Iniciativa Milion chvilek pro demokracii kvůli odstoupení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana svolala demonstraci, neboť ho považuje za garanta férového uzavření kauzy Čapí hnízdo nebo trestních případů spojených s administrativou Pražského hradu.

Nic však není vzdálenějšího realitě než tato představa svolavatelů demonstrace. Stačí se podívat na rozhodnutí Pavla Zemana právě v kauze Čapí hnízdo. Pokud by byl obviněn v obdobné kauze kdokoli jiný, byla by na něj už dávno podána obžaloba. A nejen na něj, ale i na další osoby, které se na kauze podílely.

Státní zastupitelství v této kauze nejdříve zastavilo trestní stíhání potenciálních spolupachatelů, což bylo zcela nelogické a v rozporu s praxí státního zastupitelství. Následně Městské státní zastupitelství rozhodlo o zastavení trestního stíhání samotného premiéra Babiše, a to rozhodnutím, které bylo sice koncipováno jako obžaloba, ale nakonec vyústilo v nelogický a textu neodpovídající závěr o zastavení trestního stíhání.

Místo toho, aby Pavel Zeman hodil Městskému státnímu zastupitelství toto rozhodnutí na hlavu, vydal jiné rozhodnutí, které by mohlo být základním učebním textem alibismu. Zdánlivě sice rozhodnutí Městského státního zastupitelství zrušil, ale nařídil provedení takových důkazů, které objasnění stavu věci nijak nepomohou a zřejmě povedou k potvrzení původního závěru.

Pokud se poukazuje na to, že za doby působení Pavla Zemana ve funkci se státní zastupitelství nebálo stíhat vysoce postavené politiky, i tento závěr je nesprávný. Poukazovat v tomto ohledu na případy Petra Nečase nebo Davida Ratha je zcela nepřípadné, protože se jedná o politiky dávno odstavené od moci. Naopak prověřování všech kauz premiéra Babiše mimo Čapí hnízdo skončilo v tichosti odložením věci za souhlasného dohledu státního zastupitelství.

V době působení Pavla Zemana se také nebývale rozšířila praxe, kdy si státní zástupci v některých, zejména mediálně sledovaných kauzách vybírali soudy a soudce, kteří rozhodovali o úkonech činěných v rámci tzv. přípravného řízení, tedy části trestního řízení do podání obžaloby. Tímto postupem byl systematicky porušován ústavní princip práva na zákonného soudce, který není jen nějakým formalistním pravidlem, ale jednou z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování.

Pavel Zeman toleroval praxi, kdy si státní zástupci vybírali, kterému soudu předloží svůj návrh na nařízení odposlechů, na vzetí do vazby, na provedení domovní prohlídky atp., přičemž takový soud neměl povětšinou žádnou souvislost ani s místem údajného spáchání trestního činu, ani s bydlištěm obviněného, ale často ani s místem činnosti státního zástupce.

Tyto metody zastavil až Ústavní soud, který vydal nález konstatující, že praxe státních zastupitelství byla neslučitelná s ústavním pořádkem. Pavel Zeman se tyto protiústavní postupy některých státních zástupců zastavit ani jen nepokusil. Za doby působení Pavla Zemana se mimořádnou měrou rozmohly úniky z trestních spisů v přípravném řízení, na jehož zákonnost mají státní zástupci dohlížet.

Stran politické neutrality státního zastupitelství lze mít rovněž pochyby. Když se Andrej Babiš při svém tažení k ovládnutí bezpečnostních složek státu rozhodl odvolat pro něj nepohodlného šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína, ocitl se jeho marketingový tým v potížích. Neměl totiž pro toto odvolání žádný, a to ani zástupný, důvod.

Babišovi přispěchal na pomoc právě nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a sepsal pro Babiše dopis, ve kterém mimo jiné uvedl, že Michal Murín je bezpečnostním rizikem. Kouzlem nechtěného jedna z výtek Pavla Zemana na adresu Michala Murína spočívala v tom, že GIBS nesprávně stanovuje místní příslušnost jednotlivých státních zastupitelství při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.

Důvěryhodnosti Pavla Zemana nepřispělo ani podezření, že v kauze rodiny Czernínů použil trestní řízení jako nástroj možného obohacení svého přítele. Jeho přímluvy u soudce mladoboleslavského okresního soudu Jana Czernina, vzdáleného příbuzného členů rodu, s nímž se kvůli restituční kauze Zeman třikrát sešel, vzbuzují údiv. Přímo zděšení ale vyvolává křečovitá snaha nejvyššího žalobce udržet celou věc na poli trestního práva tak, aby se trestní řízení stalo nástrojem k uspokojení zájmů jeho přítele Petra Habersbergera. Na tom nic nemění skutečnost, že mu jeho postup legitimizoval návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1.

Za doby úřadování Pavla Zemana jsme se u postupů státních zástupců v posledních letech dočkali mnohého. Na veřejnost pronikla informace o zatajování nepohodlných důkazů policií a obžalobou v kauze trestního stíhání generála Vladimíra Halenky nebo o šikanózním a nezákonném několikaletém trestním stíhání zastupitelů obce Postoloprty. Nic z toho se Pavel Zeman ani jen nepokusil napravit. Po žádné z těchto kauz nepřišel ani náznak dovození odpovědnosti či sebereflexe. V případě Czernínů se navíc jedná o podezření, že nejvyšší státní zástupce použil trestní řízení jako nástroj možného obohacení svého přítele.

Nic z výše uvedeného za žádnou demonstraci na Václavském náměstí skutečně nestojí.

Autor je advokát a docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy.