Proč jsou celebrity pop kultury uctívané víc než vědci a kardiochirurgové?

Pixabay/dotigabrielf

Proč jsou celebrity pop kultury uctívané víc než vědci, kteří posunuli lidstvo dál, nebo kardiochirurgové, co transplantují srdce? I když se někdo z nich náhodou proslaví, nedá se to se sportovci nebo hudebníky srovnat. Především kolem nich nevzniká kult s jejich obrázky a jejich skon nedožene širší veřejnost k okázalému smutku. Tak, jak to teď vidíme po skonu Karla Gotta.

Profesorka Holly Grout z University of Alabama vysvětluje ve svém článku na webu Aeon.co, jaký je rozdíl mezi člověkem slavným a celebritou, kdy se vedle slavných osob celebrity v historii objevily a proč tolik pronikají do života lidí.

Pavel Hofman

Celebrita je méně jednoznačný pojem než sláva – slavný člověk. Pochází z latinského celebre, což je slovo, které znamenalo oslavovaný i hojně navštěvovaný. „Sláva mohla být dána jednotlivci kvůli jeho dobrým skutkům, ale také kvůli jeho vyššímu dědičnému postavení: královna byla slavná jednoduše proto, že byla královnou.“ Být dnes celebritou ale není záležitostí vnějšího označení, nýbrž je to více výsledkem jakéhosi „vyjednávání“ mezi dotyčnou osobou a veřejností.

„Na rozdíl od ‚slávy‘ a ‚renomé‘, které znamenaly úctu, ‚celebrita‘ je pojem, který se objevuje už v 18. století a nositelé tohoto označení vzbuzovali podezření. Celebrita usilovala o legitimitu a bojovala proti podezření z výstřednosti a povrchnosti. Celebrita byla kolektivně ustavena a zprostředkována způsobem, jakým sláva nebyla. Slávy se dostává pozoruhodné osobě, celebrita vyžaduje publikum.“

V čem je rozdíl mezi člověkem „jen“ slavným a celebritou? Co odlišovalo například Johna Stuarta Milla, Charlese Darwina a Florence Nightingaleovou, legendární ošetřovatelku nemocných za války, od lorda Byrona, Franze Liszta, Thomase Edisona nebo Sarah Bernhardtové? Všechny tyto postavy byly v 19. století dobře známé, všichni ti lidé zažili slávu. O všech se mluvilo. A přesto ti dříve jmenovaní nezískali stejný stupeň mediální pozornosti, nedosáhli stejné úrovně „komodifikace“ (přijetí jejich „produktu“, rozšíření jejich obrázků, dávání autogramů) ani nevyvolávali stejný kult osobnosti jako ti druzí.

Ti první vyzývali ke konverzaci, ti druzí vyvolávali polemiku. První přitahovali pozornost, ti druzí pro ni žili.

„Ve své zdánlivě nesmrtelné dokonalosti nám celebrity nabízejí útěk před vším obyčejným, baví nás, dávají nám radost, nebo nám pomáhají vyjádřit naši bolest. Ve své až příliš lidské nedokonalosti nás ujišťují o našich vlastních nedostatcích, podporují pocit sounáležitosti a připomínají nám, že boj je jednoduše podmínkou lidské zkušenosti. Celebrity odrážejí naši osobnost – ukazují nám, kdo jsme. Ale také nás okouzlí iluzí a ukazují nám, kým chceme být,“ píše Holly Grout.

Celebrity v dnešním slova smyslu se objevují na konci 19. století. Důvod je prostý, právě toto období vytvořilo nejen výjimečné osobnosti, ale také poskytlo strukturální podmínky nezbytné pro realizování jejich kultu. Lidé už uměli dost číst, šířily se noviny, mohly se objevovat obrázky a fotografie. Tak je tomu i dnes, jenom média se výrazně zdokonalila v rychlosti i zobrazení.

„Tisk pokrývá jejich osobní životy (od manželství a rozvodu po úspěchy a skandály; od toho, co jedí a kde nakupují, koho znají), existuje komerční distribuce jejich  intimních fotografií, osobních vzpomínek.“

Takto se dozvíme, že tyto celebrity, bez ohledu na to, jak jejich hvězda září, jsou „stejné jako my“. Jsou to prostě obyčejní muži a ženy, kteří se díky štěstí proměnili v někoho zvláštního. Jako idolizované ikony a „nádoby kolektivní paměti“ pronikají pak celebrity do všech aspektů moderního života. „Na druhou stranu celebrita také inspiruje k výsměchu, dokonce i pohrdání.“ Vyhovuje vlastně jako objekt všem.

K tomu, co americká profesorka píše, můžeme ještě dodat, že celebrity zřejmě naplňují pradávnou touhu člověka po uctívání božských postav. V sekularizované společnosti ale moc božských postav nezbylo, takže se pozornost zaměří na smrtelníky a ti jsou zbožštěni dodatečně. Jsou pak ale vybaveni všemi potřebnými atributy. Připisují se jim mimořádné vlastnosti ohledně poznání (zpěváků a sportovců se ptají na politiku), sbírají se jejich ostatky (přinejmenším takzvané dotýkané, tedy věci, které celebrita kdysi měla nebo na ně sáhla), vznikají poutní místa (jejich rezidence) a dotyčná osoba je tabu. Především se nesmí se před vyznavači nijak kritizovat, natož hanobit. Objevují se i legendy o jejich posmrtném životě, tedy že celebrita ve skutečnosti nezemřela, ale žije tajně na odlehlém místě.

Je to tedy jako s každým kultem. Vyznavači si ho chtějí užít a ti ostatní to musí nějak přežít.

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner