Poslanec a bývalý předseda ODS Petr Fiala FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Podcast Kecy a politika rozhodně patří k tomu nejlepšímu na české podcastové scéně. Respektovaný komentátor Bohumil Pečinka a vtipný glosátor Petros Michopulos, který má zkušenosti s politickým marketingem, pojmenovávají jako jedni z mála realitu české politické situace naprosto bez obalu a většinou přesně. Přesto se stane, že si i zde člověk vyslechne nesmyslnou absurditu. Týká se to vlastně jen jediné osoby naší scény, a to nedávného premiéra Petra Fialy.
Zejména v Michopulosovi vyvolává bývalý předseda Občanské demokratické strany takřka záchvaty znechuceného vzteku. Michopulos má na to jistě plné právo, ale pro budoucí vývoj demokratické politiky je důležité střízlivě zvážit, jaké jsou možnosti obratu v české politice a s kým můžeme nebo nemůžeme spojit naděje, že se Česká republika přestane potápět v bahnu temného populismu a východního autoritářství.
Petr Fiala překvapil řadu lidí včetně svých spolustraníků v ODS tím, že po své rezignaci na vedení nejsilnější strany demokratické pravice, neodešel do ústraní. Fiala naopak oznámil vznik své diskuzní platformy a natočil několik videokomentářů, kde rovněž dost přesně pojmenoval destruktivní potenciál vlády oligarchy Andreje Babiše.
Obrovskou vlnu zájmu pak Fiala vyvolal videem, v němž si dělal legraci z Babišovy bezradnosti, jak čelit raketovému zvýšení cen pohonných hmot, jež způsobil americko-izraelský útok na iránský režim. Přesně do stejné situace se právě před čtyřmi lety dostala Fialova vláda, když i ona čelila skokovému zdražení energií kvůli zahraničnímu konfliktu a tedy bez vlastního zavinění. Tehdy Babiš a další temní populisté a lháři obviňovali Fialu. Dnes se jim to vrátilo, ovšem s tím bizarním rozdílem, že v roce 2022 stál za energetickou krizí ruský diktátor Putin, zatímco současnou krizi vyvolal americký prezident Donald Trump, jehož babišovská scéna ještě nedávno adorovala jako učiněného génia a svého duchovního guru.
Vrcholným číslem Petra Fialy však byla jeho veřejná otázka Babišovi, proč nezlevní lidem benzín a naftu aspoň na své vlastní benzínce na dálnici D1 u Průhonic, jež se jmenuje originálně Pumpa. Babišova nafta totiž zrovna patřila k těm dražším. Video mělo masívní sdílení a tudíž i ohromný masový dosah. Články o Fialově vystoupení si rovněž získaly obrovskou pozornost. Lidi se pobavili a to má v této depresivní době katarzní účinek.
Petros Michopulos se ale naopak na Fialu principiálně naštval. Podle něj Fialovo vystupování nikoho nezajímá, v čemž se ovšem naprosto plete. Hlavně je ale podle něj naprosto nechutné, když taková vystoupení provozuje politik po své rezignaci v důsledku prohraných voleb. Fiala by měl zalézt, být zticha a jestli má potřebu být nějak aktivní, tak ať si třeba píše paměti, kde se může utěšovat, jak měl vždycky pravdu. Tolik v kostce Michopulos.
Bývalý politický marketér má jistě pravdu v tom, že Fiala stál v čele formace, jež prohrála volby a současný politický marasmus je důsledkem této prohry. Má navíc pravdu i v tom, že řada komentátorů a pozorovatelů včetně Pečinky s Michopulosem Fialu a další demokratické lídry varovala s předstihem, že si svojí nízkou aktivitou a politickou neschopností koledují o porážku. Rozhodně z toho ale automaticky neplyne, že se osoby zodpovědné za fungování minulé vlády musí někam schovat, stydět se a mlčet. Koalice SPOLU byla ve volbách druhou nejsilnější politickou formací, Fiala byl jejím lídrem a jeho voliči mu dali mandát k veřejnému vystupování. Volbou nového předsedy také delegáti kongresu ODS nezakázali Fialovi vystupovat. On naopak jasně deklaroval, že bude i nadále v politice aktivní.
