Proč Zaorálek donutil k rezignaci ředitelku Památníku Lidice

Martina Lehmannová (youtube)

Martina Lehmannová | FOTO: youtube

Ministr kultury Lubomír Zaorálek donutil k rezignaci ředitelku Památníku Lidice Martinu Lehmannovou. Jeho postup je přesně v souladu s tím, co chtěli komunisté a takzvaní bojovníci za svobodu pana Vodičky.

Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD) ředitelka prý postrádala schopnost komunikovat s lidmi a empatii nutnou pro jednání s přeživšími.

Lehmannová se ve svém prohlášení brání a vysvětluje ze svého pohledu, co předcházelo.

Dne 20. ledna si ji pozval na schůzku, kde jí sdělil, že si může vybrat mezi rezignací a odvoláním: „To je jeho řešení situace, která vznikla v návaznosti na reportáž České televize, odvysílanou v červnu 2019. Ta obsahovala informace z materiálu, na němž v roce 2015 pracoval zaměstnanec Historického ústavu Akademie věd Vojtěch Kyncl. Podle tohoto archivního materiálu matka jednoho z lidických dětí krátce před lidickou tragédií měla nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Na tuto reportáž některé z přeživších lidických dětí reagovaly v listopadu 2019 otevřeným dopisem, v němž oznámily své ukončení spolupráce s Památníkem Lidice. Můj postoj k celé věci, který nebyl a ani nemohl být kategorický k žádné straně sporu, vnímali jako nepřátelský. V dopise adresovaném ústavním činitelům nařkli mě a Památník Lidice z neznalosti a překrucování faktů o lidické historii. S pisateli se ministr kultury Lubomír Zaorálek následně sešel a setkání s nimi ve snaze urovnat situaci jsem absolvovala i já.“

Zatlačil i šéfkomunista Vojtěch Filip, krycí jméno Falmer. V rozhovoru pro komunistické Haló noviny (21. 1.) sdělil: „Očekávám také razantnější vystoupení ministra kultury proti vedení Památníku Lidice. Není možné, aby Památník Lidice nebyl v souladu s přeživšími lidické tragédie.“

Demonstrace na Letné (Pavel Hofman)

Pracovníci Památníku svou ředitelku ale hájí a napsali: „Ředitelka Památníku Lidice rezignovala po dlouhodobém nátlaku ze strany obce Lidice reprezentované starostkou obce paní Veronikou Kellerovou a ze strany Českého svazu bojovníku za svobodu, reprezentovaného oblastní organizací Lidice, která je vedená paní Ing. Janou Bobošíkovou. Ministerstvo kultury se k nátlaku připojilo a paní Martinu Lehmannovou vyzvalo k rezignaci.“

Podle zaměstnanců stojí za akcí dvě „lidické ženy“: „Paní Bobošíková a paní Kellerová vedou dlouhodobou štvavou kampaň proti Památníku Lidice a jeho ředitelce. Situace vyeskalovala během roku 2019, kdy se nejen mediální útoky vůči ředitelce a vedení Památníku stupňovaly. Celá řada vykonstruovaných a absurdně vyhrocených kauz vedla k bezprecedentnímu nátlaku na osobu paní Martiny Lehmannové… Žádáme, aby se Ministerstvo kultury nerozhodovalo ad hoc na základě nepodložených stížností, které jsou ze strany paní Bobošíkové a paní Kellerové opakovaně předkládány, a to jen kvůli vlastnímu politickému profitu a bez ohledu na profesní kvality a na vysokou úroveň odvedené práce.“

Zaorálek argumentuje přeživšími. Tuto líbivou deklaraci ale narušuje to, že poslední přeživší z Lidic, paní Jaroslava Skleničková, které je už 93 let, mu napsala dopis, podle jehož obsahu to vypadá úplně jinak:

