Ukrajinská armáda FOTO: ČTK/AP/Efrem Lukatsky
FOTO: ČTK/AP/Efrem Lukatsky
ANALÝZA / Nedostatek munice, vojáků i chybějící obranné linie, ale především přehnaná důvěra v západní spojence přivedly bránící se Ukrajinu do svízelné situace. Není pochyb o tom, že bude i nadále ruskému náporu vzdorovat. Pokud ale nedojde k nepředvídatelným událostem, musíme se minimálně během prvního pololetí roku 2024 připravit na to, že z východu budou přicházet převážně špatné zprávy. Západní lídři tak snad konečně pochopí, že je potřeba vytvořit dlouhodobý a udržitelný systém podpory vojenské i ekonomické stability Ukrajiny.
Za extrémně náročnou označil nový velitel ukrajinské armády, generál Oleksandr Syrskyj, situaci na frontové linii války na Ukrajině. Rusové posílají do boje stále více a více posil i vybavení a ukrajinští vojáci čelí na mnoha místech fronty jejich drtivému tlaku. Zatlačeni do defenzivy, snaží se nepříteli alespoň způsobit co největší ztráty.
Jak ale konstatuje Rádio Liberty, Ukrajina je silně závislá na ekonomické a vojenské pomoci svých západních spojenců a čelí nedostatku munice, vojenského vybavení i systémů protivzdušné obrany. Není pochyb o tom, že po dvou letech plnohodnotné války se jí nedostává ani čerstvých záloh. Dobré zprávy z Ukrajiny proto nejspíš v nejbližší budoucnosti očekávat nemůžeme. Nemáme na to vlastně ani právo.
Čtyři výstřely denně
Nedostatek munice, jemuž v současnosti čelí armáda země bránící se vojenské velmoci, jíž Rusko nepochybně je, dobře ilustruje rozhovor webu Ukrajinska pravda s vojáky minometného oddílu 56. samostatné motorizované brigády na Donbasu. Ti už pomocí 120milimitrového minometu déle než rok pomáhají bránit úsek fronty na severním křídle neblaze proslulého města Bachmut. Nedostatek střeliva postihl i je, stejně jako ostatní ukrajinské obránce.
„Co se týče munice, je to u nás hrozné, prostě hrozné. Na počátku invaze jsme měli 50–60 výstřelů denně a teď… je až trapné to říct. Když vypálíme 3–4 rány, je to ještě dobré,“ popisuje jeden z vojáků. Vzpomíná na to, jak je Rusové vytlačili s pomocí dělostřelectva a tanků z jejich předchozí pozice. Na otázku, zda ukrajinská artilerie nějak reagovala, jen krčí rameny. „Slyšel jsem jen ruský tanec, slyšel jsem ho a cítil,“ popsal s tím, že v troskách přišli i o svůj tehdejší minomet, který byl rozstřílený na kusy.
Chybějící střelivo je vedle nedostatku protiletecké obrany jedním z problémů, který sužuje Ukrajinu nejvíce. Během loňského roku mohla její armáda i díky západním dodávkám odpálit na ruské pozice 5–7 tisíc dělostřeleckých granátů každý den. Byl to stále jen zlomek ruského bombardování, Ukrajinci je ale užívali s větší přesností a efektivitou než Rusové, což síly vyrovnávalo.
Když se vinou politických bojů na přelomu roku zastavila pomoc USA, začaly se ukrajinské sklady rychle vyprazdňovat. Evropa, která byla vlastními silami loni schopna dodat Kyjevu jen třetinu slibovaného objemu munice, se proto nyní v návaznosti na českou iniciativu na konferenci v Mnichově, které si povšimla i četná západní média, pokouší získat tolik potřebné náboje západního i východního standardu od třetích zemí.
I v případě nejoptimističtějšího možného scénáře však z vyjádření politiků plyne, že první zásilky mohou obránci očekávat nejdříve za několik týdnů. Rusové mezitím získali podle odhadů tři miliony kusů dělostřelecké munice od Severní Koreje a své převahy nad momentálně oslabenou Ukrajinou se snaží maximálně využít. První významnější úspěch zaznamenali u Avdijivky, kterou se jim podařilo dobýt po měsících masivního úsilí. Dílčí postup však váleční komentátoři hlásí takřka ze všech úseků fronty a není pochyb o tom, že Rusko ukrajinskou armádu zahnalo do defenzivy a své síly na bojišti přitom ani zdaleka nevyčerpalo.
Obranné linie, jaké svět neviděl
Zadržet ruský nápor by Ukrajincům mohl pomoci systém několika bytelně zbudovaných obranných linií s odpovídajícími systémy opevnění vytvořenými z odolných materiálů, s protitankovými zábranami, minovými poli a profesionálně zbudovanými zákopy podobnými těm, jaké loni v očekávání ukrajinské protiofenzivy vytvořili Rusové.
Jak ale kritizuje například web Defense Express, právě ty nyní Ukrajincům citelně chybí a invazní síly toho využívají. Analýza zmiňuje nařízení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z přelomu let 2023–2024, kdy nařídil, aby se takové linie začaly vytvářet, nicméně jedním dechem konstatuje, že z téhož vyjádření implicitně vyplývá, že během loňského roku nebyla v tomto směru vyvinuta potřebná snaha. Pokud je to pravda, Ukrajinci to nyní bezpochyby tvrdě pocítí.
Na rozdíl od nich Rusové naopak v budování obrany pokračují kontinuálně, a to i ve formě improvizovaných zábran v podobě 30kilometrové linie vagonů na jihu Doněcké oblasti. Jako doklad serióznějšího úsilí lze ale uvést i novou obrannou linii, kterou vytvářejí u Mariupolu. Zmiňovaní analytici ovšem uvádějí, že ukrajinští ženisté platili v tamní armádě po mnoho let za Popelky a systémy opevnění jsou dosud víceméně v gesci velitelů jednotlivých brigád, což samozřejmě ztěžuje případnou širší koncepci obrany.
