Ukrajinské letadlo Suchoj SU-27. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Oleg Beljakov
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Oleg Beljakov
Před třinácti lety, v prvních dnech ruské invaze do Gruzie, ruské letectvo utrpělo od gruzínských protivzdušných obránců velké ztráty. O šest let později totéž provedli Ruskem podporovaní separatisté na východní Ukrajině ukrajinskému letectvu a sestřelili tolik letadel, že Kyjev téměř zastavil letecké operace nad bojištěm.
Pokud by došlo k válce mezi Ukrajinou a Ruskem, mohly by zkušenosti s protileteckou obranou na obou stranách ovlivnit podobu střetnutí.
David Axe píše na Forbes.com, co by to mohlo znamenat: „Pokud a až se ruské tanky hromadně přeženou přes hranice, nemusí mít významné letecké krytí. Zatímco ruští protivzdušní obránci pravděpodobně mohou zabránit stárnoucímu, vyčerpanému ukrajinskému letectvu v operacích nad frontou, je také možné, že ukrajinští protivzdušní obránci mohou zkomplikovat – ne-li zcela znemožnit – vlastní ruské letecké operace.
V takovém případě by se válka o Ukrajinu mohla stát téměř výhradně válkou pozemní – což je možnost, na kterou se obě strany připravují, protože hromadí tanky a dělostřelectvo.“
Před lety šla gruzínská armáda do války s Ruskem se systémy protivzdušné obrany zděděnými po SSSR: střelami země-vzduch středního dosahu S-125M a Buk-M1, krátkého dosahu Osa-AK a ramenních Strela. Gruzínští protivzdušní obránci dokázali Rusům způsobit spoušť. „Podle neoficiálních zpráv sestřelily Buky v první den bojů 8. srpna 2008 čtyři ruská letadla – tři útočné stíhačky Su-25 a bombardér Tu-22M3, přičemž tříčlenná posádka bombardéru zahynula. Do 11. srpna gruzínské Osy údajně také sestřelily bombardér Su-24M a průzkumný letoun Su-24MR, přičemž zahynul jeden člen posádky druhého jmenovaného letounu. Gruzínští vojáci střelbou Strely poškodili další tři letouny Su-25.“
O několik let později v týdnech po ruské anexi ukrajinského poloostrova Krym se proruští separatisté obrátili se svými zbraněmi proti ukrajinskému letectvu. Letectvo zaznamenalo několik prvních úspěchů. Během urputných bojů o letiště v Doněcku na jaře 2014 způsobily kyjevské vrtulníky a stíhačky Suchoj a MiG těžké ztráty separatistům zakopaným na letišti a kombinovaná letecko-pozemní ofenziva separatisty vytlačila z letiště.
Kreml pak separatistům dodal rakety Strela a těžší vybavení, pověstný Buk. Jeden z nich pak měl na svědomí malajsijské civilní letadlo a smrt 298 lidí. K zemi ale padala i ukrajinská vojenská letadla, o která původně samozřejmě šlo. Čtyři ukrajinské bitevní vrtulníky, průzkumný letoun An-30, dopravní letoun Il-76 v Luhansku a zahynulo celkem 63 Ukrajinců. Ve stejném měsíci, kdy Buk zasáhl MH17, sestřelily separatistické síly také letoun An-26 v Luhansku a tři útočné letouny Su-25. Kyjev pak svá letadla a vrtulníky stáhl.
V případě války se nečeká, že by se letadla nad bojiště v nějak významné míře vrátila. Něco jiného je to v případě prostředků protiletecké obrany. Autor vypočítává, co všechno by Ukrajina mohla nasadit ze staré výzbroje z dob SSSR, kterou modernizuje. Nové radary pro vzdušný dohled pomáhají protivzdušnou obranu propojit.
Nakonec uzavírá: „Rusko zatím nerozmístilo nad východní Ukrajinou významné letecké prostředky, pravděpodobně proto, aby zachovalo fikci, že Moskva ještě není s Kyjevem ve válečném stavu. Tato zdrženlivost pomohla zachovat ruskou leteckou sílu. Znamená to však také, že Rusové zatím nevědí, jak účinně by se Ukrajinci mohli bránit, jakmile nad frontou začnou létat ruská letadla a vrtulníky. Donbas byl pro kyjevská letadla smrtící. Stejně smrtící by mohl být i pro letadla Moskvy – jako to bylo v roce 2008 v Gruzii.“
K válce dojít samozřejmě nemusí, ale pokud by nastala, není vyloučeno, že by byla vedena na zemi bez výrazné letecké podpory. O tom všem ale můžeme jen spekulovat, protože skutečné záměry Kremlu znají jen tam. Pokud v tom sami mají už jasno.
