ESEJ / Světový fašismus je hydra, příšera s několika hlavami. Odseknutím hlavy německému fašismu se svět zbavil pouze Hitlera. Ale na šestině Země, v SSSR, přežil a nad soupeřem oslavil vítězství fašismus ještě krutější, ještě více nenávidějící lidi – fašismus stalinský, komunistický. Takto kdysi popsal realitu Sovětského svazu divadelní a filmový herec Georgij Žžonov, sám oběť stalinských represí.

V Sovětském svazu byly vždy pečlivě zametány stopy bouřlivé činnosti vládnoucí strany, dokumenty byly nemilosrdně ničeny, přesně tak, jak je to popsáno ve slavném románu George Orwella 1984. Přesto však systém někdy selhával. Některé drobné fragmenty nedbalostí bdělých orgánů nekončily v ohni. Načež se díky ledabylosti redaktorů a cenzury objevily na stránkách otevřeného tisku.

Právě tak, zjevně nedopatřením, byl v roce 2005 v číslech 2 a 3 časopisu Historický archiv zveřejněn těsnopisný záznam zprávy Lva Zacharoviče Mechlise z uzavřeného zasedání vedení Kyjevského zvláštního vojenského okruhu ze 4. dubna 1939. V té době se situace v Evropě rychle měnila. Téměř tři roky, od 16. července 1936 do 1. dubna 1939, Španělskem otřásala krvavá občanská válka. Mechlisova zpráva zazněla prakticky ihned po vítězství španělských generálů nad hordami komunistů a anarchistů.

Časopis, ve kterém byl tento senzační materiál publikován, nebyl určen pro širokou veřejnost. Publikace zůstala bez povšimnutí. A jak by také ne: nějaký chlapík jménem Mechlis někde kdysi dávno vystoupil a něco řekl. Koho ve třetím tisíciletí zajímá vzpomínat na výroky nějakého Mechlise?

Tak tedy, občané: projev nepronesl nějaký neznámý týpek, ale Stalinův nejbližší spolupracovník, jeden z jeho nejspolehlivějších lidí. Stalin si Lva Mechlise všiml v roce 1921, v době, kdy ještě nezastával funkci generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany. Stalin byl lidovým komisařem, tedy ministrem, dělnicko-rolnické správy.

Stalin miloval kontrolu. Kontrolu nad Rudou armádou. Nad NKVD. Nad ideologií. Nad uměním a vědou. Nad hranicemi země. Nad celým národem. Nad vládnoucí stranou. Nad jejím ústředním výborem. Nad všemi komunistickými stranami světa. Nad celým světem. A tak hlava kontrolního orgánu celé země, soudruh Stalin, proměnil Mechlise ve svůj stín. Mechlis ve všem vyhovoval Stalinovým požadavkům, proto se vyšvihnul vysoko. A nepadl. Mechlis nechyboval. Celý život se držel po Stalinově boku, aniž by udělal jedinou chybu.

Stalin uměl mlčet. Mluvil jen v úzkém kruhu. A velmi málo. Veřejně vystupoval nejen zřídka, ale velmi zřídka. Volil slova. Proto měl vždy pravdu. Stalin však musel nejen vydávat rozkazy vykonavatelům, ale někdy i vysvětlovat jejich smysl. Tuto práci zadával svému pomocníkovi a tajemníkovi Lvu Mechlisovi. To znamená, že ústy Mechlise mluvil sám Stalin.

Tak tomu bylo i na jaře roku 1939. Válka ve Španělsku utichala. Do sousedních zemí se nerozšířila. Zapálit Evropu ze strany Španělska se nepodařilo. Čtyři dny po porážce Španělské republiky, 4. dubna 1939, vystoupil Lev Zacharovič Mechlis nikoli někde na periferii, ale ve štábu Kyjevského zvláštního vojenského okruhu, tedy ve štábu nejmocnějšího vojenského seskupení na planetě Zemi. Jeho zpráva nebyla označena jako „tajná“. Zpráva byla označena jako „přísně tajná“. Tady je něco z toho, co Mechlis sdělil nejvyššímu velení nejmocnějšího vojenského seskupení v Evropě a na světě.

Toto jsou úryvky z toho plamenného projevu:

„Pokud se pokusíme stručně, ale srozumitelně, aby to pochopily široké masy, formulovat podstatu Stalinovy teorie socialistického státu, pak je třeba říct, že se jedná o teorii likvidace kapitalistického obklíčení, o teorii vítězství světové proletářské revoluce.“

„Stalinova teorie socialistického státu otevírá semafor revoluce a volá světový proletariát k poslednímu rozhodujícímu boji.“

„Dělnicko-rolnická Rudá armáda, mezinárodní armáda podle ideologie, která v ní převládá, pomůže dělníkům zemí agresorů osvobodit se od jha fašismu, od námezdního otroctví kapitalismu a zlikviduje kapitalistické okolí.“

„Abychom zlikvidovali nebezpečí kapitalistické intervence, existuje jediný prostředek – zničit kapitalistické obklíčení. Teprve pak budeme moci říct, že prapor světové Komuny zvítězil na celém světě! Na ocelových bajonetech, na mocných křídlech sovětů přineseme osvobození dělnické třídě kapitalistických zemí a vyvěsíme prapor komunismu na zbývajících pěti šestinách zeměkoule! (Bouřlivý potlesk).“

Mechlis dělal to, co Stalin požadoval. Dělal to včas a přesně. Proto po roce a půl, 6. září 1940, získal funkci lidového komisaře státní kontroly, tedy přesně tu funkci, kterou před 18 lety zastával sám Stalin. Zároveň se Mechlis stal zástupcem předsedy Rady lidových komisařů, tedy místopředsedou vlády Sovětského svazu. V té době byl předsedou vlády soudruh Molotov. O osm měsíců později se jím stal sám Stalin. Od tohoto okamžiku, od 5. května 1941, se Mechlis stal Stalinovým zástupcem ve vládě Sovětského svazu.

Lev Mechlis zůstal po boku Stalina po celou dobu své krvavé kariéry, až do okamžiku, kdy ho skolila nemoc. Pán a jeho věrný sluha dokonce zemřeli téměř současně. Mechlis (zemřel 13. února roku 1953) předstihl Stalina o tři týdny. Mechlis se udržel po boku krutého tyrana jen proto, že říkal a dělal pouze to, co Stalin potřeboval. Mechlis neřekl ani jedno zbytečné slovo, nenapsal ani jedno nesprávné písmeno. Proto vše, co řekl ve svém přísně tajném projevu, bylo přímým a přesným odrazem myšlenek a záměrů samotného Stalina.

Dlouho nás učili, že za vypuknutí druhé světové války je zodpovědný pouze Hitler a banda jeho přisluhovačů. To Hitler 1. září 1939 rozpoutal válku proti Polsku. A soudruh Stalin o 17 dní později pouze dovedl vojáky na nikým nechráněná území západní Ukrajiny a západního Běloruska. A proti tomu se nedá nic namítat. Ale vzpomeňme si, že Stalin „měl mimořádný dar mlčení“. Své zprávy vedoucím pracovníkům všech hodností Stalin neposílal sám, ale prostřednictvím svého nejbližšího a věrného pomocníka jménem Mechlis.

Jednou z povinností Mechlise bylo informovat nejdůležitější a nejpotřebnější osoby o nadcházejících kataklyzmatech, sdělovat jim to, co neměli vědět cizí lidé, to, o čem sám Stalin mlčel. Dne 4. dubna 1939 Stalin ústy Mechlise informoval nejvyšší velitele Rudé armády, že jejich hlavním úkolem vůbec není ochrana posvátných hranic Sovětského svazu. Jejich úkolem je osvobození sousedních zemí a národů. A oni osvobozovali. Nejprve Polsko. S divokým terorem na dobytých územích. S bestiálním zacházením se zajatci.

Dne 14. října 1939 zaslal vedoucí zvláštního oddělení Hlavní správy státní bezpečnosti NKVD SSSR, vyšší major státní bezpečnosti Bočkov, vedoucímu NKVD, komisaři státní bezpečnosti prvního stupně, soudruhu Berijovi, zprávu o návštěvě dvou táborů UPVI (Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných osob). Dokument je označen jako „přísně tajný“.

Dokument byl odtajněn po rozpadu Sovětského svazu a v roce 1999 publikován ve sborníku Katyň. Vězni nevyhlášené války. Stránky 148–151, 172. Zde jsou ukázky.

Tábor v Ostaškově:

„Od 28. září do 1. října přijal tábor 9193 válečných zajatců. Stravování probíhalo v jedné jídelně s kapacitou 300 osob.  Při výdeji jídla se tvořila tisícihlavá fronta, výdej jídla probíhal neorganizovaně a nekontrolovaně, stanovené normy přídělů pro zajatce nebyly plně dodržovány: místo 800 g chleba bylo vydáno 400 g, někdy i méně.  Nebylo zajištěno zásobování pitnou vodou.

Při přeplnění prostor lidmi se podlahy nejen nemyjí, ale ani nezametají.  Z celkového počtu vězňů prošlo k 1. říjnu lázněmi pouze 1000 osob. Oblečení válečných zajatců se nedezinfikuje, holení a stříhání vlasů není organizováno.”

Oranský tábor:  

„V táboře je 5313 válečných zajatců. Spí na podlaze a na palandách ve 2–3 patrech. Žádné lůžkoviny nemají. Spí na holých prknech. Zvláště špatná je situace s vodou. Vodu pro tábor je třeba dovážet z 3 km vzdáleného místa. Dováží se v 3–5 sudech, což v žádném případě nestačí pro potřeby tábora. Taková situace s vodou vedla k velkým frontám.

Kapacita kuchyně je malá. Proto se oběd protáhne na 8–10 hodin. Místo předepsaných 800 g chleba dostávají váleční zajatci maximálně 400 g. V táboře není lázeň. Váleční zajatci nebyli při příjezdu hygienicky ošetřeni. Šíří se vši. Uvnitř i venku je špína. Toalety nejsou.“

Zavřeme oči a pokusíme se představit si následující obraz: Pět tisíc lidí je uzavřeno v uzavřeném prostoru, v němž nejsou žádné toalety. Pokud je pro vás obtížné si takový obraz představit, nebo se vám do toho vůbec nechce, obraťme svou pozornost na něco světlého, dobrého a radostného. Otevřeme „Sovětskou vojenskou encyklopedii“ (Moskva. 1976. Svazek 2. str. 246), přečtěme si pravdu o táborech válečných zajatců a uklidníme svou duši, srdce a svědomí: „SSSR přísně dodržoval režim válečného zajetí stanovený mezinárodními konvencemi a nepřipouštěl od něj žádné odchylky.“

Pod tímto se podepsali: člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu maršál Sovětského svazu Andrej Antonovič Grečko, generál armády a budoucí maršál Sovětského svazu Nikolaj Vasiljevič Ogarkov a celá řada velmi, velmi významných představitelů. Ti by přece nelhali.

Po Polsku následoval útok Rudé armády na Finsko, poté obsazení Estonska, Litvy a Lotyšska a odtržení obrovských území od Rumunska. Na severu se Stalinovy jednotky přiblížily k oblastem, ze kterých se do Německa dodával nikl, železná ruda a další strategické suroviny. Na jihu se Stalinovy jednotky přiblížily k oblastem, ze kterých se do Německa dodávala ropa.

V centru byly Stalinovy jednotky soustředěny v oblastech, ze kterých bylo nejvhodnější zasáhnout srdce Německa v okamžiku, kdy Hitler zahájí strategickou ofenzivní operaci proti Velké Británii, kdy budou na západ přesunuta prakticky veškerá německá bojová letadla, téměř všechny tanky a veškerá artilerie, celé loďstvo, nejlepší divize a nejlepší velitelé. Ale něco se zvrtlo. Hitler a jeho generálové pochopili Stalinův záměr a provedli preventivní úder.

Proto byly výsledky druhé světové války pro Stalina tak katastrofální. Dostal Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Moldavsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo, Bulharsko, část Německa a část Finska. On však počítal s větším ziskem. A celý lid Sovětského svazu čekal víc.

Míru celonárodního zklamání z výsledků války stručně a jednoduše vyjádřil trojnásobný hrdina Sovětského svazu, maršál letectva Alexander Pokryškin, v časopise Sovětský voják (1985, č. 9, s. 32): „Všichni se shodli na jednom. Válka v Evropě skončila, ale kapitalistické obklíčení zůstalo.“

Mohl se soudruh Stalin uklidnit? Nemohl. A neuklidnil se. Výsledky druhé světové války ho nemohly uspokojit. Proto ihned po skončení druhé světové války Stalin začal připravovat třetí světovou. Tato stránka historie je málo prozkoumána. Tuto stránku pro nás otevřel vynikající současný vojenský historik Alexandr Gogun ve své knize „Promyšlený konec světa: Jak Stalin připravoval třetí světovou válku“.