Klíčovou otázkou těchto dní a hodin se z pohledu vnitřní politiky staly informace o tom, co dělali klíčoví představitelé vlády, zejména předseda vlády Andrej Babiš a jeho první místopředseda Jan Hamáček, když se ve středu dopoledne 7. dubna 2021 dozvěděli o pozadí výbuchů muničních skladů ve Vrběticích a prokázání podílu příslušníků útvaru zvláštního určení ruské vojenské rozvědky GRU.

Jak zareagovali na informace o narušení suverenity České republiky, až dosud neznámých příčinách obrovských materiálních škod a dokonce úmrtí dvou lidí? Každý z nich měl totiž řadu důvodů nadřadit své osobní a politické zájmy zájmům České republiky a jejích občanů.

Stručně se vraťme v čase: Babiš i Hamáček především potřebovali dokončit změny ve vládě, do nichž je tlačil prezident Miloš Zeman. Nejprve byl odvolán ministr zdravotnictví Jan Blatný, kterého právě 7. dubna nahradil Petr Arenberger, jenž okamžitě začal dělat všechno proto, aby otevřel cestu Sputniku V do České republiky.

Předseda ČSSD Hamáček se mezitím soustředil na poslední fázi přípravy on-line sjezdu ČSSD, který začal v pátek 9. dubna a na němž zejména potřeboval porazit svého konkurenta Tomáše Petříčka, dosavadního ministra zahraničních věcí, po jehož skalpu Zeman prahnul již delší dobu.

Vítězný Hamáček se s Petříčkem sešel ještě v neděli 11. dubna, přičemž mu oznámil, že skončí na postu ministra zahraničí. Prezident Zeman odvolal Petříčka ihned následujícího dne, v pondělí 12. dubna. Rošáda ovšem Hamáčkovi nevyšla, protože ministr kultury Lubomír Zaorálek se odmítl na ministerstvo zahraničí vrátit (že by něco tušil?). Grémium ČSSD 13. dubna večer navrhlo do funkce ministra zahraničních věcí Hamáčková náměstka Jakuba Kulhánka.

Ve středu 14. dubna, týden po první informaci bezpečnostních složek, Hamáček oznámil cestu do Moskvy, s legendou, že chce „dojednat případné dodávky Sputniku V po jeho schválení Evropskou lékovou agenturou“. Ještě téhož dne se ukázalo, že ho má doprovázet Andrej Danko, jeho někdejší „kolega“, bývalý předseda slovenské Národní rady, šéf proruské Slovenské národní strany, který prohlásil, že se mají setkat s ruským ministrem průmyslu a obchodu Denisem Manturovem.

Hamáček oznámil, že chce v Moskvě zůstat tři dny (19.–21. dubna), ministerstvo obrany obdrželo žádost o zajištění přepravy. Vicepremiér ujistil, že bude řešit vakcínu Sputnik V, a nikoliv stavbu jaderného zdroje Dukovany. Troufale si přitom vypomohl nabídkou organizace schůzky amerického prezidenta Bidena s ruským prezidentem Putinem. Premiér Babiš nejprve nepovažoval cestu za ideální, aby ji v pátek 16. dubna zablokoval úplně.

Teprve v sobotu 17. dubna, po jedenácti dnech mlčení, naplnili oba hlavní aktéři svoji státnickou povinnost, a po nezbytném schválení prezidentem Zemanem oznámili reakci České republiky na operaci GRU z roku 2014 a vypověděli dvě rezidentury ruských tajných služeb. Evidentně přitom hrály roli informace o možném zveřejnění, ať již v České republice anebo ve spřáteleném zahraničí, které by je oba mohly těžce kompromitovat a osočit ze zamlčování reality.

Jaký je kontext těchto událostí? Předpokládejme, že české bezpečnostní složky byly schopny reagovat již po podání první informace na vládním výboru pro zpravodajské služby. Předpokládejme, že se jejich zástupci cítili frustrováni, když si nejvyšší představitelé státu vzali time out. Zalekli se Babiš a Hamáček vlastní zodpovědnosti?

Nedovedu si navíc představit, že by oba vládní představitelé ihned 7. dubna svými kanály neinformovali prezidenta Zemana, jehož politicko-ekonomických zájmů se propuknutí celé aféry muselo fatálně dotknout. O tom, že se něco děje, svědčily náznaky, které již prosákly i do parlamentu, že je na orgány činné v trestním řízení vyvíjen tlak, aby urychleně uzavřely vyšetřování a vzaly svá tvrzení zpět.

O Zemanově ingerenci navíc nepřímo svědčí Hamáčkův troufalý plán odletět do Moskvy. Nikdo neuvěří, že by za této kritické situace byl hlavním důvodem cesty nákup ruské vakcíny, a zjevně ani ne tendr na Dukovany. Spíše šlo o zoufalou snahu komunikovat s ruskou stranou, než se vše provalí, případně získat jakékoliv relevantní informace, které by mohly ztlumit předpokládaný dopad po zveřejnění aféry. Tvrzení prvního místopředsedy vlády, ministra vnitra a zahraničních věcí o zastíracím manévru je zcela absurdní.

Jak Hamáček naznačil, cesty do Ruské federace se vzdal, až když se dozvěděl, že by během jeho třídenní návštěvy v Moskvě mohla aféra naplno propuknout, ať již doma, nebo v zahraničí. Pokud by totiž odletěl, mohl by být v kontextu odhalené nepřátelské ruské akce ve státě NATO, navíc se smrtelnými následky, označen za zrádce, paktujícího se s nepřátelskou mocností, což by mu definitivně zlomilo vaz.

Jak vyplývá z výše uvedeného sledu událostí, Babiš i Hamáček hleděli primárně na své vlastní zájmy, případně na zájmy ruského místodržícího na Hradě. Českou veřejnost o šokujících zjištěních zpravili až ve chvíli, kdy další utajování nebylo udržitelné.

Autor je místopředseda sněmovního výboru pro bezpečnost, člen výboru pro obranu