Nedostatečná opatření pro výstavbu obranných linií (v tomto kontextu se hovoří zejména o oblastech západně od Avdijivky) již nahlas kritizují i někteří váleční komentátoři, například tvůrce účtu, který se dlouhodobě zaměřuje na vedení statistik ztrát ruské a ukrajinské vojenské techniky doložených z veřejně dostupných zdrojů, známý pod přezdívkou Andrew Perpetua. Ten konstatoval, že v poslední době zaznamenává zvýšené množství poškozených a zničených ukrajinských samohybných houfnic a další těžké mechanizace, která potřebuje pro svou ochranu před drony kromě ochranných klecí také opevněné palebné pozice.
„Doufám, že ukrajinské vedení a obzvláště Zelenskyj si právě teď uvědomují, k čemu vedly dva roky příšerné politiky, a začali dramaticky měnit své chování dřív, než bude příliš pozdě. Chybné řízení vede ke katastrofě,“ píše zmíněný komentátor. „Chystáte se najmout soukromé společnosti, aby vybudovaly obranu, nebo to má udělat armáda? Vyberte si, dejte jim zdroje, zaplaťte firmy, nebo dejte vojákům stroje a personál. Hlavně se už konečně rozhodněte a do toho. Nemůžete nedělat nic,“ rozčílil se.
Horký brambor mobilizace
Klíčovým tématem jara a léta letošního roku na Ukrajině bude bezpochyby mobilizace, tedy připravovaný zákon o úpravě pravidel náboru mužů do armády. Ten má do jejích řad přivést až půl milionu nových vojáků a současně umožnit racionální limity délky vojenského nasazení pro válečné veterány. Mnozí z nich na frontě tráví již třetí rok plnohodnotné války a není pochyb o tom, že jsou zcela vyčerpaní. V situaci, kdy se Ukrajina nemůže spolehnout na dostatek munice, lze rovněž očekávat zvýšenou potřebu obsazení obranných pozic, nemluvě o vyšších ztrátách, které jsou s mlčícím dělostřelectvem nevyhnutelně spojeny již nyní.
Zákon, který je pro svou značnou nepopularitu mezi ukrajinskou veřejností a ukrajinskými politiky patrně pokládán za jakéhosi legislativního křížence Černého Petra a horkého bramboru, zatím prošel prvním čtením a ve středu skončila lhůta pro podávání pozměňovacích návrhů. Mohlo by se proto zdát, že věci jsou na dobré cestě, pravdou je ale pravý opak. Poslanci jich totiž podali zhruba 4000, což má být ukrajinský národní rekord.
Odpovědný výbor je rozdělil do 16 tematických bloků a musí je dále zpracovat. V první řadě půjde o to, odstranit duplicitní návrhy. Následovat bude jejich projednání ve druhém čtení, ovšem s tím, že každý poslanec má právo nechat ukrajinský zákonodárný sbor o svém návrhu hlasovat. K podobným obstrukcím patrně nedojde, i tak je ovšem zjevné, že legislativní proces se ještě notně protáhne. Jak již navíc dříve konstatoval v rozhovoru pro Deník FORUM 24 bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý, i kdyby byl zákon schválen zítra, potrvá ještě měsíce, než se první vojenští nováčci ocitnou na bojišti.
Doplatila Ukrajina na přílišnou důvěru k Západu?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nedávno řekl, že jeho země nemá žádný „plán B“, jak by se mohla obejít bez pomoci západních spojenců. Vinit ale pouze Ukrajinu z toho, že v podmínkách bezmála totální války s Ruskem zavčasu nezavedla vlastní účinná opatření, ať už jde o mobilizaci, nebo o výstavbu své vlastní „Maginotovy linie“, by bylo krajně nespravedlivé. Kdyby v půlce minulého roku její vedení tušilo, že bude navzdory opakovaným ujišťováním spojenců o podpoře „dokud bude potřeba“ anebo „ať to stojí, co to stojí“ čelit katastrofálnímu nedostatku munice, patrně by se v předstihu zařídila jinak a také by během loňských bojů postupovala mnohem zdrženlivěji. Rusům navíc navzdory veškerým zmíněným komplikacím dokáže dlouhodobě efektivně vzdorovat.
Naopak se ukázalo, že na plnohodnotnou válku svého spojence nebyl a není připraven Západ. Za jednu ze známek jeho chybějící dlouhodobé strategie lze například pokládat i nedávnou zprávu o tom, že spojenci sice dodali Ukrajincům své tanky, ale již ne náhradní díly pro ně. Takže zbraně jsou brzy nepoužitelné nebo musí na opravu do třetích zemí. Výpadek financování ze strany USA má za následek nedostatek raket pro systémy Patriot a brzy patrně již i pro HIMARS. Nikoho totiž zřejmě nenapadlo, že by munice nemohla být dodávána kontinuálně.
O tom, že západní zbrojní koncerny nestačí ruskému tempu, se hovoří již nejméně rok, nicméně rozvoj tohoto odvětví nadále paralyzují přední evropské bankovní domy, které zbrojařským firmám odmítají poskytovat potřebné úvěry, anebo jim dokonce brání otevřít si u nich účet.
Neustálé hledání improvizovaných řešení podobných tomu, které spojencům prezentovali v Mnichově Češi, sice může v krátkodobém horizontu Ukrajině pomoci zadržet probíhající ruskou ofenzivu, v tom dlouhodobém ale bude znamenat jen to, že záplava špatných zpráv bude v různých periodách války z napadené země proudit i nadále.
