Nežijeme pouze čínským virem a politikou. Právě naopak, žijeme si velice slušně díky ekonomické činnosti mnoha lidí i podniků. Nesnižuji nebezpečí covidu, ale je to jen jedna z nemocí, které nás ohrožují. Zbrzdění či dokonce částečné nebo dočasné zastavení ekonomiky ohrožuje naši civilizaci a naše životy z dlouhodobého hlediska mnohem výrazněji. Skutečný problém ale nastal až tehdy, když se virus potkal s nekompetentní vládou podvazující žíly našemu hospodářství. 

Máme bránit konfliktu zájmů, ale bráníme premiérův konflikt zájmů

Naše vláda není pouze nekompetentní. Ona se chová jako filmová mafiánská famiglia, vybírající výpalné. Všichni jsme to tušili, ale až auditní zpráva Evropské komise naplno uvedla, že u nás nefungují právě ty kontrolní mechanismy, které mají bránit konfliktu zájmů. Je to logické, holding Andreje Babiše se skládá ze tří divizí. První je prádelna peněz Agrofert legalizující příjmy z dotací a pobídek. Druhou divizí je mediální, ta dehonestuje protivníky a beatifikuje kmotra. A třetí je politická divize, která umisťuje věrné do státních služeb coby nášlapné miny bránící vyšetřování přečinů vůdce a důležitých členů profikorupčního hnutí ANO.

Dále čtěte

Opozice: Babišova vláda naší zemi škodí a neustále lže. Vyvoláme hlasování o nedůvěře na začátku června

Zástupci demokratické opozice – koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a Piráti s hnutím STAN se dohodli na dalším…

Co bude s naším hospodářstvím, se zemí, s občany, to Andreje Babiše ve své podstatě nezajímá. Jemu jde pouze o zabezpečení jeho beztrestnosti a maximalizaci benefitů spojených s ovládnutím státu.

A do toho jsme byli obdarováni virem made in China. Ano, covid byl, je a bude vážná choroba. Nespáchal ale na naší společnosti největší škody. On se ten mikroorganismus ani zdaleka nevyrovnal dopadu naší vlády. Co zavinila celosvětová hysterie boje s virem, u nás ještě umocněná voláním uvědomělé opozice „Není rozumné za jízdy měnit řidiče“?

Umožnila přidusit demokracii, přitáhnout uzdu svobodě a zneužít nouzového stavu k bezprecedentním lumpárnám. Mnoho politiků, politologů a komentátorů šířilo paniku a strach před pandemií, a tím nechtě podporovalo naši vládu při jejím řádění.

Ve výsledku jsme obětovali živnostníky a malé firmy. Odepsali jsme dva roky školní výuky, které část dětí už nikdy nedožene. Nabourali jsme naši národní hrdost podlézáním Číně a hanebným chováním vůči Rusku. Ale zachovali jsme si u moci tu nejhorší vládu, kterou od svého vzniku samostatná ČR měla, a pilně vyplácíme dotace firmám v majetku premiéra.

Hlubokou pravdu nechtíce pronesla ministryně klečící na spravedlnosti

Nejvyšší správní soud zrušil opatření týkající se maloobchodu, stejně jako už dříve Městský soud v Praze. Na otázku, proč se to stalo, zda byla důvodem nepozornost nebo neschopnost vytvořit opatření v mezích zákona, odpověděla Marie Benešová „Když to po vládě revidujete, tak se nad tím hluboce zamýšlíte. Ve chvíli, kdy to rozhodujete, tak je to akutní. Přirovnala bych to k ráně, která krvácí, a musíte s tím něco udělat, zabránit tomu, aby pacient zemřel. Až patolog pak nad tím tělem, které pitvá, hluboce bádá. Tohle je něco podobného, soud se nad tím samozřejmě hluboce zamýšlel, našel tam chyby, ty pojmenoval a je potřeba to respektovat.“

Připomíná to starý vtip o operaci. Naše vláda brání národní hospodářství svými zásahy usilovně, operuje, operuje a najednou – pitvá. Ano, díky vládě a jejím pomocníkům ekonomové mohou pochopit pocity pacienta, který během své operace sleduje přistavení lůžka určeného k jeho převozu na pitevnu. Resuscitaci provede zřejmě koalice SPOLU a PirSTAN. Určitou naději nám dává, že účastni budou i politici z KDU-ČSL, se zmrtvýchvstáním mají prý nejbohatší zkušenosti.

