Zničený ruský tank nedaleko Kyjeva FOTO: ČTK/AP/Felipe Dana
FOTO: ČTK/AP/Felipe Dana
Podle údajů ukrajinského generálního štábu se do této chvíle, tedy za 44 dní invaze, podařilo zlikvidovat takřka 20 000 vojáků, 150 letounů, 135 vrtulníků, 700 tanků, 1891 obrněných vozidel, 333 kusů dělostřelecké techniky, 55 kusů protiletadlové obrany, 76 cisteren s pohonnými hmotami, 112 bezpilotních dronů, 7 lodí a takřka 1400 kusů automobilové techniky. Z nezávislých zdrojů se tyto informace zatím nepodařilo ověřit, ruská strana přesná čísla neudává, jen se do éteru dostalo vyjádření tiskového mluvčího Kremlu, jenž přiznal těžké ztráty.
Válka na Ukrajině se tak posunula do další fáze. Až dosud totiž Rusko odmítalo prakticky jakkoliv komentovat své ztráty, které utrpělo. Nyní však mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v rozhovoru pro Sky News prohlásil, že ruská armáda utrpěla zdrcující ztráty. Proč a v čem si tedy Rusové počínali tak katastrofálně?
Prvotní prohlášení ruské generality i samotného Putina přitom slibovala dobýt celou zem a svrhnout prezidenta Zelenského do tří dnů. Jenže namísto toho se „speciální operace“ zhroutila prakticky hned na samém počátku a rychle přešla do náročné a opotřebovávací války.
Důvodů, proč k tomu došlo, je samozřejmě mnoho, ale tři z nich jsou nejdůležitější – zaprvé Ukrajinci začali svoji vlast chránit doslova zuřivě, s čímž původní plány nepočítaly, Rusové si mysleli, že je civilisté budou vítat jako osvoboditele, zadruhé Ukrajina dostávala a stále dostává výraznou materiální i morální podporu ze Západu, moderní zbraně pomáhají ukrajinské armádě eliminovat ruskou početní převahu, a zatřetí ruská vojenská taktika se ukázala jako naprosto nevyhovující. Podle mezinárodních vojenských analytiků není však tento faktor příliš překvapivý. Ruská armáda neumí dlouhodobě zabezpečit včasné zásobování svých jednotek, a tak se stává, že zůstávají nehybně v poli napospas nepřátelské palbě, ale hlavně má ruská armáda vybudovánu striktní strukturu mířící shora dolů, takže nižším důstojníkům je zakázáno převzít jakoukoliv iniciativu, a to i ve chvíli, kdy by dokázali operativně zareagovat na nepříznivý vývoj na bojišti. Proto například došlo i k smrti několika ruských generálů, kteří se museli vydat do předních linií, aby převzali kontrolu nad velením.
V posledních šesti týdnech, i když zuřily bitvy o Kyjev i další města či oblasti na Ukrajině, pokračovaly také boje separatistů na Donbasu. Přesto je pozoruhodné, že se zde fronta takřka nijak nepohnula, přestože i tam jsou do bojů zapojeny jednotky ruské armády.
Nikdo teď není schopen stoprocentně odhadnout, co se stane. Boje mohou přejít do dlouhodobé brutální opotřebovávací války, ale Putin chce údajně „dosáhnout vítězství“ do 9. května. Jenže to vypadá, že do tohoto data se nepodaří nic z cílů, které si Rusové na počátku vytkli, a to ani obsazení samozvaných separatistických republik na východě Ukrajiny.
Již 19. března bylo jasné, že počáteční tažení ruské armády skončilo neúspěchem. Nepodařilo se obsadit Kyjev, Charkov, Oděsu ani žádné další z velkých měst. Postupovat se Rusům podařilo jen na některých místech, ale i z nich byli později vytlačeni. Obklíčili, ale nedobyli Mariupol, jenž se stále brání, byť se přibližně půlmilionové město proměnilo v trosky.
