Jáchym Topol a Erika Zlamalová z Knihovny Václava Havla (2025) FOTO: Jana Plavec / se souhlasem
FOTO: Jana Plavec / se souhlasem
ROZHOVOR / V Knihovně Václava Havla nastal organizační rozval. Správní rada se chystala odvolat ředitele Tomáše Sedláčka, protože nebyla spokojená s jeho stylem řízení. Nakonec, zřejmě na přímluvu zakladatelky Dagmar Havlové, ho poslala od dubna „na překážky“ a postavila tak „mimo službu“. Většina členů vzápětí rezignovala, až na Davida Duška, místostarostu Prahy 5. V květnu oznámili Zdeněk a Michaela Bakalovi, že Sedláčkovo řízení Knihovny „neodpovídá nastaveným dohodám a principům vzájemné spolupráce“, tudíž rezignují na roli hlavního donora. V reakci na výroky posledního člena správní rady podal tým Knihovny hromadnou výpověď.
Tomáš Sedláček spustil mediální smršť, v níž vysvětluje své názory a postoje. Chce prý „vyrvat Havla pražské kavárně“, fungování dosavadního týmu Knihovny Václava Havla považuje za příliš muzeální a jeho kolaps za novou šanci. Končící zaměstnanci vydali 21. května prohlášení, v němž se „silně a důrazně“ ohrazují proti Sedláčkovu tvrzení, že „Knihovna Václava Havla konzervuje, umrtvuje nebo oprašuje odkaz Václava Havla“. Deník FORUM 24 se zeptal na názor klíčových pracovníků Knihovny, totiž spisovatele Jáchyma Topola (JT), který zde působí jako dramaturg, a Eriky Zlamalové (EZ), manažerky klubového programu, kteří v médiích dosud dostali jen omezený prostor. Následně jsme připraveni konfrontovat i Tomáše Sedláčka.
Tomáš Sedláček v médiích prezentuje, že přišel s geniální vizí rozvoje Knihovny pro 21. století, která Havla zprostředkuje mladší generaci a celému světu. Byl ochoten akceptovat i váš muzeálně-pamětnický přístup. Jenže od vás neměl žádnou kritickou zpětnou vazbu. Údajně jste na něj žalovali správní radě, že chodí pozdě na porady. Obecně jste byli málo dynamičtí a příliš zkostnatělí, dali jste sice výpověď, ale on jako ředitel jede dál…
JT: Za ten rok, co je Tomáš Sedláček ředitelem, se žádná oslnivá vize Václava Havla pro 21. století nekonala. Pro výběrové řízení se samozřejmě píšou různé papíry, ale důležitá je i praxe. A Tomáš nepřetavil žádnou ze svých vizí do konkrétního tvaru. Nastupoval sem jako veselý chlapík a šoumen. Jenže jeho vizím o jakési „havlovské filosofii“ se mnozí lidé jako Martin C. Putna nebo Jiří Peňás veřejně vysmívali. Dalším, přičemž to nebyli jen návštěvníci Knihovny, to prostě znělo jako mlácení prázdné slámy. Vznikl tak docela závažný reputační problém.
EZ: Nápadů, jejichž prostřednictvím bychom Knihovnu dostali ke všem lidem, například k zákazníkům supermarketů, přinášel Tomáš Sedláček nespočet. Chrlil je s neskutečnou rychlostí, nonstop se měnily a často na jejich realizaci ani nedošlo, protože je rychle překryly jiné, které nám prý konečně měly přinést meziplanetární úspěch.
Ke zmiňované dynamice si dovolím ještě říct, že v tom sedmnáctičlenném týmu jsme za rok uspořádali stovky klubových programů, stovky workshopů pro studenty, a to pochopitelně i ty mimopražské, otevírali jsme dveře místním i zahraničním badatelům, vyjížděli do regionů. Letos na jaře jsme třeba udělali kampaň pro 90 knihoven, ale tato každodenní terénní práce Tomáše nezajímala.
Ještě bych dodala, že i my jako tým máme docela dlouho svou vizi, snili jsme již roky o větším prostoru v centru Prahy, kde by bylo více místa na vzdělávání, projekce, výstavy, konference, setkání i na mezinárodní úrovni. Snili jsme o několikapatrové budově, která by fungovala jako občanské centrum. A tuto vizi jsme Tomášovi hned v úvodu naší spolupráce představili.
Jak podle vás řídil Tomáš Sedláček Knihovnu Václava Havla?
