Proč došlo droždí a co nám to říká o ekonomice karantény

ČT24

Protože jsme teď mnohem více než kdy jindy opticky propojeni s domovy našich přátel, vidíme, ať už na sociálních sítích nebo při videohovorech, že si lidé více pečou doma vlastní chléb nebo třeba rohlíky a housky. Není to proto, že musí nebo že by nechtěli chodit do obchodů. Proč to tedy dělají? Podívejme se na to okem ekonoma v článku Petra Bartoně, který přinesl web Hlídací pes.

Každá rodina brzy zjistí, že doma je schopna si vyrobit jen naprosté minimum z moderních součástí našeho života, a proto bude pro drtivou většinu nezbytností dále chodit do obchodů. Proč tedy lidé pečou?

Horší kvalita, více času

Chleba je jednou z mála smysluplných výjimek z pravidla, že nezbytnosti nakupujeme v obchodech. Ze dvou příčin:

1) Lidé hledají vyplnění času doma, aby neměli špatný pocit z toho, že se jenom koukají na filmy nebo na počítač. Pečou chleba ne proto, že nechtějí do obchodu, ale proto, že si našli nové hobby, které je navíc relativně časově náročné, a tak jim pomůže vyplnit spoustu času. A ještě mají radost z dobře vykonané práce, když ze skutečné práce se jim nyní tolik radosti nedostává.

2) Proč právě chleba, a ne třeba palačinky? To určila poslední hipsterská dekáda, v níž se pečení chleba stalo velice módní. Lidé si často nakoupili chlebostroje, a nyní je při domácím úklidu zaprášené vytáhli a hledají pro ně znovu použití.

Co to znamená pro ekonomiku? Širší ekonomické souvislosti to samozřejmě má. Obecně při karanténě – obzvláště tak silné, pro jakou se rozhodla česká vláda – dochází k tomu, že neefektivní domácí výroba nahrazuje efektivní tržní výrobu.

Ale tu ztrátu neefektivnosti jsou lidé ochotni nést právě proto, že jim delší výroba pomáhá nějak zabít čas. I proto se doma teď i sami stříháme, možná i častěji, než bychom za normálních okolností chodili do kadeřnictví.

Je to sice často horší kvalita a zabere to více času – ale to je v podstatě definice „hobby“. Kdybychom svá hobby dělali lépe a efektivněji než trh, byli bychom profesionálové v daném oboru, a nikoli „hobíci“.

Budoucnost patří nedokonalosti

A pozor, neberme tuto ekonomickou definici „hobby“ na lehkou váhu. Naše ekonomické životy se budou v budoucnosti mnohem víc točit kolem našich hobby než doposud. Ta romantická představa, že lidé dřív měli na všechno více času – ať už u krbu za národního obrození, nebo za nudného socialismu, je opravdu jen romantickou fabulací. Přišlo nám, že jsme měli spoustu času, protože jsme byli příliš chudí, a tak jsme neměli co dělat. Ano, nudili jsme se. Dnes máme nesrovnatelně více možností, tak se neumíme nudit.

Připadá nám, že na nic nemáme čas, ale to jen proto, že prožíváme v našich životech to samé co česká ekonomika, jak dospěla od normalizace. Jak stárneme, tak i my bohatneme a máme více způsobů, jak se zabavit. A dnes i neumělým pečením chleba.

A s bohatnutím bude těch schválně-nedokonalých věcí více a více. Evolučně to znají již dávno pávi. Proč mají tak nesmyslně okaté (doslova) ocasy, které jim brání v pohybu? Právě aby ti nejsilnější jedinci ukázali družce, že oni jsou tak silní, že to v životě dávají levou zadní i s takovouhle nesmyslnou překážkou.

V době, kdy dokonalé věci budou levné a nebo rovnou zdarma jako propisky (koupil jste si někdo v posledních letech propisku?), pak zabudovaná nedokonalost – třeba ve formě hobby – bude výsadou když ne králů, tak těch ekonomicky nejsilnějších.

Proměna ceny času

Proměna ceny času je v tomto zcela zásadní. Když máme pro svůj čas spoustu možných užití, tak je nám zdlouhavé domácí pečení příliš drahé, a chleba ze samoobsluhy bude vždy levnější (na jeho cenu si vyděláme za kratší čas, než kolik strávíme pečením).

Průměrná mzda se pohybuje kolem 300 Kč za hodinu. Na slušný pecen si tedy vyděláme zhruba za pět minut, za tu dobu nikdo chléb neupeče. Když ale pro spoustu lidí nyní hodina nemá cenu 300 korun, které by si mohli vydělat v práci, pak zlevní i domácí pečení chleba, a levnějších věcí děláme my všichni automaticky více.

Můžeme si být zároveň jisti tím, že pečivo na trhu nedojde. Obzvláště velké pekárny mají proces výroby efektivní natolik, že je výpadek pracovní síly v karanténě neohrozí. Vyrábějí pečivo pomocí strojů, a surovin v republice máme opravdu stále dostatek.

Drobnější pekárny na tom mohou opravdu být hůře – vláda jim může zavřít jejich vlastní obchody a jejich výroba je mnohem více vázaná na lidskou práci než na stroje, a tak jsou při dlouhodobé karanténě zranitelnější. Karanténa jim komplikuje výrobu, i když nemění poptávku, neboť vyrábějí zboží základní spotřeby.

Samotná krize více než karanténa ohrožuje obory vyrábějící produkty, jejichž spotřebu můžeme odložit. Oblečení si můžeme objednat na internetu a dnes už ani s měřením velikosti není problém.

Ale lidé si v krizi šetří peníze právě jen na nezbytnosti a odložitelné nákupy odkládají – už jen proto, že jim vláda nenalévá žádnou naději, že svou ekonomickou klatbu brzy uvolní, spíše naopak.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením Hlidacipes.org.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner