Současné spory o policejní reorganizaci neznamenaly jen zásadní střet v nejvyšších patrech české politiky, ale staly se i katalyzátorem „coming outu“ různorodých dosud jen tušených spojenectví. Tento střet nedělí jen politickou scénu, ale i novináře, a to i uvnitř jednotlivých redakcí. Dělí je různé pohledy nejen na policejní reformu, ale i na činnost bývalého ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty.

Na tom by nebylo nic neobvyklého, pokud by nedocházelo k nepřijatelným excesům. Že se za bývalého šéfa ÚOOZ bijí zejména Babišovy Lidové noviny, jelikož ho jejich majitel využil pro naplňování svých mocenských ambicí, to už dnes nemůže nikoho překvapit. Mají to v popisu práce a spíše by bylo s podivem, kdyby tomu bylo jinak.

Jiné to je ovšem u novinářů veřejnoprávní televize, kteří se musí řídit Kodexy České televize a zákonem o České televizi. Ve zpravodajství a publicistice by podole těchto předpisů neměli dávat najevo svůj názor, tím méně viditelně stranit jedné straně sporu.

Podle zákona o České televizi platí, že „hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.“

Hynkova úzká spolupráce s ÚOOZ

Z dlouhodobého působení redaktora České televize Jiřího Hynka se dá důvodně usuzovat, že opakovaně tato pravidla porušuje. To se naposledy projevilo v jeho přístupu ke kauze Roberta Šlachty. Není žádným tajemstvím, že Hynek udržoval s bývalým ředitelem ÚOOZ nadstandardní vztahy, což potvrzují i zdroje zevnitř České televize. Patří do skupiny těch žurnalistů, kteří se stýkali se Šlachtou v zbraslavských restauracích, nedaleko sídla tohoto elitního celostátního útvaru.

Na tom by ještě nebylo nic špatného. Investigativní novináři pracují se svými zdroji, kteří jim dodávají exkluzivní informace. Je to podstata jejich práce. Zejména u veřejnoprávního novináře však nesmí dojít k situaci, že jejich reportáže působí tak, jako by byli policejní informátoři jejich řídícími důstojníky, kterým jdou příliš jednostranně na ruku. Přesně to se přihodilo Hynkovi.

Hynek měl vždy exkluzivní informace z ÚOOZ. Dostával avíza na policejní razie, u kterých asistovaly Hynkovy televizní štáby. Dokonce se v živých vstupech osobně chlubil, že čerpá informace z policejních spisů, které má k dispozici. Bezelstně se tak přiznal, že jeho zdroje porušují zákon, když mu části živých svazků předávají.

Z mediálně exponovanějších kauz došlo k totožné situaci naposledy v olomoucké aféře Vidkun, která zasáhla část policejních důstojníků a hejtmana ČSSD Jiřího Rozbořila. Pomiňme teď, že po osmi měsících od spuštění této operace v záři Hynkových televizních reflektorů, přítomných u domovních prohlídek, nejsou známy žádné posuny, tím méně výsledky.

Zatímco o kauze Vidkun natočil Hynek řadu reportáží do hlavního televizního zpravodajství České televize Události, na druhé straně absolutně pominul obdobný problém, do kterého se dostal ÚOOZ. Totiž že byl krátce nato zatčen a vazebně stíhán Šlachtův blízký spolupracovník a vedoucí oddělení násilí protimafiánského útvaru Luděk Vokál.

Boj za Šlachtu

Jedno ze svých vrcholných čísel Hynek předvedl v aktuálním střetu kolem policejní reorganizace, který se jeho „řídícího důstojníka“ Šlachty bytostně dotýká. Poskytl mu exkluzívní rozhovor pro vysílání ČT24 v době, kdy kauzu odstartovaly Lidové noviny, kde mu umožnil obhajovat svoji pozici návodnými dotazy typu: „Vadí vám, že jste nebyl třeba jeden z prvních, se kterým to vedení policie konzultovalo?“

Hynek se v živém vstupu v Událostech (8. 6. 2016) odkazoval na vyjádření „několika řadových policistů“, aby na jejich základě celou plánovanou reorganizaci roztrhal na kusy. Vytvořil dojem atmosféry, že v policii neexistuje snad nikdo, kdo by tento počin policejního prezidia akceptoval. Tím se ovšem dopustil hrubé neobjektivní manipulace, jelikož jednak nedal hlas protistraně, a jednak to není pravda.

O den později Hynek usedl do studia ČT24 s Martinem Shabu z Lidových novin, se kterým si velmi notoval. Chvílemi nebylo jasné, kdo z nich je vášnivějším obhájcem glorifikovaného Šlachty. Oba považovali reorganizaci za skandální a používali jednostrannou argumentaci v intencích kritiky zevnitř ÚOOZ a jeho stoupenců, včetně státních zástupců. Ti se veřejně vyslovili, že nevěří protikorupční policii a ÚOOZ považují za jediný spolehlivý útvar uvnitř policie. Je však nutné si uvědomit, že právě tato glorifikace jednoho útvaru, ještě neoprávněná a tvrdými daty nepodložená, přispívá k neblahé a rozkladné atmosféře uvnitř policejního sboru.

V Lidových novinách mezi svými?

U Martina Shabu, zaměstnance vydavatelství Agrofertu, jehož majitel měl na udržení Šlachty eminentní zájem, patří jeho chování k nepominutelnému folklóru. Ale že se stejně podjatě zachoval redaktor veřejnoprávní televize, je na pováženou. Hynek bojuje ve prospěch svého informačního zdroje příliš okatě, čímž porušuje stanovená pravidla, jimiž je povinen se řídit. Ostatně to činí i v jiných kauzách, na kterých se podílí.

Jiří Hynek je ukázkovým prototypem veřejnoprávního novináře, který podobnými výstupy opakovaně prezentuje subjektivní a jemu blízké názory, a často neposkytuje ve znění zákona „objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů“. Nutno dodat, že v tomto směru vyčnívá nad svými kolegy v České televizi, která jinak i v tomto případě dává prostor oběma stranám sporu.

Hynek by udělal lépe, kdyby se přestal skrývat za veřejnoprávní masku, a nechal se zaměstnat v Babišových Lidových novinách. Jeho reportáže často souzní s jejich kampaňovitými kauzami, a octl by se tak mezi svými. V České televizi jeho neobjektivní přístup mate veřejnost.