Může to znít zvláštně, ale ukrajinské vánoční koledy zazněly v pražském Národním divadle poprvé 11. května 1919. Byla to právě jarní Praha, kde začalo světové turné a představila se budoucí slavná světová melodie Carol of the Bells neboli Ščedryk ukrajinského skladatele Mykoly Leontovyče. Jak se to stalo, si můžete přečíst v textu, který vznikl v rámci společného projektu deníků FORUM 24 a Historická pravda.
Leden 1919, Ukrajina. Ruské bolševické jednotky vedou hybridní válku proti Ukrajinské lidové republice (Ukrajinska narodna respublika – UNR). Ukrajina hledá v Evropě spojence, kteří by mohli přispět k záchraně její suverenity. Jak ale přesvědčit Evropany, aby byli Ukrajině příznivě nakloněni, když nevědí nic o její historii, jazyce nebo kultuře? To je úkol spadající do kulturní diplomacie. Konkrétní nápad iniciuje nejvyšší ataman armády UNR, tehdejší prezident ukrajinského státu Symon Petljura.
„Za týden složte kapelu, která pojede na zahraniční turné, jinak vás nechám zastřelit!“ přikazuje Petljura sice s nadsázkou, ale jinak zcela vážně jednomu z nejslavnějších kyjevských dirigentů své doby, Oleksandru Košycovi. Narychlo sestavený sbor dostává státní podporu a finanční prostředky. Zpěváci jsou přijímáni z celé Ukrajiny a zkoušky trvají krátce. Již 24. března 1919 se kapela Oleksandra Košyce ve složení 80 sboristů vydává na své první světové turné. První zastávkou je Praha. Program koncertu má tři části: duchovní písně, vánoční koledy a ukrajinské lidové koledy; většina kusů je v úpravě ukrajinského skladatele Mykoly Leontovyče.
Než umělci z Kyjeva vyrazili, přišel do Prahy telegram s pokyny velvyslanci Ukrajinské lidové republiky v Československu Maksymu Slavinskému, aby byl hudebníkům nápomocen, kdyby cokoli potřebovali.
Vyslanec Slavinskyj se v první řadě postaral o šaty pro hudebníky. Nechal jim za peníze svého úřadu ušít hedvábné šaty a obleky. Dirigent Oleksandr Košyc záměrně nazývá ukrajinský hudební projekt evropským a Ukrajinu představuje jako moderní kulturu s vlastní národní tradicí.
Premiéra se koná 11. května 1919 v pražském Národním divadle. Ten den si lidé v Evropě poprvé poslechli slavného ukrajinského Ščedryka.
Zařídit koncert na nejprestižnějším místě pražské kultury nebylo snadné. „Češi byli před příchodem ukrajinské republikánské kapely příznivci jediného nedělitelného Ruska a dívali se na náš separatismus s podezřením, že se dopouštíme zrady,“ napsal ve vzpomínkové knize bývalý člen tenorové sekce a administrátor sboru Oleksandr Pelenskyj.
Po pražském koncertu se ovšem rétorika českých muzikologů radikálně mění. Například Jaroslav Křička, skladatel a dirigent nejznámějšího pražského sboru Hlahol, píše: „Je těžko ruce psáti posudek, kde srdce zpívá chvalozpěv. Ukrajinci přišli a zvítězili. Věru, až příliš dlouho nevěděli jsme o nich a křivdili jsme jim těžce, když – nepoučeni a neinformováni – spojovali jsme je proti jich vůli v jeden celek s národem ruským. … Ukrajinci jsou jiní než Rusové a – řeknu hned – jsou nám ze všech Slovanů nejbližší: celou svou povahou, sankvinickou letorou, sklonem k humoru a lehké mysli, s kterou přenášejí se přes žaly a strasti. Jako všecko i jejich píseň je jiná, svérázná.“ (Hudební revue, r. 12, č. 9–10, 6/1919, s. 366)
Po mimořádném pražském úspěchu se Košycovu sboru dostalo neslýchané slávy v Paříži, Vídni, Berlíně, Ženevě, Basileji, Bernu, Lausanne a Curychu. Hudebníci velmi dobře chápali, jak velkou odpovědnost jejich mise má, a vkládali do svých výkonů celé své srdce i duši. Největší úspěch vyvolávala u veřejnosti koleda Ščedryk v úpravě Mykoly Leontovyče; psal o ní každý počínaje Prahou a konče Barcelonou. Nejtěžší byla pro cizince výslovnost a zápis názvu ukrajinské koledy. Během koncertů v Londýně v únoru 1920 známý britský humoristický a satirický týdeník Punch oznamuje, že by měla být založena College of Correct Cosmopolitan Pronunciation, neboť „Minulý týden na jejich koncertu [tj. Ukrajinské republikánské kapely – pozn. překl.] některé silné ženy plakaly jako muži, protože nedokázaly vyslovit název jedné z nejkrásnějších skladeb programu – ,Shtchedryk‘.“ (Punch, 11. 2. 1920, s. 117)
Po skončení evropského turné odcestoval ukrajinský sbor s dirigentem Košycem do Spojených států. Dne 5. října 1922 se uskutečnila premiéra v newyorském prestižním sále Carnegie Hall. Ten večer uslyšeli Američané poprvé Ščedryka, svoji budoucí oblíbenou koledu Carol of the Bells. O 14 let později, 21. listopadu 1936, si Peter J. Wilhousky, americký dirigent ukrajinského původu, nechává práva na Carol of the Bells patentovat. Vedle Ščedryka si Američané oblíbili ještě další hit – ukolébavku Oj chodyť son kolo vikon (Ach, spánek chodí za okny). Podle muzikologů se právě tato píseň stala základem slavné árie Summertime z opery Porgy a Bess George Gershwina.
Sláva ukrajinského Ščedryka však nemohla zabránit bolševikům v útoku na Kyjev. Roku 1921 bylo území Ukrajiny anektováno a rozděleno na základě Rižského míru mezi Polsko a sovětské Rusko.
Kapela přestala existovat posledním koncertem v New Yorku v květnu 1924. Dirigent Oleksandr Košyc byl v sovětských časech označen za nepřítele ukrajinského lidu a zůstal v exilu v USA. Skladatele Mykolu Leontovyče, autora Ščedryka, zabili čekisté na Ukrajině v roce 1921 v jeho rodném domě. O pár let později (1926) zavraždil v Paříži sovětský agent Symona Petljuru. Vyslanec Maksym Slavinskyj založil a vedl Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze, a to až do května 1945. Tehdy (opět v květnu) budovu muzea zničila sovětská bomba a SMERŠ [SMERť Špionam = Smrt špiónům; zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky – pozn. překl.] Slavinského unesla do SSSR, kde bývalý vyslanec zemřel v kyjevské Lukjanivské věznici.
Ukrajinskou píseň se však umlčet nepodařilo. Ukrajinský Ščedryk sice ztratil svůj originální, obtížně vyslovitelný název Ščedryk, ale dostal nové, mezinárodní jméno Carol of the Bells a stal se celosvětově populární vánoční melodií. Až v současné době Ukrajina vrací koledě jejího skutečného autora a připomíná její evropskou premiéru v Praze v květnu 1919.
Článek vznikl na základě textu muzikoložky Tiny Peresuňko, který je přístupný na portálu Historická pravda. Překlad: Mgr. Rita Lyons Kindlerová.
Za finanční pomoci Českých center je na serveru ukrajinského deníku Ukrajinská pravda (rubrika Historická pravda) každý měsíc publikován jeden článek z dějin české historie v ukrajinštině. Většinou se jedná o nějaké zajímavé příběhy nebo osobnosti. V deníku FORUM 24 nyní vychází seriál článků z ukrajinských dějin 20. století v kontextu českého prostředí.
