VIDEO: FORUM 24
Deník FORUM 24 přináší speciální podcast k výročí brněnského pochodu smrti a k zahájení brutální etnické čistky, kterou prováděly jak takzvané „revoluční gardy“, tak částečně i vojáci československé armády či pomstychtiví jednotlivci. V podcastu Šafr s Paličkou jsme připravili důkladnou prezentaci nejhorších masakrů a přehled počtu obětí. Uvádíme ho i v porovnání s předešlým nacistickým terorem.
Výročí konce druhé světové války jsme si užili dokonale. V mnoha médiích i na sociálních sítích byla porážka nacistického Německa skloňována ve všech pádech a je to logické. Zrůdný režim na začátku května 1945 definitivně padl a válečné hrůzy pro mnoho lidí v Evropě skončily. Čechům skončila doba ponížení a poctivější části národa skončila doba otevřeného teroru.
Bohužel se už tolik nemluví o tom, že tu byla ohromná skupina obyvatel, pro něž hrůzy neskončily, naopak pro řadu z nich spíše právě začaly. Mluvíme o německé menšině, která před válkou čítala 3,1 milionu lidí. Do konce války se tato velká menšina zmenšila asi o 300–400 tisíc mužů, kteří padli v bojích Hitlerovy armády, a to nejvíce na východní frontě. Řada sudetoněmeckých mužů zaplatila za svoji lásku k Říši kdesi u Stalingradu. A umírali tam také sudetští Němci, kteří žádnou lásku k Hitlerovi necítili.
Ke konci druhé světové války prosadil exilový prezident Edvard Beneš s podporou sovětského diktátora Stalina koncepci „vylikvidování“ Němců z Čech. A ihned, jak se přes Moskvu vrátil do obnoveného Československa, jal se myšlenku vylikvidování celé etnické skupiny realizovat. Poprvé k ní vyzval v poněkud zaobalené formulaci během mítinku v Brně 12. května 1945, kdy prohlásil, že je třeba „vylikvidovat německou otázku“. Pak v Praze přitvrdil a mluvil už o nutnosti vylikvidovat Němce, a to co nejvíce, jak jen to jde.
Řada přičinlivých Čechů, kteří pocítili, že nadešel jejich čas, pochopila Benešova slova tak, že mají otevřenou možnost beztrestně páchat zločiny, terorizovat a krást. Národní výbor v Brně přijal 29. května usnesení o okamžitém vyhnání německých žen, dětí a starších lidí. Dne 30. května bylo toto usnesení vyhlášeno a hned téhož dne večer bylo realizováno. A bylo realizováno neobyčejně brutálně. Dvacet tisíc německých žen, dětí a starých lidí bylo v noci shromažďováno a pak odváděno v hrozivém průvodu ven z města směrem na jih.
Tyto ženy, děti i staří lidé byli cestou biti, a dokonce i ubíjeni, když vyčerpáním padli. Jednalo se o hrozivý zločin, který prováděli čeští muži z tzv. revolučních gard, což byli zejména dělníci z brněnské zbrojovky, kteří ještě před pár dny vyráběli zbraně pro wehrmacht. Byli přitom značně kontaminovaní komunistickou ideologií a pomstychtivým nacionalismem. Také tím řešili své špatné svědomí z dlouholeté práce pro Hitlera.
Dne 30. a 31. května si připomínáme 80. výročí tohoto brněnského zločinu a tím i zahájení hrozivé etnické čistky v celém poválečném Československu. Vyhnání Němců z Čech nejprve v tzv. divokém a pak „organizovaném odsunu“ si vyžádalo více než 20 tisíc obětí, některé údaje uvádějí i 36 tisíc mrtvých.
V podcastu o masakrech na českých Němcích hovoří novinář a zakladatel deníku FORUM 24 Pavel Šafr, který se účastnil polistopadového dialogu s představiteli sudetoněmeckého krajanského sdružení a spoluorganizoval petici Smíření 95.
Petice Smíření 95 byla občanská výzva zveřejněná v roce 1995 u příležitosti 50. výročí konce druhé světové války. Jejím cílem bylo vyjádřit lítost nad poválečnými excesy proti německému obyvatelstvu v Československu, zejména nad tzv. divokým odsunem, a přispět tak k historickému smíření mezi Čechy a Němci. „Smíření 95“ patří k nejvýznamnějším občanským apelům 90. let, které se pokusily narovnat nevyrovnané stránky české historie. Přispěla k tomu, že se téma poválečného násilí a odsunu Němců začalo seriózně a veřejně zpracovávat – nejen odborníky, ale i politiky a médii.
Pavel Šafr v podcastu ocenil, že drama brněnského pochodu smrti zpracovala velmi autenticky spisovatelka Kateřina Tučková v knize „Vyhnání Gerty Schnirch“ a že se tento román stal pro současné studenty jednou z maturitních otázek. Je třeba pracovat na tom, aby tato tragická historie byla pravdivě popsána. „Je to i v našem českém zájmu,“ říká Šafr.
