Rok 2023 bude naprosto klíčový. Pokud se Ukrajině podaří přemluvit západní spojence, aby Ukrajině více pomáhali a podporovali ji, tak to může reálně znamenat to, že bude ještě více vítězit a možná dojde k totálnímu kolapsu ruských ozbrojených sil, říká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje také důležitost cesty prezidenta Volodymyra Zelenského do Spojených států nebo to, jestli žijeme v době druhé studené války.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve středu přiletěl do Spojených států, kde má vystoupit před Kongresem a setká se také se svým protějškem Joem Bidenem. Proč si podle vás pro první zahraniční návštěvu od začátku války na Ukrajině vybral právě Spojené státy?

Myslím, že to dobře ukazuje na strategický význam bilaterálních vztahů mezi Ukrajinou a Spojenými státy, které jsou nejen největším bezpečnostním partnerem Ukrajiny, ale také významným partnerem v oblasti financí. Bez americké podpory by Ukrajina měla obrovské problémy, jestli by vůbec ten prvotní nápor zvládla. Řekl bych, že toto mnohavrstevnaté partnerství mezi Ukrajinou a Spojenými státy bylo důvodem, proč se ukrajinský prezident vydal do Spojených států.

Na druhé straně je nutné vnímat kontext, za kterého se ta návštěva odehrává. Volodymyr Zelenskyj přijíždí do Spojených států, které budou rozhodovat o celé řadě významných prvcích budoucí spolupráce, ať už se bavíme o poskytování sofistikovanějších vojenských systémů, jako je třeba systém protiletecké obrany Patriot, a nebo také výše finanční podpory pro Ukrajinu. To je klíčový kontext, za kterého se ta návštěva uskutečňuje.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Takže se nedá říct, že je to pouze symbolická návštěva?

Myslím, že je tam obojí. Je tam symbolismus, že Ukrajina vnímá Spojené státy jako nejvěrnějšího podporovatele a ten jeden stát, který toho dělá nejvíce pro její podporu. Na druhou stranu ta návštěva bude velmi praktická. Kromě programu v americkém Kongresu a setkání s americkým protějškem Volodymyra Zelenského bude docházet k celé řadě bilaterálních setkání. Dokážu si představit, že to bude například s ministrem obrany Lloydem Austinem a dalšími.

Když jste zmínil systém Patriot, jak zásadní pomoc to pro Ukrajinu na začátku zimy je?

Zima už probíhá, ale nejhorší měsíce Ukrajinu teprve čekají. Je tady klíčová otázka obranyschopnosti země proti ruským úderům zejména na energetickou infrastrukturu. Narážím na elektrárny, teplárny, které se běžně stávají cílem ruských raket, takzvaných sebevražedných dronů, a tak dále. Jsme na začátku, i když už se dnes mluví o tom, že zhruba 50 procent infrastruktury tohoto typu bylo již zasaženo, poničeno. Myslím si, že americká podpora může sehrát významnou roli a může klíčovým způsobem pomoci ubránit ty části infrastruktury, které ještě zasaženy nebyly.  Je to opravdu strašně důležité, a že ukrajinský prezident přijíždí do Spojených států v této době, není náhoda.

V době, kdy Zelenskyj míří do Washingtonu, je bývalý ruský prezident a premiér Dmitrij Medvěděv na návštěvě Pekingu. Jaké teď panují mezi Ruskem a Čínou vztahy?

Na této situaci je dobře vidět, že ukrajinská i ruská strana vnímají potřebu hledat si pro vedení války spojence. Připravují se na to, že válka bude velmi náročná, bude opotřebovávací a bude stát velmi mnoho zdrojů, které ani jedna strana úplně nemá. Hledají prostředky, jak dostat dodatečné zdroje.

Přesto je partnerství mezi Spojenými státy a Ukrajinou mnohem očividnější než mezi Čínou a Ruskem. Čína je minimálně v přímých dodávkách zbraní a dalších prostředků na vedení války zdrženlivá. Snaží se hrát neutrální roli. Říká, že sama je v tom konfliktu neutrální, přestože Rusku skrytě straní a podporuje ho například na informační úrovni, kdy pokračuje skrze svá média, ambasády v útocích na západní společenství, na NATO.

Je tady celá řada signálů, které dostáváme, ale v praktické rovině jsou Číňané velmi opatrní, aby nepřekročili nějakou linii, která by mohla znamenat, že se proti nim uvedou v platnost americké a evropské sankce. Na druhou stranu vidíme, že Čína nechává plynout zdroje typicky v oblasti polovodičů, které jsou důležité pro výrobu některých zbraňových systémů. Mluví se o tom, že dochází k dodávání polovodičů přes některé společnosti v Hong Kongu. Vidíme, že Čína hraje ambivalentní roli, nicméně je to neporovnatelné s pomocí Spojených států ve prospěch Ukrajiny. Rusko usiluje o to, aby ho Čína podporovala ve vedení té války.

