Lukáš Pollert je lékař a bývalý vodní slalomář, získal několik olympijských medailí a působí jako sympatický muž. Proto je pochopitelné, že se stal v době koronaviru jednou z mediálních tváří. Jenže o nemoci covid-19 říká věci, které se neshodují s názory odborníků ani s ověřenými daty. Jeho výroky ale zapadají do toho, co chtějí lidé slyšet.

Naposledy se vyjádřil Lukáš Pollert pro zpravodajský server Echo24 a mluvil o tom, jak se ke covidu vyjadřoval na jaře a co si teď myslí: „Když jsem tehdy řekl, že v něčem je covid jako chřipka, tak se proti tomu všichni ohrazovali. Mezitím už dokonce i tu a tam nějaký profesor začal říkat, že to jako chřipka skutečně je. Podívejte se na čísla. Smrtnost srovnatelná, 99,7 procenta lidí se víceméně nic nestane.“

V Parlamentních listech zase 22. 9. 2020 říkal: „Myslím, že to je infekce, která je možná nakažlivější než chřipka, ale zatím nemá tu její velkou nemocnost… Sám od sebe bych se očkovat nenechal, protože smrtnost toho viru ve mně zatím velké obavy nevyvolává. Myslím si, že pozvolná imunizace, jak od jara probíhá, je to samé jako očkování. Až to jednou dostanete, tak budete mít vybudovanou nějakou imunitu. Ale je to stejná otázka jako u té chřipky, protože vir pořád mutuje a musíte se nechávat očkovat každý rok.“

Proč to ale říká? Protože má takový pocit? To by bylo málo.

Tak dejme tomu, že má Lukáš Pollert pravdu. On je lékař a většina z nás nikoli. Pak se ale jako veřejnost rádi dozvíme, proč jeho vyjádření neodpovídají vědecky získaným datům.

Server Seznam Zprávy přinesl článek, kde se porovnává „běžná“ chřipka a covid-19. Ocitujme: „Francouzští vědci se rozhodli toto srovnání seriózně probádat. Svá zjištění publikovali v nové studii, která zkoumala bezmála 90 tisíc pacientů hospitalizovaných s covidem-19 a 45 tisíc pacientů s chřipkou. Ke srovnání využili Francouzskou národní databázi, která obsahuje záznamy všech hospitalizací v zemi. Studie je již recenzovaná a vyšla ve čtvrtek (17. 12. 2020 – pozn. red.) v týdeníku The Lancet…

Medián věku hospitalizovaných pacientů byl 68 let v případě covidu-19 a 71 let v případě chřipky. Pro pacienty s covidem-19 bylo častější, že trpěli na vysoký tlak, cukrovku a nadváhu. U chřipky se pak objevovali častěji pacienti s chronickým srdečním selháním, dýchacími obtížemi, cirhózou nebo chudokrevností… Po samotné hospitalizaci se u pacientů s covidem-19 rozvinula plicní embolie, respirační selhání nebo mozková mrtvice častěji než u pacientů s chřipkou. Ti měli pak častější průběh s infarktem myokardu nebo srdeční arytmií.

Pokud jde o úmrtnost hospitalizovaných, vyšší byla u pacientů s covidem-19, a to téměř trojnásobně. Celkem 16,9 % ve srovnání s chřipkou, kde vědci vypočítali úmrtnost na 5,8 %.

Neznamená to ale, že je covid-19 »třikrát smrtelnější« než chřipka, jelikož studie zmiňuje i celou řadu dalších rizikových faktorů včetně toho, že hospitalizace těžkého průběhu onemocnění covidem-19 byly častější než ty kvůli chřipce.

Hospitalizací mladších s covidem-19 je méně, jsou ale smrtelnější. Počet hospitalizovaných dětí (0–18 let) byl u covidu-19 jen 1,4 %, zatímco u chřipky byl podstatně vyšší, a to 19,5 %. U dětí mladších pěti let hospitalizovaných s covidem-19 byla ale naopak častěji nutná intenzivní péče – konkrétně u 2,3 %. V případě chřipky šlo o 0,9 %…

U dospívajících (11–17 let) byla úmrtnost při hospitalizaci s covidem-19 desetkrát vyšší než s chřipkou: konkrétně z celého vzorku šlo o pět úmrtí z 458 hospitalizací v případě covidu-19 (1,1 %) a jedno úmrtí z 804 v případě chřipky (0,1 %).“

Pak tady máme data, která ukazují, že počet „nadúmrtí“ (více zemřelých, než je několikaletý průměr) byl v České republice na podzim výrazný a koreluje s vlnou nemoci covid-19, přičemž jiná vysvětlení než covid jsou nepravděpodobná. Matematicky nesedí ani možnost takových příčin, jako je stres nebo odložená lékařská péče u jinak nemocných.

Již jsme tu citovali experta na modelování vývoje pandemie a globální rizika z Oxfordské univerzity Jana Kulveita, který k tomu napsal: „Nadbytečná mortalita má, zdá se, mortalitní profil covidu i podle věkových kategorií. To v podstatě vylučuje řadu dalších hypotéz – např. pokud by zvýšená mortalita byla daná zásadním omezením akutní péče, není jasné, proč by takové zvýšení bylo rizikové pro různé věkové skupiny různě a podobně jako covid bylo mnohem rizikovější pro starší. Jednoduchý příklad: Pokud by se vzhledem k přetížení nemocnic zhoršila péče a zvýšila úmrtnost obětí autonehod, týkalo by se to všech věkových skupin, neplatilo by, že se několikanásobně zvýšilo riziko smrti osmdesátníků (oproti běžnému riziku smrti osmdesátníků!) a nic se nestalo s mortalitou dvacetiletých. Přirozený experiment, zda za úmrtí může přímo covid, nebo vše, co se děje okolo, poskytuje jarní vlna. Na jaře byla v ČR proticovidová opatření přísnější, podobně došlo k omezení péče, strachu nemocných chodit na prohlídky a podobně. Žádná statisticky významná změna mortality na jaře nenastala. Za mrtvé tedy skoro jistě nemůže ani stres, ani opatření, ani omezení péče. Nejjednodušším vysvětlením rozdílu je, že jde prostě přímo o covid, pouze ty mrtvé nikdo netestoval.“

Proč tedy doktor Pollert takové věci říká, když to neodpovídá tomu, co jeho kolegové na velkém vzorku zjistili a pak publikovali v renomovaném světovém odborném časopise? To by měl vědět on. Jen bohužel více lidí čte Parlamentní listy než časopis Lancet, takže si pohled na svět vytvářejí podle toho.