EZ: To, co Tomáš Sedláček zmiňuje nyní v médiích o počátečním nadšení, je pravda. Když nastoupil do funkce ředitele, přišel s ním elán i nová energie. A také zájem, za jakých podmínek by bylo možné se dále rozvíjet. Jenže elán poměrně brzy opadnul, zájem šel především směrem většího „výtlaku“, úspěšnějšího „kontentu“ a jak zařídit růst čísel na sociálních sítích. Obsah činnosti šel naprosto stranou.
Tomášovo vedení bylo chaotické. Myslím, že právě v tomto ohledu došlo k největšímu rozkolu, totiž že smysl a obsah projektů vytěsnila pouhá snaha být co nejvíc vidět. Ostatně v jedné z vizí zazněla jako nejpalčivější priorita právě viditelnost. To by samo o sobě nevadilo, bez viditelnosti v on-line světě dnes není činnost organizace možná. Ale my jsme měli stále větší pocit, že jde především o viditelnost Tomášovy vlastní osoby, nikoli Knihovny, ani osobnosti Václava Havla. Tomáš Sedláček se navíc netají tím, že má i politické ambice.
V některých mediálních výstupech Tomáš Sedláček záhadně zmiňuje, že do obnovy Knihovny hodlá zapojit AI čili umělou inteligenci. Ta by v jeho představách nahradila většinu zaměstnanců, jinak mu prý stačí tým o třech nebo čtyřech lidech…
EZ: Tři nebo čtyři zaměstnanci by reálně nebyli schopní pokrýt šíři dosavadních aktivit. Je nepředstavitelné, že by setkávání s lidmi v klubu měl v režii jeden člověk, vzdělávací projekty, kde mají studenti možnost s lektorkami probrat moderní dějiny, také ne, natož kontakt s badateli. Slovo archiv možná zní zkostnatěle, ale díky archivu vznikaly filmy, dokumenty, knížky.
Podle mě jde o to být na místě, mluvit s lidmi, diskutovat s nimi, a přestože nemáme v přízemí vysněnou expozici či jinou havlovskou výstavu, po zazvonění jsme byli těm, kdo k nám přišli, k dispozici. Pokud ale všechny tyto aktivity osekáte a nabídnete hlavně Havlův avatar, havlovský merch a pekárnu, pak to možné je. V Tomášových očích je Havel zboží.
JT: Jako čtenář sci-fi povídek a románů Raye Bradburyho nemám nic proti umělé inteligenci, nicméně všichni víme, že ona mimo jiné produkuje také tlach…
Proč jste se nakonec odhodlali k tak zásadnímu kroku jako je hromadná výpověď?
JT: Pro hromadnou výpověď jsme se s kolegy rozhodli ve chvíli, kdy ve správní radě zůstal jeden člen, David Dušek, a z jeho slov vyplývalo, že s Tomášovým postojem souzní. Takže jsme nabyli dojmu, že relativizuje naši dosavadní práci, nasazení či náročně získané granty. Bylo nám opakovaně řečeno, že jsme drahý tým a nemáme dostatečné výsledky.
Co bude s programem Knihovny naplánovaným na zbytek roku 2026, třeba s projektem Havel 90?
EZ: Našemu týmu teď běží dvouměsíční výpovědní lhůta, takže od srpna už v Ostrovní 13 úřadovat nebudeme. Myslíme ovšem na závazky, které jsou před námi. Aktuálně se musíme vypořádat s množstvím akcí, dohodnout se s lidmi, kteří u nás mají nasmlouvané akce, koupené letenky, přislíbené hosty zapojené do podzimního programu. Předpokládám, že v jeho přípravě nový tým Tomáše Sedláčka pokračovat nebude, když jsme dvě dekády „zmrtvovali“ odkaz Václava Havla. Nutno ale říci, že celá řada akcí pod hlavičkou Havel 90 probíhá sice s naší záštitou, ale bez našeho přičinění.
JT: Tomáš Sedláček v médiích tvrdí, že pro něho odchod stávajícího týmu nebude problém. Jsem na to zvědavý, protože jeho dosavadní personální politika byla spíš katastrofální. Během svého ředitelského působení přijal tři nové zaměstnance, a ti postupem času všichni skončili.
Chystáte se jako končící tým Knihovny ještě s něčím vyjít na veřejnost? A plyne z celé kauzy pro vás i pro společnost nějaké poučení?
EZ: Já v to doufám. Určitě bychom s kolegy připomínku k nedožitým devadesátinám rádi nachystali, kontakty máme, dramaturgicky hotový festival nemusí zůstat jen na papíře, může jít o komorní akci v Lucerně nebo na jiném místě spojeném s Václavem Havlem.
JT: Určitě chceme nějak alespoň takto, jak bylo zmíněno, pokračovat. Celá ta kauza je absurdní drama, z kterého by Václav Havel radost neměl. Zřejmě ještě ale nejde o poslední dějství.