Takže Čína zbraně Rusku nedodává?

Tak, jak se o tom oficiálně mluví, tak je to moje hodnocení spíše negativní. Nejsem si vědom, že by docházelo k přímým dodávkám zbraňových systémů z Číny do Ruska. Čínská pozice je neporovnatelná s tím, co dělá Írán. Ten oficiálně přímo dodává zbraňové systémy, drony, dokonce se mluví o tom, že bude vznikat nová fabrika na jejich výrobu přímo v Ruské federaci. Tohle není čínská pozice. Hodnocení jsou spíše kritická vůči tomu, co Čína přes svoje území nechává do Ruska proudit, nicméně na oficiální úrovni si nejsem vědom toho, že by čínské společnosti dodávaly zbraně pro ruskou armádu.

Na záběrech ze setkání byla vidět sovětská a čínská vlajka. Nedávno Putin prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byla tragédie. Jak tomu máme rozumět? Je to symbolická podpora Ruska ve válce proti Ukrajině?

Je to přesně to. Je to pragmatismus, který vidíme. Na začátku olympiády v Pekingu na začátku tohoto roku to pojmenovali oba lídři jako partnerství, které nezná mezí. Já si ale myslím, že ty limity jsou jasně patrné. Jsou spojeny s tím, aby se vůči Číně neaplikovaly západní sankce. Limity partnerství jsou zjevné. Obě země pojí jedna významná tematika a to je soupeření se Západem a snaha o přepsání pravidel ve světě z hlediska multilaterálního pořádku, který by si obě země přály více vychýlený ve svůj prospěch.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Vidíme, že vztahy mezi Čínou a Spojenými státy nejsou tak tristní, jako je to v případě americko-ruských vztahů a toho otevřeného konfliktu, který tam probíhá. Čína je v jiném postavení a poměrně úzkostlivě si ho hlídá.

Prezident Putin ve středu prohlásil, že Rusko bude nadále rozvíjet svůj vojenský potenciál včetně toho jaderného a že brzy bude do bojové pohotovosti uvedena mezikontinentální balistická raketa Sarmat. Je to opět jen strašení jadernými zbraněmi, nebo vidíte nějaký posun ve výrocích ruského prezidenta?

Signály, které se k Rusům dostávají ze zbytku mezinárodního společenství, jsou takové, že jsou vůči Rusku velmi kritické, odrazují ho od podobných kroků. Právě v tom kontextu musíme vnímat to, že jakékoliv náznaky, signály jdoucí právě tím směrem, řekněme, zapojení jaderných zbraní, si myslím, že jsou spíše rétorického rázu, a osobně si nedokážu představit, že by Rusové k nasazení jaderných taktických zbraní sáhli.

Vyoutovali by se z mezinárodního pořádku, jakéhokoliv globálního řádu, a ztratili by spoustu svých spojenců právě kvůli agresi, se kterou by byl tento krok nutně proveden, a kvůli tomu, jak moc by přepsali celý pořádek uspořádaný po roce 1945. Přestože už do velké míry v tomto smyslu konají, tak jsou stále nějaké limity, za které nejsou schopni a ochotni zajít. Situace by byla jiná, kdyby reálně hrozil naprostý kolaps Ruské federace. Země zahnaná do kouta je velmi nebezpečná. Nemyslím si, že v té situaci jsme dnes. Spíše se jedná o rétoriku.

Institut pro studium války tvrdí, že se prezidentu Putinovi na nedávné návštěvě Minsku nepodařilo přemluvit běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, aby se připojil k jeho válečnému tažení na Ukrajině. Bylo by zapojení Běloruska velkým zvratem v průběhu války?

Ne příliš, průběh války by nebyl zásadním způsobem ovlivněn. Nebyl bych ale tak ultimativně přesvědčen, že takový je výsledek těch jednání a že se Bělorusko nezapojí do války. Myslím si, že některé detaily setkání nejsou zřejmé a nevíme o nich dost. Stále jsou v nějakém režimu, který není veřejnosti úplně čitelný. Tlak z ruské strany existuje a sílí. I Vladimir Putin si je vědom, že běloruské kapacity jsou omezené a přidaná hodnota by byla velmi nízká. Mluví se přibližně o desítce tisíc vojáků, kteří zahrnují zejména elitní síly a tajné služby, které jsou takovou páteřní podporou, hlavní silou běloruského politického vedení.

