Miloš Čermák FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
Největší frontier českého internetu – ten, kdo je vepředu na hranici nové reality a poznává ji mezi prvními – je se svými 205 centimetry Miloš Čermák. On také jako první ve veřejném prostoru v komentáři na Seznam Zprávách napsal, že po dobu války Ruska proti všemu západnímu je čas na zavedení válečné cenzury. Po třech letech sledování dezinformační scény si to myslím také. A tak jsme k tématu udělali vzájemný rozhovor. Milošův rozhovor se mnou uslyšíte v jeho podcastu Jedno procento. Můj rozhovor s Milošem je zde.
Taky si myslím, že je potřeba zavést válečnou cenzuru. Jak jsi našel odvahu to vyslovit do veřejného prostoru?
Posloupnost byla opačná. Psal jsem, že než bojovat s dezinformacemi, což dnes chce nejen vláda, ale celá řada subjektů, je lepší zavést cenzuru. Odvahu jsem k tomu chvíli sbíral, ale jen proto, v jakém informačním světě dnes žijeme. O všem rozhodují titulky, články, ke kterým patří, čte zanedbatelné procento čtenářů. Nechtěl jsem titulek „Čermák: Je třeba zavést cenzuru!“ Já jsem fundamentalista svobody slova v až americkém smyslu. I nenávistný projev je podle mě akceptovatelný.
Přestává to být akceptovatelné až ve chvíli, kdy slovem můžeš ublížit – křičíš v plném kině „hoří“ – anebo vyzýváš k likvidaci konkrétního člověka. Tam je třeba zavést cenzuru. Ale jestli si někdo myslí, že holocaust si vymysleli stejní lidé jako přistání na Měsíci, tak můžu tomu člověku navrhnout, aby se vzdělával nebo léčil. Ale nevidím to jako trestný čin.
Třináct procent našich občanů je proruských, sedmnáct procent naslouchá oběma stranám. Třicet procent občanů, kteří jsou „proti autoritám“. Když se Rusům podaří získat všech třicet procent, asi to ohrozí naši demokracii. Jak tomu zabránit?
Nevím. Nejspíš se inspirovat tím, jak se za WWII dělala cenzura v demokratických zemích. Když ale zavedeme v úzkém výseku reality cenzuru, tak bychom tím chránili svobodu slova ve všem ostatním. Za nebezpečný považuji obecný „boj s dezinformacemi“, protože dezinformace pro mnoho lidí znamená „informace, která se mi nelíbí“. Za dezinformaci se považuje někdy lež, někdy domněnka, a někdy názor, který se mi nelíbí.
Názor dezinformace není – to je vyjádření postoje. Ale dezinformace se česky řekne lež.
Ano. Úmyslná nepravda je lež, ale spousta dezinformátorů šíří dezinformaci, které věří. Čistě formální, legislativní model cenzury nemám. To by měla určit instituce.
Já si myslím, že by to měla dělat armáda – ta nás chrání před útoky zvenčí. Ale pojďme k realizaci. Jak by se to dělalo technicky?
To je třeba vyřešit, žijeme v době expanze nových komunikačních technologií. Ale obsahově by se mělo jasně určit, na jaké oblasti se cenzura či informační embargo vztahují. Vojenské informace, armádní a válečné informace. Bylo by třeba to jasně definovat.
Napadá mě: Zákaz šíření informací z ruských zdrojů, osobní odpovědnost za pravdivost šířené a sdílené informace, zákaz projevů sympatie k ruskému režimu a ruské válce.
To dává smysl. Ale ta druhá rovina, o které jsem přemýšlel víc, je neformální cenzura – autocenzura. Musíme se nyní bohužel rozhodnout, „na které jsme straně“. Pro mne je pochybování a hledání různých úhlů pohledu mimořádně důležité. To s ruským útokem na Ukrajinu skončilo. Žili jsme v době, která umožňovala relativizaci – i třeba zločinnosti normalizace. Válka nás dovedla na jednoznačné rozcestí, kde se každý člověk musí rozhodnout, kterou cestou půjde. Kdybys mi řekl, že jsi na straně Putina, tak bych tu s tebou neseděl.
Nastala černobílá situace…
Ano. A proto přestalo být únosné některé věci zpochybňovat. Moje tolerance pro debatu končí třeba v případě podpory ruského režimu.
Ale jde to vůbec technicky? Je možné odanonymizovat internet?
Úplně asi ne, blockchainová technologie typu bitcoin stoprocentní odanonymizování neumožňuje. Ale u velké řady aktivit na netu to jde, viz bankovní identita.
Facebook by člověka ale uměl poznat, ne?
Kdyby chtěl, tak může nastavit technické parametry tak, aby to šlo. Ale tím vezmeme možnost lhát i ve věcech, které nikoho neohrožují. Chceme to ale?
Mám strach, že když se nebudeme ruským dezinformacím bránit, že to naši demokracii rozloží. Ruská propaganda zneužívá naše na „všechny nahoře“ naštvané občany jako válečnou zbraň proti nám. A ty potěší jakákoliv „anti-informace“.
Cenzura by ale přesto měla být co nejužší, vydefinovaná na věci, které souvisí s tím válečným konfliktem a vztahu k ruskému režimu a postoji Západu k válce. Věřím, že česká povaha je taková, že by v případě takového úzkého vymezení zákazu většina prostě poslechla. Že by toho devadesát procent těch naštvaných nechalo. Ta cenzura by ale byla dočasným opatřením, která by vyřešila jen základní problém – jako škrtidlo na rozříznutou tepnu. Nemůže vyléčit frustraci nespokojených.
Existuje pro lidi jako Zuckerberg či Musk jiný diskusní partner, kterého by brali vážně, než NATO?
K čemu?
K potlačení šíření informací na Facebooku a Twitteru. Slyšení Zuckerberga v americkém kongresu bylo skoro k ničemu. Věta představitele NATO „nesmíte dál nechat na vaší síti šířit proruské dezinformace, přiletí do centrály firmy Tomahawk“ by možná zabrala.
Až tak daleko nejsem. Tomahawky bych zatím nestřílel.
A co lokálně, příklad slavné dezinformátorky Peterkové. Poprvé by dostala dopis, že když toho nenechá, tak jí v tom zabrání úřady. Napodruhé by ji internovali – bez připojení k internetu. Fungovalo by to?
Je těžké mluvit o zavedení cenzury a nevědět, jak ji vymáhat. To musí vymyslet právníci. Já bych prozatím úzce vymezil věci, které není možné publikovat a šířit. Ale musíme to dosáhnout opatřeními, která nevyvolají nepokoje, nesvrhnou vládu a nevyvolají nové volby. Protože z nich vzešlá vláda by ta opatření ihned zrušila.
