Hlasování Evropského parlamentu o možném potrestání Maďarska za porušování hodnot demokracie jistě vyvolalo vlnu odporu nejen mezi čistými zemanovci a okamurovci. Už samo slovo „trest“ vyvolává zvýšenou pozornost a tendenci mnoha konzervativněji založených lidí postavit se na obranu maďarské vlády. Působí to, jako by si měl jít někdo stoupnout na hanbu či měl být vyloučený z Pionýra. Prostě tu existuje vážná otázka, zda výchovná metoda, kterou Evropská unie vůči Maďarsku zvolila, je právě ta nejrozumnější. Proti tomu ale stojí fakta o skutečném snížení svobody v Maďarsku a velmi divná fronta příznivců a podporovatelů maďarského premiéra Viktora Orbána.

Podívejme se, které síly stojí v první linii Orbánových obránců. U nás jsou to vedle Zemana a Okamury především komunisté, a všechny skupiny přátel Vladimira Putina. Navíc mezi nimi ční postava českého předsedy vlády, který se v rozhovoru pro deník Právo svěřil se svými obavami, že příště může být na tapetě i Česko, protože na něj přece pořád někdo donáší do Evropy, že ohrožuje demokracii, což je prý podle Babiše ošklivá lež.

A to je ten hlavní bod, který ukazuje, jak se Babiš bojí, že by se měl v Evropě dostat do podobné izolace, v jaké je Orbán. Takovou inklinaci mají i italští populisté. Ministr vnitra Salvini z italské „Ligy severu“ vyjádřil naději, že po příštích evropských volbách bude Evropě vládnout spolu s Orbánem. Babiš by se jim hezky hodil do party. Autoritáři všech zemí mají tendenci se spojit do jakési populistické internacionály.

Na evropské scéně ale nestojí proti Orbánovi jen jacísi multikulturalisté z levice či liberálové. Proti Orbánovi vystoupil i šéf nejsilnější frakce evropských konzervativců Manfred Weber. Dal najevo své zklamání, že se Orbán vůbec nepokusil učinit nějaký vstřícný krok. A co více: Orbána ostře kritizoval také rakouský kancléř Sebastian Kurz, který jinak působí jako naděje antiimigračního hnutí. Ten řekl, že „neexistují žádné kompromisy v oblasti právního státu. Základní hodnoty EU je třeba chránit.“ Tím vyrazil zbraně z rukou těch, kdo předstírají, že Maďarsko je trestáno za antiimigrační postoje.

O imigraci v samotném jádru sporu o spuštění řízení s Maďarskem na obranu právního státu a svobody slova vůbec nejde. Jde tu prostě o to, že Orbánova strana Fidesz používá svoji dominantní moc k umlčování kritiků a k oslabování nezávislé justice. V Maďarsku se totiž odehrává odlišnou formou podobný proces znesvobodňování jako v České republice. Babišova metoda je jen skrytější, záludnější a méně transparentní, takže mnoho evropských politiků ještě nepochopilo, že jde možná o něco ještě horšího.

Východní státy Evropské unie jsou nemocné, protože prošly koncentrákem Sovětského svazu. Jejich sklony k potlačování svobody a k destrukci právního státu jsou přímým důsledkem kulturní a morální destrukce, kterou napáchaly komunistické totalitní režimy pod diktátem sovětských vládců v Kremlu.

Nelze mít žádnou velkou radost z trestání jedné členské země. Není to hezký pohled, ale je těžké říci, co by se mělo dělat jinak, protože nelze tolerovat porušování základních pravidel. Zápornou stránkou této nápravné akce je ovšem silný symbolický obraz, že je zde trestáno celé Maďarsko. Jenže tím, kdo má stát na pranýři, není maďarský národ, nýbrž jen konkrétní politik a jeho strana, která za neblahý vývoj v maďarské společnosti nese zodpovědnost. Na hlasování EP je problematické, že jeho účinek na země s nižší úrovní demokracie bude přesně opačný. Stmelí antidemokratické síly v odporu proti Evropě. Navíc je děsivým pokrytectvím, když jedním z hlavních kritiků Viktora Orbána je šéf evropské liberální frakce Guy Verhofstadt, který přijal hnutí ANO mezi liberály a několikrát osobně podpořil Andreje Babiše. V takové chvíli ztrácí obrana demokratických hodnot věrohodnost.

Je pravděpodobné, že Helmuth Kohl by jako lídr Evropy možná volil jinou cestu nápravy, než je formalizovaný proces Evropského parlamentu, který bude nakonec v evropské radě vetován Polskem, jelikož má polská vláda také máslo na hlavě. Tento proces by totiž odpovídal tomu, že by situace byla snadno technicky řešitelná. Ona má ale svoji hlubokou příčinu ve východoevropských společnostech a je odrazem stínu, který na tyto národy stále vrhá tragická minulost.

Proto by bylo užitečné, aby evropské demokracie hledaly zejména cesty, jak v těchto zemích podporovat demokraty a nezávislé instituce. Mělo by to perspektivně větší smysl, než je symbolické spuštění článku 7. Bohužel ale nebylo pro demokratickou pravici v Evropském parlamentu jiné cesty, než se k hlasování proti Maďarsku připojit. Jen je třeba dodat, že opomíjet Českou republiku a dělat z Maďarska největšího uličníka je vůči české vládě nespravedlivé. Andrej Babiš si zaslouží minimálně stejnou pozornost a stejný odpor. Vždyť jsou s Orbánem velcí přátelé a Babiš Orbána obdivuje. Tak ať na té hanbě sedí spolu. Principy svobodné společnosti a právního státu jsou univerzální a je třeba je bránit v každé evropské zemi stejně.