Proč si zrovna zvědavé Rusko nekoupilo slídicí program Pegasus? Důvod je jednoduchý

Skupina mezinárodních investigativních novinářů a výzkumníků zveřejnila zprávu, že špionážní software Pegasus, vyrobený izraelskou společností NSO Group, pomohl represivním vládám po celém světě špehovat novináře, aktivisty a právníky v bezprecedentním rozsahu. Zajímavé ale je, že se v této souvislosti nemluví o Rusku? Čím to, že zrovna tahle země z tak zajímavé aktivity nějak vypadla?

Proč se o společnosti NSO Group poslední dny mluví, jsme tu nedávno psali v článku Tonyho Havlíka: „Podle forenzní analýzy Amnesty International tento software nasadila proti kritickým novinářům i vláda Viktora Orbána. Za programem Pegasus stojí izraelská společnost NSO Group. Společnost s miliardovým obratem, která se za deset let etablovala jako lídr v oblasti sledování mobilní komunikace. Svůj vlajkový produkt společnost prodala do zhruba 40 států po celém světě.

Dále čtěte

Předplatné s dárkem: Předplaťte si Týdeník FORUM, pojďte na koncert a dostanete vstupenku zdarma

Kupte si roční předplatné Týdeníku FORUM za zvýhodněnou cenu spolu s lístkem na koncert 30 let bez okupantů PRAŽSKÝ VÝBĚR…

Sama o sobě tvrdí, že nedělá nic nekalého a že v době stále se zlepšujících technologií a silného šifrování nabízí orgánům činným v trestním řízení nástroj, jak zpřístupnit citlivá data. Pomáhá prý při předcházení teroristickým útokům, infiltraci drogových kartelů nebo při záchraně unesených dětí. Podle NSO tvoří hlavní klientelu evropské demokratické státy. Oficiální seznam zákazníků však tají a samotné země mlčí. Stále více případů však poukazuje na to, že je tento program využíván jako nástroj útlaku některých vlád proti jejich kritikům. Společnost má přímou kontrolu nad tím, proti komu byl použit.“

Teď nás ale může zajímat, jak je na tom pověstné Rusko, které sleduje všechno a každého, pokud může. Tady ale z nějakého důvodu mezi zákazníky nefiguruje. Andrej Soldatov na Themoscowtimes tuto zajímavost vysvětluje. Zmiňuje, že společnost NSO Group podle svého sdělení prodává špionážní software jen prověřeným vládním orgánům, nikoli soukromým subjektům. Vztahy mezi Izraelem a Ruskem jsou již léta dost blízké. Proč tedy FSB nebo jiná ruská agentura není na seznamu klientů NSO?

Soldatov píše, že se o to s kolegy zajímá už deset let.

„V říjnu 2012 zahájily britská nevládní organizace Privacy International, kanadská Citizen Lab a naše webová stránka Agentura.Ru společný projekt nazvaný ‚Ruský stát dohledu‘, jehož cílem bylo prozkoumat praktiky dohledu v Rusku, včetně obchodu s technologiemi dohledu. Součástí našeho záměru bylo zjistit, jaký zahraniční sledovací hardware a software se do Ruska dováží… To, co jsme se dozvěděli, nebylo přesně to, co jsme očekávali.“

Rusko se podílelo na obchodování s globální špionážní technikou a ruské technologie byly vyváženy režimům v Jižní Americe a na Blízkém východě a do Střední Asie. „V mnoha postsovětských republikách zachycují komunikaci černé skříňky SORM ruské výroby, zatímco v Mexiku se od roku 2008 v celostátním měřítku používá technologie rozpoznávání hlasu ruské výroby k identifikaci osob na základě zachycených telefonních hovorů.“ Ruská skupina STT prodává své vybavení do Izraele, kde ho používají ženisté. Ovšem je zřejmé, že na světovém trhu se špionážními technologiemi je Rusko prodejcem, nikoliv kupcem. Má ve vývoji a používání sledovací techniky dlouhou tradici už od Stalinovy vlády.

Dále čtěte

V Rusku trénovali fyzické odpojení od světového internetu

Od 15. června do 15. července probíhaly v Rusku testy, jejichž cílem bylo "zajistit udržitelné bezpečné a komplexní fungování internetu".

„Technologie, která se dnes používá k identifikaci mexických uživatelů telefonů, byla vyvinuta společností, která je přímým nástupcem ‚šarašky‘ ze sovětské éry – přísně tajných vojenských výzkumných a vývojových laboratoří sídlících ve vězeňských táborech Gulag, kde byli nuceni pracovat zadržovaní akademici a vědci, jako například Alexandr Solženicyn.“

Nejde ale jen o to, že ruské technologie jsou velmi dobré. Ruská FSB se velmi bojí zahraničního špionážního softwaru.

„FSB má podezření – a to z dobrých důvodů – že zahraniční vývojáři spolupracují se zpravodajskými službami svých domovských zemí a že jakmile se jejich prostřednictvím získá jakékoli zařízení, mohlo by těmto zahraničním zpravodajským službám poskytnout slušnou šanci proniknout do ruských operací a kompromitovat je. Při pohledu na způsob fungování společnosti Pegasus se zdá, že tato obava je oprávněná. Skupina NSO Group prodává vládním agenturám špionážní software pro mobilní telefony Pegasus jako produkt, ale když se začne používat, začnou se dít ošemetné věci.“

„Aby mohla vládní agentura sledovat cílovou osobu, musí ji přesvědčit, aby klikla na speciální odkaz, který po kliknutí nainstaluje Pegasus bez vědomí uživatele. Jakmile je však Pegasus nainstalován, začne kontaktovat takzvané příkazové a řídicí servery (C&C) Pegasus. A tyto servery často nejsou obsluhovány špionážními agenturami, ale jsou součástí ekosystému Pegasus.“

„Tvůrci programu Pegasus ze společnost NSO Group mají ideální pozici k tomu, aby také shromažďovali data od cílů, které jejich klienti – agentury tajných služeb po celém světě – špehují… Vyšetřování společnosti Pegasus bylo vyvoláno únikem seznamu obsahujícího více než 50 000 telefonních čísel, která byla pravděpodobně identifikována jako osoby, o něž měli klienti NSO zájem.“

Cíle sledování ve více zemích byly sestaveny do jednoho seznamu a tento seznam nevedly špionážní agentury, ale samotná NSO. FSB je tedy obezřetná a své informace pochopitelně nechce sdílet. (Zvlášť když si je tato tajná služba umí opatřit sama.) Rusko chce sledovat, ne být samo sledováno.