Po téměř 40 dnech skončila bitva o Kyjev vítězstvím Ukrajiny. Západně od Kyjeva nakonec ruská armáda zabředla do bojů zblízka v hustém městském terénu, kde ruská letecká a dělostřelecká síla ztratila svou účinnost. Ruské síly se tak od města, kde utrpěly těžké ztráty, stáhly a přemisťují se na východ a jih země, kde se pravděpodobně schyluje k rozhodující bitvě o Donbas.
Od 20. března pak zahájily ukrajinské síly východně i západně od Kyjeva sérii protiofenzivních akcí, které začaly přinášet úspěchy v podobě osvobozených měst. Již 22. března ukrajinské síly osvobodily Makariv, a získaly tak opěrný bod v okolí žitomirské dálnice. Podle informací britského ministerstva obrany po 25. březnu utrpěly ruské síly významné ztráty východně od Kyjeva a ukrajinská armáda v sérii protiútoků rovněž pokračovala v dobývání dalších měst a vesnic podél sumské dálnice. Dne 28. března došlo k osvobození Irpině a 29. března ruské ministerstvo obrany oznámilo „drastické snížení vojenské aktivity na kyjevském a černihovském směru“. Ruská vojenská přítomnost v Kyjevské oblasti se fakticky vypařila během téměř 48 hodin.
Rusům se nepodařilo udržet si ani jeden z bodů, o které se urputně bojovalo, stáhli se z Hostomelu, Buči a dalších obcí, přičemž po jejich odchodu začaly na povrch vyplouvat důkazy o válečných zločinech, jichž se tam dopouštěli na civilních obyvatelích. Ruská armáda prakticky bez boje vydala Boroďjanku a Ivankiv, tedy dva důležité dopravní body. I zde po sobě zanechala desítky mrtvých a mnoho důkazů o válečných zločinech včetně rabování či znásilňování.
Ukrajinská armáda vyvěsila 2. dubna vlajku nad černobylskou jadernou elektrárnou, kterou Rusko obsadilo v prvních hodinách ruské totální invaze. Celkově se Kreml vzdal téměř 40 procent území, kterých se zmocnil po 24. únoru.
Podle mezinárodních pozorovatelů utrpěly ruské jednotky stahující se ze severní Ukrajiny vážné ztráty, některé přestaly údajně být dokonce bojeschopnými. Podle informací britské vojenské rozvědky z 5. dubna bude mnoho z nich vyžadovat „značné přezbrojení a obnovu“, než budou moci být znovu nasazeny do boje. Podle Institutu pro studium války, amerického think tanku, byl ústup hlavních sil ruských vojsk z okolí Kyjeva natolik neuspořádaný, že některé kapsy ruských sil zůstaly pozadu a byly následně ukrajinskými silami zlikvidovány.
„Neuspořádanost ruského ústupu naznačuje, že přinejmenším některé jednotky, které se nyní znovu koncentrují v Bělorusku a v západním Rusku, zůstanou po delší dobu bojově neúčinné,“ uvedla ISW 3. dubna.
K postupným porážkám, o nichž tedy nakonec Peskov prohlásil, že jde o „tragické ztráty“, začalo docházet již na samotném počátku ruské agrese. Už prvotní snaha zaútočit na letiště v Hostomelu, a vytvořit si tak předmostí pro útok na Kyjev ztroskotala na houževnaté obraně Ukrajinců. Několik útočících vrtulníků bylo údajně sestřeleno ještě dříve, než se vůbec k letišti dostaly, výsadky, jimž se přece jen na letiště podařilo proniknout, pak utrpěly ztráty dělostřeleckou palbou. Podobně dopadla i snaha převzít vládu nad leteckou základnou Vasylkiv na jih od Kyjeva, kde bylo údajně sestřeleno několik transportních letadel Il-76 včetně vojenských výsadků.
Ukrajincům se navíc často podařilo likvidovat vojenské kolony těžké obrněné techniky, o čemž svědčí bezpočet videozáznamů na sociálních sítích.
