Alexej Navalnyj FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Pokaždé, když se někdo pokusí zavraždit někoho z politických oponentů Kremlu, režim zareaguje tou samou kampaní: „Smrtí této osoby bychom nic nezískali.“ „Oběť byla příliš dlouho mimo politickou scénu.“ „Jeho/její smrt by způsobila Kremlu více problémů než jejich pokračující činnost.“ Při bližším pohledu jsou to ale bezcenné výmluvy.
Ruský ekonom Sergej Gurijev v článku publikovaném na serveru The Moscow Times ale píše, že každý pokus o atentát, kterého se stát dopustí nebo který odmítne vyšetřovat, přesně ukazuje, říká, koho považuje vládnoucí režim za svého hlavního odpůrce. Základní otázka je: Čeho se úřady nejvíce bojí? Odpověď: Změny režimu.
Podle Gurijeva režim ztratí podporu vládnoucí elity a společnosti, když vládní úředníci a obyčejní občané budou mít pocit, že výměnou současných vůdců mohou získat více než udržením současného stavu.
„To je důvod, proč se vláda tak bojí opozičního přístupu, který hlásá tři body: Agitace za cílené sankce proti blízkým spolupracovníkům prezidenta Vladimira Putina, oslabení míry důvěry v Putina, a nakonec schválení a postup v rámci vlastní platformy Krásné Rusko budoucnosti.“
„Krásné Rusko budoucnosti“ (Прекрасная Россия Будущего) je program, který si klade za cíl přesvědčit úředníky i společnost, že jenom post-putinské Rusko by se těšilo stabilnímu ekonomickému růstu, prosperitě a spravedlnosti. To je přesně to, co ve stagnující putinské ekonomice a zkorumpovaném putinském státě chybí.
Autor píše, že právě proto byl zabit Boris Němcov a dvakrát otráven politik a novinář Vladimir Kara-Murza, který teď žije v exilu. Spojené státy a další země se podařilo přesvědčit, že je třeba přijmout sankce proti momentální vládnoucí ruské elitě. Přesně zacílené sankce bolí, a proto Kreml původce takových opatření nenávidí.
„Kreml má dva důvody, proč se obávat vůdce ruské opozice Alexeje Navalného. Zaprvé strávil mnoho let odhalováním oficiální korupce, a to vážně poškodilo Putinovo hodnocení veřejností. To je teď nejen nižší než před anexí Krymu, ale nejnižší za 18 let jeho vlády. Zadruhé je Alexej Navalný životaschopnou alternativou současného režimu.“
Putin nikdy nesplnil sliby, které dal v roce 2012, a odmítl ctít ty, co vyslovil v roce 2018. „Navalný formuloval realistický a progresivní plán transformace země. Tento program se objevuje na stránkách prezidentské kampaně Navalného a dnes je zcela relevantní. Vyzývá ke zdvojnásobení výdajů na zdravotnictví, školství a vědu bojem proti korupčním postupům při zadávání veřejných zakázek ze strany státu a státních společností, ke snižování výdajů na vládní úředníky, snižování daní malým podnikům, deregulováním ekonomiky a omezení přebujelé byrokracie a chce přijímat další opatření, aby se znovu nastartoval ekonomický růst a snížila ekonomická nerovnost.“
Navalný neříká jen „co dělat“, ale také „jak to udělat“. „Jeho kanál YouTube má již čtyři miliony sledovatelů, jeho národní síť příznivců je nejúčinnější politickou stranou v Rusku a jeho taktika ‚inteligentního hlasování‘ hmatatelně ovlivnila výsledky v roce 2019.“
Tady dostáváme odpověď na to, proč by se vyplatilo takového člověka (a další jako on), vyřadit ze hry. Představují pro Kreml existenční hrozbu. Proto snaha likvidovat právě takové lidi ukazuje, kdo za tím stojí. Stejně tak ale právě na tom opozice poznává, čeho se dnešní moc nejvíc bojí a co je třeba dělat. Dále pokračovat v práci, kterou začaly oběti těchto zločinů.
