Proč jsem jel minulý týden na Ukrajinu a co jsem tam dělal

Senátor Marek Hilšer navštívil jih Ukrajiny ()

Byl únor 2015 a ukrajinská armáda sváděla boj o Debalceve, symbol tehdejší války na Donbasu. Nepřiznaná ruská agrese, peklo na zemi a tomu všemu bezradně přihlížející Západ, odvolávající se na bezzubé Minské dohody. Právě tehdy „separatisté“ a jejich ruští mecenáši učinili důležitou zkušenost, která vedla až k letošnímu strašlivému vyvrcholení, nejhorší válce na našem evropském kontinentu od roku 1945: Západ Ukrajině nepomůže a Rusko si naopak může dělat, co bude chtít.

Proto jsme se tehdy s přáteli rozhodli protestovat na tiskové konferenci premiéra Sobotky a důrazně ho vyzvat, aby Česká republika zaujala k Rusku tvrdý a jednoznačný postoj. Zabírání pohraničních oblastí, anexe Krymu a masivní propaganda nepříjemně připomínaly historické události z roku 1938 a 1968, kdy se obětí agrese bez valného zájmu Západu stalo Československo.

Celá léta jsem sledoval řádění kremelského režimu a jako senátor se snažil připomínat jak porušování lidských práv na okupovaných územích Ukrajiny, tak v Rusku. Byl jsem přesvědčen, že cílem ruského imperialismu není jen Ukrajina, ale celá domnělá ruská „sféra vlivu“ – a my s ní. Masivní ruská propaganda, vydírání dodávkami plynu i ropy a zrádcovské postoje některých českých politiků to jen potvrzovaly.

Ihned po letošním 24. únoru jsem volal po rychlé a účinné vojenské pomoci Ukrajině. Vyzval jsem s dalšími zákonodárci premiéra, aby Česká republika zahájila diplomatickou iniciativu a navrhla zřízení částečné bezletové zóny nad Ukrajinou a vytvoření humanitárního leteckého mostu pro Mariupol. Měl jsem s odborníky připravené konkrétní parametry těchto návrhů. Pomoc Ukrajině jsem od začátku chápal jako předsunutou obranu naší země. Vystupoval jsem na demonstracích a snažil se burcovat veřejné mínění. Vlna solidarity české veřejnosti i jejích současných představitelů byla na Ukrajině nesmazatelně zapsaná.

Výstava o hladomoru na Ukrajině způsobeném bolševiky v pražském Klementinu (Petr Hlaváček / FORUM 24)

Když jsem letos v srpnu získal možnost zajistit a dopravit materiální pomoc ukrajinským vojákům, neváhal jsem. Za prostředky darované filantropem Kvidem Štěpánkem a jeho firmou Isolit BRAVO z Jablonného nad Orlicí jsem zajistil nákup deseti termovizních monokulárů a tři drony s nočním viděním v hodnotě přes půl milionu korun a souhlasil s tím, že tento materiál osobně dopravím příslušníkům teritoriální obrany jihoukrajinského Mykolajivu, národní gardy a speciálních jednotek.

Chtěl jsem ukázat odhodlání nepomáhat jen na dálku, ale dojet až na místo mezi lidi, kteří podle mého nejhlubšího přesvědčení bojují i za Českou republiku, Evropu a hodnoty, které společně vyznáváme. Kromě vojáků jsem se setkal i s obyvateli města, představiteli ministerstva obrany a šéfkou rady Mykolajivské oblasti Hannou Zamezejevovou. Stopa české pomoci je na Ukrajině hluboká, Ukrajinci jsou za ni vděčni a Česká republika získala v této zemi velmi dobré jméno.

Viděl jsem na místě trosky místního letiště, veterinární kliniky, pedagogické fakulty a obytných domů. Zapojil jsem se i do distribuce potravinové pomoci, abych pochopil, jak lidé žijí ve válečných podmínkách bez pitné vody, několikrát denně pod hrozbou ruských raketových útoků.

Nejhorší vlnu raketových útoků od zahájení ruské invaze jsem v Mykolajivu a Oděse i osobně zažil. Je zcela jasné, že Rusko nemá ve své nesmyslné agresivní válce žádné zábrany. Protože vojensky prohrává, snaží se barbarstvím vyvolat paniku mezi civilisty a přimět Ukrajinu k ústupkům útoky na ukrajinská města a energetickou infrastrukturu. Také jsem pochopil, že ukrajinská vůle po vítězství je nezlomná. Nezlomil by ji dokonce ani útok taktickou jadernou zbraní. Rusko už bylo vojensky poraženo a nemá jiné možnosti než teroristické útoky, strach a vydírání. Musíme tedy nasadit všechny dostupné prostředky nejen proto, aby Rusko uznalo svou porážku, ale i proto, aby se tyto způsoby vedení války staly pro celý civilizovaný svět napříště nepřípustné. Sláva Ukrajině!

Marek Hilšer je vystudovaný lékař a politolog, přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň od roku 2018 zasedá v Senátu Parlamentu České republiky, kde je členem klubu Starostů a nezávislých a místopředsedou Výboru pro sociální politiku. V roce 2018 kandidoval na prezidenta republiky a svou opětovnou kandidaturu oznámil i pro rok 2023.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Související články