Je potřeba vnímat to, že situace uvnitř Běloruska je velmi nestabilní a většina společnosti tu nadvládu běloruského diktátora odmítá. On se tam stále drží díky ruské podpoře a silovým složkám. Nemůže si dovolit, aby jejich klíčovou část poslal bojovat na Ukrajinu, kde je výsledek války nejistý. Lukašenko si to uvědomuje a nechce do toho konfliktu jít. Zároveň to poslední, co by si přál, je ohrožení jeho vlastního postavení. To si zase dobře uvědomují Rusové. Pokud dojde k vyslání jednotek na Ukrajinu, tak nikdo negarantuje to, že se v Bělorusku nerozhoří demonstrace, které můžou ještě více ohrozit Lukašenkův režim. Jsou to velmi spojené nádoby a risky převyšují plusy a přidanou hodnotu.

Spekulovalo se i o ruském pohlcení Běloruska. Je něco takového reálné?

Je to naprosto reálné. V případě, že by to pro Rusko bylo výhodné, tak ono samo určuje pravidla hry. Podpora Lukašenka je velmi nízká, jeho manévrovací prostor je velice malý. Je velmi málo faktorů, které dělí ruskou vojenskou přítomnost na území Běloruska od toho, aby provedla nějaký převrat a Lukašenka donutila ke vzdání se svého postavení. Byl by to bezprecedentní krok, který by podkopal z dalšího výhledu ruské chování. Toto se v minulosti nikdy nedělo, diktátory a autokraty tolerovali, ale nikdy nepřispěli aktivně k jejich odstranění. Toto by byl jiný případ a neslo by to s sebou celou řadu risků. Musíme si být ale vědomi, že Lukašenko má poměrně malý manévrovací prostor. Je stále hráčem a je to velký pragmatik, který udělá cokoliv, aby sám sebe udržel u moci. Dnes je pro něj ale situace krajně nepříznivá.

V úterý uběhlo 300 dní od začátku ruské invaze. Během zimy se boje podle různých analytiků zklidní. Co čeká Ukrajinu v příštím roce?

Boje se neuklidní, zpomalí se, ale nebude to znamenat, že dojde k zmrazení válečných operací, už jen proto, že je to pro Ukrajinu velmi nevýhodné. Dále politicky a společensky musí pokračovat ve válce právě kvůli tomu, že většina ukrajinské společnosti je přesvědčena o tom, že tu válku může vyhrát. Myslím si, že dojde ke zpomalení bojů, ale ne k jejich zastavení.

Rok 2023 bude naprosto klíčový. Pokud se Ukrajině podaří přemluvit západní spojence, aby Ukrajině více pomáhali a podporovali ji, tak to může reálně znamenat to, že bude ještě více vítězit a možná dojde k totálnímu kolapsu ruských ozbrojených sil. Kdo ví. Pokud se bude Ukrajině dařit a bude pokračovat ve vytlačování ruských okupantů ze svého území, tak se můžeme na konci příštího roku dočkat velkých vítězství. Klíčová podmínka je ale na straně Západu, aby dělal více, dodával více systémů a finančně Ukrajině pomohl překonat tíživé následky zimy a teroristického chování Ruska. To budou klíčové faktory a uvidíme, jak Ukrajina vzejde ze zimního období a jak bude připravena na pokračování války.

Dále čtěte

Rozšířené vydání knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží rychle mizí. Ve skladu už jich máme jen pár, neváhejte

Češi mezi pravdou a lží. Tak se jmenuje kniha Pavla Šafra, které se prodalo více než pět tisíc kusů. I…

Změnilo se během těch 300 dní mezinárodní uspořádání světa? Žijeme opět v době západního a východního bloku?

Skutečně došlo k vytvoření nové pomyslné železné opony, ale spustilo ji Rusko odříznutím se od civilizovaného světa. Skutečně dochází k obrovské míře izolace a vyčleňování Ruské federace ze světového pořádku. Dochází k obrovské míře revize mezinárodního postavení a bezpečnostního režimu jak v Evropě, tak ve světě. To je dnes patrné a ovlivňuje to celý globální pořádek. Je to klíčový faktor, který ovlivňuje vše na planetě. Ruská agrese přivedla svět do nové míry turbulence, kterou za poslední desítky let nezná.

A dá se mluvit i o nějaké studené válce? Poradce premiéra Fialy Tomáš Pojar mi nedávno v rozhovoru řekl, že o tom nelze pochybovat. Jak to vidíte vy?

Myslím, že je to trochu jiná podoba, ale v zásadě se posouváme do něčeho, co může takový stav věcí připomínat. Vidíme, že západní společenství jednotně vystupuje proti této agresi a snaží se co nejvíce izolovat Ruskou federaci, která ekonomicky a vojensky není tou mocností typu Sovětského svazu. Je to regionální velmoc a o to zásadnější je, aby ten západní postoj byl důraznější a nenechali jsme věci dojít tak daleko, jako tomu bylo v období po roce 1948 až do roku 1991.

Pavel Havlíček je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. Profesně se zabývá také otázkami strategické komunikace a dezinformací stejně jako demokratizace a podpory občanské společnosti.