„Vážený pane ministře,

jsem poslední žijící lidická žena. Zažila jsem onu osudnou tragédii, ale také jsem v koncentračním táboře Ravensbrück poznala soudržnost lidických pozůstalých. S lítostí proto vnímám rozkol nás, posledních pamětníků těch událostí. Záleží mi na tom, jak jsou Lidice a historické události kolem nich prezentovány, záleží mi na hledání pravdy. Napsala jsem dvě knihy vzpomínek (první byla přeložena do němčiny a angličtiny), přes svůj věk spolupracuji s Památníkem, kdykoliv jsem požádána, a absolvuji besedy a přednášky. V Lidicích bydlím a dokud ještě žiji, chci ve jménu té historické pravdy pro Lidice pracovat. Proto mě velmi znepokojila zpráva o rezignaci ředitelky Památníku paní Martiny Lehmanové. Paní ředitelka zřejmě neustála tlak lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), která sdružuje část přeživších lidických dětí a které předsedá paní Bobošíková. Byla zvolená na schůzi, kam jsem já ani další dvě tehdy ještě žijící ‚poslední ženy‘ nebyly pozvány. Ze svazu jsme poté na protest proti tomuto způsobu volby vystoupily. Od té doby byl náš (nyní už jen můj) hlas svazem ignorován. Situace se vyostřila vloni v červnu po odvysílání kontroverzní reportáže České televize, která vzbudila nelibost některých pamětníků a vyvolala ostrou kritiku nejen vůči autorům, ale i vůči ředitelce Památníku, která v reportáži také neutrálně vystoupila. Spolupráce skupiny ‚lidických dětí‘ s Památníkem zcela ustala. Účastnila jsem se schůzky, kde se paní ředitelka Lehmanová pokoušela situaci zklidnit, a také jsem apelovala na smíření ostatních pamětníků. Zůstala jsem však osamocená. Nevhodně načasovaná reportáž ČT, kterou ředitelka nemohla ovlivnit, posloužila k diskreditaci její osoby i její práce. Já si však na činnost Památníku nemohu stěžovat. Z mého pohledu funguje dobře, důstojně a se vší zodpovědností. Věřím a doufám, že už minuly časy, kdy byly naše lidické osudy ideologicky vykládány a účelově manipulovány. Proto se také obracím na Vás, pane ministře, abych Vás o tom, co si o tom myslím já, poslední přeživší žena informovala. Velmi bych si proto přála, abyste rezignaci paní ředitelky nepřijal. S pozdravem Jaroslava Skleničková

PS: Tento dopis zasílám v kopii paní Miroslavě Němcové, protože jsem se s ní nejen v Lidicích několikrát setkala.“

Takže pokud jde o tu „empatii“ potřebnou pro jednání s „přeživšími“, vidíme, že z „lidických žen“ je dnes už jen jedna a ta ministrův názor nesdílí. „Lidických dětí“ válku přežilo 17, ještě předloni jich bylo naživu deset. Že se za jejich práva bere šéf komunistů Filip, funkcí chtivá Jana Bobošíková, Parlamentní listy a podobná média, je dost bizarní.

„Provinění“ ředitelky spočívalo v tom, že se k vyjádření historika o údajném udání vyjádřila neutrálně. Nic jiného ale ani udělat nemohla. To je odborná záležitost. Komunisté a prapodivní „bojovníci za svobodu“ Vodička a Bobošíková z toho ale udělali politické téma. Pokud se někomu povedlo na památku Lidic vrhnout divné světlo, jsou to právě tihle lidé, kteří by své ambice měli realizovat nějak jinak. Jaroslav Vodička je dvojnásobným členem KSČ a spolupracovník Veřejné bezpečnosti s krycím jménem „JOSEF“, který ocenil bývalého příslušníka Pohotovostního pluku VB Zdeňka Ondráčka. Bobošíková za komunisty kandidovala na prezidentku.

Že obyvatelé Lidic hájí památku obětí, to je pochopitelné. Pochopitelné není, proč jim není divné, jací povedení bojovníci za svobodu se za ně najednou stavějí.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]