Erik Tabery v článku „Média v éře Andreje Babiše“ (Respekt, 13. 4.) polemizuje se snahou výrazně se vymezit vůči nebezpečnému fenoménu současnosti, kterým je bezprecedentní koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou jedné osoby. Byl by tím prý porušený společenský konsenzus. Jinými slovy: nechme vládě klid na práci. Hlavně nenarušujme tuto „stabilitu“ nějakým „hysterickým“ aktivismem. Proti minulosti, kdy si média včetně Respektu zakládala na kritickém odstupu od výkonné moci, kdy pro mnohá z nich dobrá zpráva nebyla žádná zpráva, to je velký posun.

Respekt si vždy zakládal na tom, že stojí v předvoji „strážců morálky“ v politice a vymezoval se vůči všem projevům klientelismu nebo jen náznakům korupčního chování. Vždy byl vlajkovou lodí nejrůznějších protikorupčních iniciativ, které dnes záhadně mlčí.

Dnes Erik Tabery ve spojitosti s Andrejem Babišem připomíná: „Ostatně i o Respektu tvrdil, že mu chce hlavně škodit, a často opakuje, že se s námi musel stále dokola soudit. To je pravda, už ale nedodává, že až na jednu výjimku jsme s ním všechny soudy vyhráli. Jinými slovy – my i naši kolegové v jiných redakcích jsme o něm psali pravdu.“

Babišovo Palermo v Respektu

Vraťme se k této pravdě. V Respektu se projevovala v desítkách odvážných investigativních textů o Babišově minulosti a podnikání. Jeho redaktoři v této práci nepolevovali ani tehdy, když Andrej Babiš s týdeníkem vedl několik soudních sporů.

Věnovali se privatizaci Lovochemie, kterou tehdy Babiš ovládl přes firmu Agrobohemie, založenou Agrofertem a státním Unipetrolem. „Policie celou transakci, vzhledem k tomu, že pan Babiš byl ve všech představenstvech, prošetřuje. Podle nás šlo o zneužití informací v obchodním styku,“ tvrdila tehdy ústecká státní zástupkyně Lenka Bradáčová, než policie případ odložila, původně s jejím nesouhlasným stanoviskem.

Respekt dále popisoval, že už za Zemanovy vlády Andrej Babiš těžil z nápadně dobrých vztahů se sociálně demokratickými politiky. „V červenci 2000, měsíc po pádu IPB, přinesla spolupráce vlády s Babišem první velký výsledek. Už zmíněný společný podnik Agrofertu a Unipetrolu – Agrobohemie – získal na nátlak Zemanova kabinetu zkrachovalý holding Aliachem sdružující Spolanu Neratovice, Fatru Napajedla a Synthesii Pardubice.“ Výrazným stoupencem Agrofertu byl tehdy ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr.

Nejpodrobněji se Respekt věnoval oběma privatizacím Unipetrolu. Už v průběhu roku 1999 se kompletně vyměnilo představenstvo tohoto státního podniku, k čemuž Respekt uvedl: „Předsedou představenstva se stal Pavel Švarc, který do podniku přešel z Babišovy Lovochemie. I další čtyři členové představenstva přestoupili z podniků, ve kterých měl Babiš rozhodující majetkový či manažerský podíl… Když vláda slíbila prodat Agrofertu celý Unipetrol, provedla tak velmi neobvyklý obchod. Agrofert nabízel ze všech zájemců nejméně. Poté, co obchodníci s cennými papíry zjistili, že veřejnou soutěž vyhrál Agrofert, spadla hodnota akcie z padesáti na třicet korun.“

Respekt doslova píše: „Je to neuvěřitelné,“ říká policejní expert na vyšetřování ekonomických zločinů. „Unipetrol pomohl svými financemi Agrofertu k privatizaci všech významných podniků, které nyní Babišovu impériu patří. A nakonec vláda schválila privatizaci Unipetrolu do rukou Agrofertu.“ Dnes by podobné chování olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan jistě označil za závažné „zločinné spolčení“ a „sabotáž proti státu“.

Babiš nakonec Unipetrol nezaplatil. I okolnosti druhé privatizace, tentokrát do rukou PKN Orlen, vyvolaly otazníky a vyšetřování krakovské prokuratury. I zde hrál ústřední roli Andrej Babiš. Ze zprávy vyšetřovací komise polského parlamentu vyplývá, že česká vláda mohla za Unipetrol dostat o 5,3 miliardy korun více, než zaplatil polský koncern PKN Orlen. „Vliv Agrofertu musel být obrovský, když dokázal přimět českou vládu, aby odmítla nabídku, která byla o 40 procent vyšší než nabídka PKN Orlen,“ uvádí se ve zprávě citované i v dalších českých v médiích.