V předvolební kampani nám obě koalice postupně představí návrhy řešení jednotlivých oblastí. Jako primární se jeví státní dluh, veřejné finance a rozpočtové schodky. Stačí letmý pohled na pohyb státního dluhu v posledních letech, aby každému došlo, jak náročná bude konsolidace rozvrácených veřejných financí pro novou vládu.

K roku 2019 dosáhl státní dluh 1640 miliardy korun, roku 2020 jsme se dostali k 2050 miliardám, a letos jsme jen za první čtvrtletí poskočili na 2420 miliardy. Odhady ministerstva financí slibují na letošek překonání 2,5 bilionu korun a do roku 2023 narůst o další bilion korun.

Pro snadnější pochopení si to řekněme trochu jinak. Všechny vlády od vzniku samostatné České republiky vyrobily státní dluh ve výši 1,64 bilionu korun, což představuje průměrný roční schodek necelých 76 miliard. Osm let vlády s Babišem navýší státní dluh o průměrných 105 miliard ročně, ale vezmeme-li do úvahy odhady ministerstva financí do roku 2023, dostaneme se k roční sekeře téměř 184 miliard za rok. Zcela reálně, při vší úctě k odbornosti paní Schillerové a s ohledem na úpornost, s kterou vede obranu svého šéfa, se lze obávat, že odhady ministerstva financí budou spíše podstřelené, takže dosáhneme na mnohem vyšší státní dluh.

Ministerstvo financí čeká na spásu

Co to je vlastně státní dluh? Jsou to všechny závazky vlády vzniklé deficitním (tedy schodkovým) financováním státního rozpočtu, které se financují státními pokladničními poukázkami, státními dluhopisy a půjčkami. Věřitelům se logicky platí úroky, ovšem státy toto nepříjemné slovo raději nahrazují označením obsluha státního dluhu. Ministryně financí na konci roku 2020 předpovídala na rok 2021 výši úroků 546 miliard korun, ale po prvním čtvrtletí výši revidovala na 728 miliard korun.

Nepolemizujme o přesnosti částek, ale její úvaha je správná. V době konjunktury jsme státní obligace prodávali za jiných podmínek než dnes. A navíc se podařilo strážcům naší kasy částečně pozměnit strukturu dluhopisů ze střednědobých a dlouhodobých na krátkodobé. A u nich bude obsluha státního dluhu v krizi čím dál náročnější – jinak řečeno, úročení bude strmě stoupat.

Pamatujete na tzv. Kalouskovu složenku znějící na 121 tisíc korun? Dnes by mohl rozesílat složenku na částku 242 tisíc, a zkraje roku 2024 přibližně 350 tisíc, což bude státní dluh připadající na jednoho občana.

A hlavně nezapomínejme, že to je jen dluh státní, který je pouze jednou ze součástí našeho veřejného dluhu. Český veřejný dluh dále zahrnuje dluhy krajů, obcí, veřejných příspěvkových organizací, zdravotních pojišťoven a státních fondů.

Ministerstvo financí čeká na spásu, nebo přímo na zázrak. Výnosy z lithia a EET se nekonají. Andrej Babiš už nehledá miliardy na chodnících. Slibované úspory jsou stejně imaginární jako poklad Ali Baby, na který zřejmě vláda alibisticky spoléhá. Možná by se dala oprášit nosná myšlenka účtenkovky, a ministři by povinně na úhradu státního dluhu museli sázeli Sportku. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo. Vždyť přece každé malé dítě zná říkanku začínající: Chodí štěstí dokola, až si sedne…