Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
NÁZOR / Prodeje elektromobilů letos v Evropské unii drhnou, což se ale týká odbytu automobilů jako takových. Protože mnoho zemí tohle odvětví „táhne“, je to pochopitelně problém. Vracet se zpět ale nedává smysl. Europoslanec Luděk Niedermayer navrhuje dát automobilkám víc času, zatímco jiní mluví o Evropě řítící se do zkázy.
Soumrak elektromobilů ve světě nenastává, jak již deník FORUM 24 zmínil. „Prodeje čistě elektrických aut vzrostly v prvním čtvrtletí roku 2024 o 37 procent, a v Indii dokonce o 39 procent… Již v roce 2023 tvořila elektrická auta v Číně 38 procent všech nově prodaných aut.“ V Evropě se ale něco stalo. Tím něčím je zaspání ohledně vývoje plus špatné strategie, a tedy nepřipravenost na situaci na trhu.
„Problémy automobilek kvůli plánovanému poplatku za překročení průměrných emisí od příštího roku beru velmi vážně. Podíly prodaných nízkoemisních vozidel totiž zůstávají za očekáváním. Poslední týdny trávím intenzivními debatami s vedením různých automobilek i návštěvou výrobních závodů. Za svoji skupinu v Evropském parlamentu EPP Group se také podílím na vyjednání textu (například i s Danuší Nerudovou), který by měl automobilkám pomoci, a o tomto řešení jednám i s nejvyšším patrem unijní politiky,“ píše Niedermayer.
Niedermayer navrhuje zachovat „emisní cíl“, ale hodnotit jeho plnění ne ročně, ale třeba za tříleté období. To by dalo firmám více času, jak například vyšší emise v prvním či druhém roce „doladit“ strukturou prodejů v roce třetím. Momentálně je situace s cílem pro rok 2025 „krátkodobě složitá“, ale dlouhodobě nastavené cíle jsou podle něj splnitelné a smysluplné.
V jiném příspěvku se vrací k tomu, proč se vůbec na snižování emisí u aut tak tlačí. Snížení emisí skleníkových plynů z osobní dopravy „je nezbytné, abychom zpomalili globální oteplování“ a také „omezuje množství škodlivých látek, zejména ve městech, kde auta často jezdí v režimu, který produkuje výrazné emise ohrožující zdraví“. Kromě toho odklon od fosilních paliv snižuje závislost Evropy na dovozech ropy. To bezpečnost a stabilitu ekonomiky zvyšuje, protože elektřinu si Evropa dokáže vyrobit sama.
Ozval se senátor Zdeněk Hraba, který na sebe v posledních dnech upozornil návrhem, že by se mělo bezdomovectví trestat, předtím bojem proti Istanbulské úmluvě a za zanesení práva bránit se se zbraní do Listiny základních práv a svobod.
„Pan europoslanec Niedermayer z TOP 09 je symbolem toho, proč se EU žene do propasti. Samé fráze, žádné řešení, ale hlavně že chce zachovat ‚emisní cíle‘. Zkrátka od reality odtržený člověk, který nám z Bruselu chce kázat, jak je pro nás dobré, když se vše zdraží…“ reagoval Hraba na sociální síti X.
Fráze najdeme spíš v jeho příspěvku („žene do propasti“, „od reality odtržený“, „chce kázat“), zatímco Niedermayer nějaký návrh konkrétního řešení dává.
Je pravda, že problémy s prodejem automobilů a zvláště elektromobilů teď skutečně jsou. Zpomalení prodeje elektromobilů zažívá celá Evropa, a výrobci proto žádají o „krátkodobé úlevy“ od přísných cílů v oblasti emisí CO2. V srpnu 2024 se prodej bateriových elektromobilů v Evropské unii meziročně výrazně propadl o 43,9 procenta. To ale neznamená, že vzrostl prodej vozů s benzinovým motorem, protože i ten se propadl, a to o 17,1 procenta. U dieselových vozů se snížil o 26,4 procenta. Růst zaznamenaly pouze hybridy, a to o 6,6 procenta.
Elektromobily mají teď od začátku roku na trhu EU podle registrací podíl 12,6 procenta, což automobilový průmysl znepokojilo. Zákazníci nepřecházejí na elektromobily tak rychle, jak se předpokládalo.
Příčin je podle expertů několik, zvláště nedostatečná nabíjecí infrastruktura, intenzivní konkurence ve výrobě, nedostatečné nákupní a daňové pobídky a nejisté dodávky základních materiálů. Kromě toho je tu celkový nedostatečný hospodářský růst. Zákazníkům také pochopitelně vadí stále ještě vysoká cena, což spolu se složitostí s nabíjením a pro některé také s menším dojezdem, než by chtěli, vytvoří kombinaci, která je zatím odrazuje. U všech těchto nepříjemností se ale čeká stálé zlepšování, které už probíhá.
Problém je v tom, že debata se stále točí buď kolem čísel (prodeje padají, je to drahé), nebo je vypjatě ideologická (zelené šílenství, zkáza, sebevražda…). Původní motiv změn, který se týká celého přechodu na obnovitelné zdroje energie, je ale problém ochrany klimatu. Ti, kdo sami sebe označují za realisty, klimaskeptiky nebo konzervativce, buď popírají změny klimatu, nebo to, že jsou způsobené člověkem, nebo že se do tohoto procesu dá zasáhnout. Podle dosavadního stavu lidského kumulovaného vědění převládá názor, že produkce CO2 průmyslem a dopravou klima zhoršuje a přinese to horší dopady než jen více tepla. Třeba extrémy počasí, které postihují úrodu a mohou vyvolávat migrační vlny a podobně.
Když se vynechá tento předpoklad, jeví se zodpovědně uvažující politici, vědci a aktivisté jako blázni. Blázni propadající hysterii se tam skutečně vyskytnout mohou, ale podstaty věci se to netýká, ti se vynořují všude. I tak ale zůstává argument energetické nezávislosti Evropy, což by po všech zkušenostech od ropné krize v 70. letech až po ruské kejkle s plynem a ropou jako zbraní mohlo stačit.
Elektromobilita už vyskočila jako čertík z krabičky a těžko si představit, že by se tam chtěla vrátit, a nedostanou ji tam ani spojené síly „konzervativců“ českého typu a libertariánů všech zemí. Technologický skluz Evropy za Amerikou a Čínou se nedožene magickými úkony rozdáváním modýlků benzinových autíček nebo rituálním spíláním „neomarxistům“ z „nikým nezvolených elit“ a temným silám z neziskovek. Ve světě prolezlém dotacemi a vládními výhodami se nevystačí s hlásáním ideálů čistého trhu, který v historii nikdy nikde neexistoval.
Trh je zásadní jako princip, jinak bychom nevěděli, co lidé v přítomnosti skutečně chtějí, a dopadlo by to jako v SSSR nebo KLDR. Není to ale bytost, která myslí a předvídá. Má svou „racionalitu“, ale někdy připomíná legendární počítač HAL 9000 z Vesmírné odyssey. V jeho logice je člověk položka jako každá jiná a podle toho s ním zachází, pokud se nenastaví na něco jiného. Soupeřit s cenami čínských elektromobilů uvalením cel je jen jako sádra na noze. Je to možná legitimní, ale nelze se zastavit jen u toho. Do budoucnosti se má investovat, a ne doufat, že nikdy nenastane, nebo že se dokonce vrátíme zpět. Elektrofobie je jen příznakem ustrnutí mysli a nakonec ochromí celé tělo.