Erik Tabery ještě v článku „Sladké zapomnění“ (23. 11. 2011) varuje před Andrejem Babišem, kterého přirovnal k Aleši Řebíčkovi. „Podívejte se do novin z let 2000 – 2005, budou v souvislosti s Babišem plné zmínek o korupci, nadstandardních konexích či utajovaných schůzkách. Jinými slovy, zatímco teď je považován za bojovníka s neprůhledným světem byznysu, který ovlivňuje politiku, tehdy byl považován za účastníka těchto nekalých praktik. Podnikatel Babiš neprochází katarzí, aby nám řekl: Chyboval jsem a teď chci splatit dluh. Vystavil by se tak ostatně hrozbě vyšetřování. Oslavovat či chválit jeho chuť zlepšit českou společnost však ani při nejlepší vůli nejde. Ať se snaží a dělá, co může, zapomenout se nedá tak snadno.“

Pozoruhodná metamorfóza

Po parlamentních volbách v roce 2013 je vše jinak. Respekt dokonce otiskl několik článků o Andreji Babišovi, které mají charakter PR (například „Rok s Babišem“, 27. 10. 2014). Pokud dnes Tabery tvrdí, že kolosální střet zájmů ministra financí, jehož firmy čerpají ročně miliardy z veřejných prostředků, je stejnou hrozbou, jako například kauza Vojenského zpravodajství, nemůže to myslet vážně. Je to jen obezlička, jak se vyhnout střetu se současnou mocí, když pohodlnější je stále kopat do těch, co jsou dnes politicky na kolenou.

Erik Tabery se mýlí i v tom, když se snaží vyvolat dojem, že je dnes mediálně stejně kritický metr vůči vládě jako dřív. Uvádí příklady Reportérů ČT a Janka Kroupy z Radiožurnálu, který vynesl na světlo podezření z korupce v řádu 100 milionů korun v bývalé firmě Skanska jejího tehdejšího ředitele a dnešního ministra dopravy Dana Ťoka. Situace se zásadně změnila v tom, že každé takové závažné odhalení dříve vedlo k odchodu ministra z vlády. Platila presumpce viny. Dnes Babiš zavelí, že ministr Ťok má jeho podporu, a umlkne nejen premiér Bohuslav Sobotka, ale i drtivá většina médií. Toto umělé vytváření „stabilního prostředí“ generuje veřejnou idylku, že současná vláda je „dělnější“ a „morálnější“ než ty předchozí.

Erik Tabery přiznává, že byla chyba, když se rozhodl nepsat o vlastníkovi vydavatelství Economia Zdeňku Bakalovi, kam spadá i Respekt. Ale jistě by vysvětlil, že několik údajně nezdaněných kabelek, mýdel nebo vonných svíček je větší společenské zlo než policií vyčíslená škoda státu při privatizaci OKD ve výši 6 miliard korun, kde už padly tři obžaloby. S politickou odpovědností tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky. Že je to mnohem větší morální skandál než deset let nesplněný slib Zdeňka Bakaly prodat byty OKD více než 100 tisícům nájemníků za nízkou předkupní cenu.

Respekt dnes z „aktivismu“ plynule přešel do režimu krotkého mediálního mainstreamu, od deníků Mafra k nerozeznání. Téměř opustil svoji investigativní práci, podobně jako jím kritizovaná MF DNES. Rozhodně směrem k minulosti současného ministra financí. Snad si časem uvědomí, že současná situace v médiích je skutečně nejhorší od roku 1989. Píšou o tom i zahraniční média, a může být ještě hůř. Stačí sledovat útoky Babišových pohůnků na veřejnoprávní média. Dříve Respektem ostře sledovaný oligarcha se nezměnil, ani jeho minulost. Naopak mu od té doby výrazně stoupla moc, což u mnohých vyvolává pocit skutečného ohrožení české demokracie.

Když přehlédneme celkový vývoj, jak píše Respekt o Andreji Babišovi, tak docházíme k zajímavému zjištění: Čím má Babiš větší moc, tím má vůči němu Respekt větší respekt. Takhle tam chápou žurnalistiku.

Jiří Sezemský

mediální konzultant a analytik

 

 

 

 

 

 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora