Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé sobě) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Americký prezident Donald Trump se ohledně Grónska vlamuje do otevřených dveří. Obrannou smlouvou mezi Dánským královstvím a USA z roku 1951 byla odpovědnost za ochranu Grónska dávno předána Washingtonu. Během studené války zde americká armáda měla více než dvacet základen a tisíce vojáků, k jejichž stažení došlo z vůle USA. Dánové nejprve považovali Trumpovy výhrůžky za podivnou legraci, ale nyní je berou velmi vážně, zejména po americké intervenci ve Venezuele. Přestože je Dánsko členem EU i NATO, tedy spojencem České republiky, postoj Prahy je v otázce Grónska nejednoznačný, což pro deník FORUM 24 komentovali poradce prezidenta republiky Michael Žantovský a bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský.
Grónsko a Arktida představují strategický region, dosud kontrolovaný Západem, v němž se v posledních dvou desetiletích sráží zájmy hned několika velmocí. Jde zejména o Rusko a Čínu, jejichž zahraniční politika má stále více agresivně imperiální rysy. I proto je americký zájem o Grónsko, toto autonomní území Dánského království, enormní a dlouhodobý. Kodaň s tím nikdy neměla problém a nikdy nezpochybňovala obrannou smlouvu s USA, podepsanou už v roce 1951, podle níž je ostrov pod americkou vojenskou ochranou. Z rozhodnutí Washingtonu zde bylo po skončení studené války zrušeno více než dvacet amerických základen, odkud odešly tisíce vojáků. Jediná báze americké armády zůstala v Thule, kde je dislokována malá posádka o síle 142 mužů a žen.
Od loňska, kdy staronový americký prezident Trump spustil agresivní rétoriku vůči Dánsku a de facto mu vyhrožuje anexí Grónska, vysílá dánská premiérka Mette Frederiksenová do Washingtonu diplomatické i veřejné signály, že se USA vlamují do otevřených dveří, neboť podle obranné smlouvy z roku 1951 mají možnost obnovit své základny a svou vojenskou přítomnost posílit tak, aby strategický ostrov chránily před ruskými a čínskými vlivy. Trumpova administrativa ovšem nereaguje a po americké intervenci ve Venezuele roste v Kodani nervozita. Dánové, vládní představitelé i dánská veřejnost, berou krizi v dánsko-amerických vztazích mimořádně vážně. Premiérka Frederiksenová se už nechala slyšet, že americká intervence v Grónsku by znamenala konec NATO.
Lídři několika evropských zemí, konkrétně Francie, Německa, Itálie, Polska, Španělska, Velké Británie a Dánska, vydali 6. ledna 2026 společné prohlášení, v němž konstatují, že „bezpečnost Arktidy zůstává klíčovou prioritou pro Evropu a je zásadní pro mezinárodní a transatlantickou bezpečnost“. Zároveň apelovali na dodržování Charty OSN a připomněli, že o Grónsku rozhodují Dánsko a grónský lid.
K prohlášení se vyjadřují i další evropské vlády, ovšem Česká republika je specifická v tom, že se objevila hned dvě stanoviska ke Grónsku. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka zveřejnil 7. ledna na sociálních sítích poněkud nejednoznačné vyjádření, které není jasnou podporou Dánska, ale jakousi nemastnou neslanou výzvou k dialogu: „Česká republika je přesvědčena, že i nyní existuje prostor řešit záležitost ohledně Grónska prostřednictvím dialogu mezi Dánskem a Spojenými státy. Jsme připraveni do tohoto dialogu přispět způsobem, aby se celá tato záležitost co nejdříve uklidnila.“ Pěkné a bez jasného názoru, vždyť Babišova koaliční vláda je vlastně MAGA a nechce si to rozházet u Trumpa.
