Ukrajinské vlajky u Národního muzea. FOTO: Ray Baseley / FORUM 24
FOTO: Ray Baseley / FORUM 24
NÁZOR / Tři roky, od začátku plnohodnotné ruské války proti Ukrajině, visela na Národním muzeu vlajka napadené země. Dezoláti a kolaboranti se pohoršovali, normálního člověka to vůbec nezarazilo, protože solidarita s oběťmi je ve výbavě slušných lidí běžná. A pak se cosi změnilo.
Nejprve vlajka zmizela kvůli propagaci výstavy Lucy a Selam. Ta ale skončila a ukrajinské barvy se na budovu nevrátily. Zvláštní, řeknete si. Dobrá, jedna výstava byla tedy asi tak zásadní, že bylo potřeba ji propagovat na všech možných místech. Ale teď? Co se děje?
Když člověk napíše mluvčí Národního muzea, dostane unifikovanou odpověď, v podstatě doslovnou dostávají všichni: „Dobrý den, aktuálně bude tato plocha využita k propagaci světové výstavy 100 pokladů, 100 příběhů, která do Prahy přináší unikátní sbírky čínských císařů z Národního palácového muzea na Tchaj-wanu. Součástí výstavy je i jeden z nejobdivovanějších pokladů tohoto muzea – jadeitová Hlávka zelí s kobylkou a sarančetem, která je v Evropě vystavena vůbec poprvé a svou popularitou se mezi návštěvníky Národního palácového muzea rovná Moně Lise v Louvru. Hezký den, Kristina Kvapilová.“
A tak jsem poděkovala a položila další, doplňující dotaz: „Znamená to, že v předchozích letech plocha potřeba nebyla?“ Odpověď? Žádná, tedy alespoň v pondělí v devět hodin večer. Třeba ještě přijde, třeba je v tom nějaký háček, no ne?
Samozřejmě že v tom háček je. Ukrajinská vlajka na budově Národního muzea v předchozích třech letech visela proto, že vláda Petra Fialy Ukrajinu od první chvíle podporovala. A kdo je zřizovatelem muzea? Ministerstvo kultury. Takže kdo vybírá ředitele této instituce? Ministerstvo kultury. A čí tohle bude vláda? Andreje Babiše. Bude snad stále tak neochvějně podporovat Ukrajinu? Ne.
Toto nám samozřejmě mluvčí Kristina Kvapilová napsat nemůže. Můžeme ovšem spekulovat nebo dovozovat, ostatně pravidlo Occamovy břitvy, tedy to, že pro nějaký problém je lepší zvolit to nejjednodušší vysvětlení, tady platí a dalo by se používat jako příklad při výuce filozofie na dané téma.
Existuje takové pěkné české slovo, laskavý čtenář promine vulgarismus, ale říká se tomu předposranost. Zažívali jsme ji v předchozí éře babišismu dnes a denně. Lidé se bojí, aniž by se jim vůbec něco dělo, vzniká autocenzura, přizpůsobování se už dopředu tomu, co si ten nejsilnější z nejsilnějších myslí nebo co by chtěl.
Někteří lidé období do roku 2021 říkali plíživá nová normalizace. Podle některých přeháněli, podle jiných nikoli. Každý ať si sám zhodnotí, jak se cítil nebo cítí. Vlajka ale na Národním muzeu nevisí a posloucháme trapné výmluvy. A to tady novou vládu ještě ani nemáme.