Fialova role je nyní ovšem zatížená zvláštním rozporem. Jeho projev na kongresu ODS působil obsahově jako ofenzivní a programový, přičemž vyzval k pokračování úzké spolupráce demokratických stran s cílem udržet demokratický a západní kurz České republiky. Zároveň šlo ale o projev rezignační, uvolňující prostor pro nové vedení strany. Tento rozpor vznikl tím, že Fiala vycítil, že by jej sice kongres nejspíš opět zvolil předsedou ODS i navzdory prohraným volbám, ale tudíž bez nadšení, jen z jakési zdvořilosti. A tím by měl svázané ruce a slabou pozici. V ODS totiž narůstala kritika úzké spolupráce s lidovci a s liberálnější TOP 09.
Podstatnější ale je, že mezi kovanými ódeesáky se objevují hlasy po jakémsi konstruktivním vztahu k Babišovi. Je to sice bizarní nápad, protože právě konstruktivní politika a férová spolupráce je Babišovi naprosto cizí. Řada “pravověrných konzervativců” si však za svého soupeře raději definuje levicové Piráty než autoritářského miliardáře. Dušují se, že oni nejsou fanatičtí antibabišovci, čímž přesně naplňují cíle Babišova marketingu umlčet přímé kritiky. Nevidí přitom, že Babiš není politický soupeř v rámci stejného hřiště, nýbrž že jde o ryzího ničitele tohoto hřiště politické plurality. A to je právě to, v čem se Fiala rozešel s částí své strany.
Vzhledem k tomu, že expremiér má v tomto ohledu naprostou pravdu a jeho oponenti v ODS se naopak tragicky pletou, je zcela zásadní, aby byl Fialův hlas nadále slyšet. Zdá se dokonce, že Fiala se svojí rezignací na pozici předsedy strany od těchto spolustraníků osvobodil. Jeho postoje jsou nyní jasnější a vyhraněnější než často v dobách vládnutí.
Je zcela zřejmé, že veřejné vystupování Petra Fialy komplikuje situaci novému předsedovi ODS Martinu Kupkovi. Pečinka si dokonce myslí, že tím má ODS nyní vlastně dva předsedy, což je od Fialy vůči Kupkovi prý neseriózní. Jenže Kupkovi nikdo nebrání, aby byl výraznější a zajímavější.
Pro voliče demokratických stran je důležité to, aby někdo mluvil silným hlasem jejich jménem. A potřebujeme každého konstruktivního a inteligentního politika, jemuž se to daří. Je absurdní kohokoli umlčovat a zatracovat. Vláda Petra Fialy byla v mnoha ohledech nešikovná a její komunikační impotence byla frustrující. Ale celkový obraz působení této vlády nebyl vůbec tak špatný. Fiala provedl zemi mimořádně těžkým krizovým obdobím. Neprovedl bohužel důsledné reformy, nechal se sevřít kompromisy uvnitř své strany, uvnitř koalice SPOLU i v rámci celé vládní sestavy. Jeho vláda ale byla celkově stabilní a prospěšná pro stát. Vymstilo se jí ovšem, že neprovedla očištění státu od moci a vlivu Babišova holdingu Agrofert.
A je tu jedna hlavní věc, s ní už bude v historii navždy spojeno Fialovo jméno. Jeho vláda a zejména on sám osobně nesou zásluhu na principiální podpoře napadené Ukrajiny a odporu vůči zločinnému režimu v Rusku. Tuto zásluhu už Fialovi nikdo neodpáře. Jeho cesta do Kyjeva nedlouho po ruské invazi patří k největším výkonům evropských státníků.