Přestože za zahraniční politiku odpovídá v České republice vláda, vyjádřil se tentýž den ke grónské kauze i prezident republiky Petr Pavel, který navrhuje, aby byl český postoj jednoznačnější a jasně podpořil Dánsko: „Považoval bych za správné, aby se Česká republika připojila ke společnému prohlášení evropských států ke Grónsku. Informoval jsem o tom dnes také předsedu vlády Andreje Babiše na společném obědě.“
Deník FORUM 24 kontaktoval prezidentova poradce a někdejšího diplomata Michaela Žantovského, který to komentoval následovně: „Ano, máme za naši republiku vlastně dvě stanoviska, to je deskriptivní konstatování. Obecně je lepší, když má země jednotný postoj v zahraničněpolitických otázkách. Pan prezident by považoval za správné, aby se Česko připojilo ke společnému prohlášení evropských států ohledně Grónska.“
Michael Žantovský, který mimo jiné působil jako český velvyslanec v USA, je přesvědčen, že „otázka Grónska by neměla být konfliktní“, její řešení je „záležitostí společného postupu členských zemí NATO, a to v zájmu jejich společné bezpečnosti, včetně bezpečnosti Spojených států“. Na otázku, jak hodnotí Trumpův postup a rétoriku, odpověděl Žantovský sice diplomaticky, ale jednoznačně: „Jde přece o náš společný zájem a bylo by nebezpečné, dívat se na tuto otázku jako na hru s nulovým součtem, kdy jedna strana musí tratit.“
Bývalý ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, nyní poslanec zvolený za ODS, podotýká, že „oficiálně samozřejmě platí postoj Ministerstva zahraničních věcí ČR, ale názor pana prezidenta je zásadní. Naprosto souhlasím s tím, aby se Česko jasně postavilo za Dánsko, které je členem EU i NATO.“ Zároveň ale Lipavský expresivně varuje, že česká nejednoznačnost a „Macinkovy pindy“ mohou jen přispět k tomu, že ztratíme důvěru Dánska, s nímž nyní máme skvělé vztahy“. Jinak řečeno, lavírování Babišovy vlády poškozuje Českou republiku.
Grónsko a Arktida představují pro USA strategický region z hlediska bezpečnosti, což Lipavský popsal pro deník FORUM 24 následovně: „Spojené státy mají samozřejmě legitimní bezpečnostní zájmy v oblasti Arktidy. Dobrým příkladem je Island, kde je například americká letecká základna. Podobné schéma by mohlo být aplikováno i v případě Grónska, aby USA neměly v obraně severní polokoule takříkajíc díry. Jde zejména o ochranu námořních tras.“
Lipavský ještě pro deník FORUM 24 vysvětlil, proč je postup Spojených států vůči Dánsku divný a vlastně i velmi urážlivý: „Vidím to tak, že USA jsou už nyní schopny zajišťovat své bezpečnostní zájmy v regionu v rámci stávajících dohod s Dánskem a v součinnosti s NATO. Dánsko je navíc tradičně a dlouhodobě aktivním americkým spojencem, například v přepočtu na počet obyvatel mělo nejvíce padlých vojáků během misí v Afghánistánu. Nemám radost z toho, že se Donald Trump rozhodl toto spojenectví bořit. Je ovšem třeba dávat Američanům najevo, že tudy cesta nevede.“
Zástupci stran nynější opozice vyjadřují solidaritu s Dánskem v tzv. grónské kauze, přičemž například hnutí STAN přímo vyzvalo českou vládu, aby se připojila k prohlášení evropských zemí na jeho podporu. Kriticky hodnotí Trumpovu rétoriku i bývalý premiér a dosavadní předseda ODS Petr Fiala. A jeho někdejší bezpečnostní poradce Tomáš Pojar k tomu varovně dodává, že případné obsazení Grónska armádou Spojených států amerických by znamenalo rozkol západního světa. Doufá proto, že k tomu nedojde.
Pokud si Babišova vláda myslela, že si i v zahraniční politice vystačí s populistickou rétorikou, která voličům ANO, SPD a Motoristů servíruje představu o výhodnosti izolacionismu či všelijaké vyčkávací strategie, pak se šeredně zmýlila. Obnovení mezivládních konzultací mezi Českem a Slovenskem, které Babiš slavně dohodl ve čtvrtek v Bratislavě, stejně jako řeči o resuscitaci Visegrádu, jsou úplně mimo.
V časech probuzené imperiální agresivity, nejen ruské, čínské či perské, ale bohužel i trumpovsko-americké, nám pro udržení svobody a suverenity nestačí malá ohrádka středoevropských národních států. Babišova sázka na Orbána a Fica poškozuje českou pozici v Evropě, stejně jako nejednoznačné „Macinkovy pindy“, řečeno slovy Jana Lipavského. Pokud Česko nebude aktivně pečovat o evropskou solidaritu v otázkách zahraniční politiky, bezpečnosti a obranyschopnosti, mohou se Češi zanedlouho probudit jako poddaní neblaze proslulého „ruského světa“.
