Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ministr vnitra Jan Hamáček trvá na tom, že má pokračovat stav nouze. Vláda přitom rozvolňuje krizová opatření a data o nemocnosti se zlepšují. Současný stav mu velmi vyhovuje i kvůli jednodušším dodávkám ochranných pomůcek, přičemž k domácí výrobě je skeptický.
Členové vlády si v boji proti koronaviru rozdělili role, a teď je vedlejší, zda se jedná o řízený nebo živelný scénář. Roli „zlého policajta“ a stoupence „štábní“ linie sehrává šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček, který se v ní našel. Na druhé straně stojí „rozvolňovači“ restrikcí z hnutí ANO, kteří marketingově nabízejí návrat k normálnímu životu. Vzhledem k dosavadnímu přístupu vlády k malým a středním firmám však jen prodávají iluzi a lakují situaci narůžovo.
Zmatky kolem plánu
Zásadní rozpor se projevil v Poslanecké sněmovně, kde Babišova vláda neúspěšně žádala o prodloužení stavu nouze o celý měsíc až do 11. května. Nakonec se musela spokojit s koncem dubna, jelikož nebyla schopna svůj požadavek zdůvodnit a předložit strategii dalších kroků. Hamáček tehdy udělal školáckou chybu, když přiznal, že nemá představu, jak postupovat dál. „Nechtějte po nás nějaký plán s postupnými cíli,“ řekl poslancům.
Po Velikonocích tento plán dvouměsíčního odbourávání restrikcí představili ministři ANO, i když byl ušitý horkou jehlou a je velmi diskutabilní. Není jasné, nakolik byl šéf Ústředního krizového štábu s jeho přípravou předem obeznámen, když krátce předtím jeho zpracování odmítl.
Podle podnikatelských asociací a opozice je však tento plán příliš pomalý, vnitřně nelogický a likvidační pro mnoho firem zvláště z odvětví služeb, ke kterým nedoputuje dostačující, nebo vůbec žádná státní podpora.
Hamáček versus Vojtěch
Hamáček varuje před uvolňováním krizových opatření. Litoval i kosmetických předvelikonočních změn, kdy vláda lidem umožnila individuálně sportovat bez roušek ve venkovních prostorech. Na opačném pólu stojí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který v téže době avizoval, že by lidé mohli už v červnu sundat roušky.
Tyto komunikační šumy vnášejí mezi veřejnost zmatek a vyvolávají otazníky, jak silné slovo má dnes ve vládě šéf Ústředního krizového štábu. Hamáček sice rozvolňovací plán podmínečně podpořil, ale paradoxně se nevzdává představy dalšího pokračování nouzového stavu.
„Rozhodně nejsme v situaci, abychom odvolávali nouzový stav. Jsem přesvědčen, že budu žádat o jeho prodloužení. Měl by trvat tak dlouho, dokud nedojde k zásadnímu obratu,“ prohlásil v Interview ČT24 (14. 4. 2020).
Opozice se k tomuto návrhu staví odmítavě, jelikož k dalšímu pokračování nevidí důvod. Hamáček uvádí zástupné argumenty, poněvadž vládě zůstane i tak v rukou dostatek nástrojů k ovlivňování průběhu epidemie. Zdrženlivý je i premiér Babiš. Jeho názory se však mění ze dne na den, takže v tuto chvíli stejně nejsou směrodatné.
„Pokud by nebyl nouzový stav, tak bychom nemohli nakupovat ochranné prostředky tak jednoduše, jak je nakupujeme, a nemohli bychom nařizovat pracovní povinnost,“ přiznal Hamáček mezi důvody, proč mu vyhovuje současný stav.
Možnost přikazovat pracovní povinnost zní od ministra vnitra téměř výhrůžně, zvláště když zároveň oznámil nabídku práce v zemědělství pro nezaměstnané. Dotaženo ad absurdum, vláda by jim mohla v krajním případě nařídit práci v agrokoncernech, kterým dnes chybějí zahraniční agenturní pracovníci. V dnešní době postavené na hlavu se nedá vyloučit vůbec nic.
Prodloužíme smlouvy?
Ještě podivněji zní Hamáčkův argument o jednodušších nákupech zdravotnického materiálu, který dnes dominantně cirkuluje leteckým mostem z Číny. Stav nouze sice umožňuje nakupovat mimo režim zákona o veřejných zakázkách, což je operativnější a rychlejší. Jenže totéž lze řešit výjimkami, takže tento důvod spíše zavání alibismem.
„Do 5. května máme uzavřeny smlouvy o zahraničních dodávkách ochranných pomůcek. Do příštího týdne chceme mít informace, jak bude zásobování zajištěno po tomto datu, jestli bude třeba zahraniční dodávky prodloužit,“ oznámil Hamáček po posledním jednání krizového štábu.
Štábní skupina pro nákupy podle něj ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu připravuje oslovení českých dodavatelů ochranných prostředků ve velkých tendrech. Zároveň však vyslovil pochybnosti, zda budou postačující, navíc hrozí časové prodlení.
Stát teprve nyní připravuje zadávací dokumentaci, což znamená, že celý proces potrvá několik týdnů či měsíců. Stále však trvá stav nouze a je možné oslovovat výrobce přímo. Vláda tak viditelně uplatňuje dvojí metr pro četné dodavatele z Číny, často přes netransparentní prostředníky. Pochybnosti vzbuzuje i její postoj, když ve Sněmovně spolu s komunisty zablokovala návrh opozice na zveřejnění všech smluv dodavatelů. Nejspíš má co tajit a na nouzový stav se dá svést cokoli.
Vhodná doba pro přechod
Domácí výrobci se hlásili o spolupráci už před měsícem, zatím se tak děje v minimu případů. Některé firmy už samy investovaly desítky milionů korun do rozšíření výroby a jsou schopny produkovat miliony roušek z nanovláken měsíčně. Už v květnu jsou schopny pokrýt domácí poptávku a nahradit tak méně kvalitní dovoz z Číny.
„Po těch dlouhou dobu trvajících objednávkách a dodávkách z Číny je teď už vhodná doba přejít k odběru od domácích výrobců,“ řekl Radek Špicar ze Svazu průmyslu a obchodu portálu Seznam Zprávy. „Je možné s nimi podepsat rámcové smlouvy a začít od nich odebírat dodávky,“ dodal, přičemž vláda může konat hned.
Jan Hamáček se ovšem spojil s Hradem a lobbistou Jaroslavem Tvrdíkem a stal se klíčovým obchodním zástupcem čínských dodávek, které ještě neskončily. Zpočátku nebyla vzhledem k situaci na trhu jiná možnost, zvláště když Čína v lednu vykoupila dvě miliardy ochranných pomůcek, zatímco ujišťovala celý svět, že má situaci pod kontrolou.
Dnes se však situace posunula a domácí firmy spolupráci s vládou očekávají. Ministr vnitra ani nezastírá, že mu prodloužení nouzového stavu umožní udržet nad těmito obchody kontrolu. Oddalování masivnějšího zapojení českého průmyslu současně zvyšuje šanci na prodloužení kontraktů s režimem, který způsobil největší ekonomickou katastrofu za poslední desítky let. Dodnes mu za tuto „pomoc“ čeští daňoví poplatníci zaplatili 12 miliard korun.
