Pirátský poslanec Ondřej Profant. FOTO: Pirátská strana / s vědomím autora
FOTO: Pirátská strana / s vědomím autora
Česko má podle pirátského poslance Ondřeje Profanta v digitalizaci velké mezery. Jakožto garant digitalizace za Piráty a STAN si myslí, že velkou výzvou příštích vládnoucích stran bude naplnit zákon o právu na digitální služby. Češi by si měli umět zažádat o občanský průkaz jednoduše online, stejně jako založit firmu nebo podat daňové přiznání.
Musí proto podle něj vzniknout centrální orgán starající se o digitalizaci, který povede ministr, nepůjde však o ministerstvo. „Nechceme evokovat velký úřad plný úředníků. Současné útvary jsou relativně dostačující, ale není na ně kladen důraz ze strany vlády,“ upozorňuje v rozhovoru pro FORUM 24 Profant.
Jaké jsou pro vás priority v oblasti digitalizace?
V tomto volebním období se podařilo prosadit petici zákonů, které posunují digitalizaci, a to je velká výzva. Zvlášť zákon o právu na digitální služby zastřešuje celý e-government a říká, že všechny služby se mají digitalizovat v následujících pěti letech od přijetí. A to je už skoro dva roky.
Co to znamená?
V následujících letech, ať vláda bude, nebo nebude chtít, ze zákona musí digitalizovat velmi mnoho služeb, aby digitalizace jako celek začala šlapat. Máme robustní základy: základní registry, datové schránky, ale je to infrastruktura, která bez služeb stojí. Je to plácnutí, které je kvalitní, ale už se s ním kvalitně nepracuje.
Čím by se mělo po volbách začít jako první?
Největší a nejdůležitější změnou, která musí nastat, je vůbec vnímání celé digitalizace. Musíme ji přestat chápat jako technický problém – on je to problém procesní a kulturní. Musí se změnit procesy a kultura úředníků a zvýšit důvěra v občana.
Když si v online supermarketu nakoupím nákup a zjistím, že nějaká potravina zkažená, tak jim napíšu a oni složitě neřeší, jestli mám pravdu, nebo ne. Prostě mi to reklamují, protože je to levnější, a až ve chvíli, kdy bych to dělal pravidelně, to začnou zkoumat.
Takhle musí postupovat i stát. Nemůže po mně pořád chtít stále stejná data, která už dávno má, a nedůvěřovat mi. Musí proto vzniknout centrální orgán starající se o digitalizaci, který povede ministr.
To je to ministerstvo – nazvěme ho informatiky – o kterém jste hovořili?
My to nechceme nazývat ministerstvo, nechceme evokovat velký úřad plný úředníků. Současné útvary jsou relativně dostačující, ale není na ně kladen důraz ze strany vlády. Dnes náleží pod ministerstvo vnitra, ale to je v praxi obrovské silové ministerstvo bezpečnosti. Digitalizace tak zapadne a na vládě nemá zastání. Když si má ministr vybrat, jestli bude řešit policii, hasiče, nebo digitalizace, tak vždycky bude řešit ty první jmenované.
V jaké formě by tedy takový orgán fungoval?
Pracovně to nazýváme „digitalizační agentura“. Byla by schopna řídit digitalizaci metodicky a poskytovat zdroje dalším úřadům. Typickým příkladem je necelý rok zpátky e-shop na dálniční známky – zanedbaný projekt, který navíc neprošel řádným schvalováním. Přesně v ten moment chybělo, aby mohl někdo přijít a začít s těmi lidmi pracovat na rozumném řešení.
Přijel se tam vždycky jen vyfotit pan premiér, poslal tam pana vládního zmocněnce (Vladimíra Dzurillu, pozn. red.), ale to bylo všechno. Neumíme jako stát převést lidské zdroje, profesionální tým, který takový projekt navrhne od začátku lépe nebo jej pomůže změnit, takže po velkém humbuku vypadá stejně jako na začátku. To jsou ty chyby, které se s námi nesou. Projekt stále není plně digitalizován a kvůli tomu nám nepřináší úspory.
S tím může souviset i fakt, že se státu podle NKÚ dlouhodobě nedaří zajistit personální kapacity v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jak to změnit?
Sdílením těchto kapacit. Stát utrácí nesmyslné množství peněz, času, úředníků, právníků, zakázkářů. Tyto finanční prostředky pak chybí na zaplacení lidí, kteří to opravdu dělají.
Jaká je vůbec pozice České republiky v rámci Evropy v oblasti digitalizace?
Špatná. Před více než deseti lety jsme byli na špici, od té doby se jenom propadáme. Služby se nerozvíjí a nejsou dotaženy. Máme datové schránky, takže spousty úkonů můžete začít digitálně, ale nepodaří se vám je digitálně dokončit.
Založení firmy by měla být jednoduchá věc, v praxi tam není nic super sofistikovaného, ale stát jako celek se výrazně brání tomu, aby to šlo. Takže dokončit to musíme u notáře, což je zbytečné omezení, které vede k tomu, že máme více úředníků, náročnější procesy a přicházíme o firmy.
Souvisí s digitalizací i snižování počtu úředníků a přebytečné agendy?
Souvisí, byť my jsme zastánci toho, aby se úředníci zaměřili na reálné agendy. Je tu mnoho agend, které se dnes nedělají správně.
Co například?
Viděli jsme to v pandemii. Máme spousty úředníků, ale jsou úplně neflexibilní, vedeni k tomu, aby přebírali jeden formulář a dávali na něj jedno razítko. Ale tak to přeci v normálním pracovním procesu nefunguje.
Úředníci musí být schopni větší flexibility. Víme, že máme špatnou péči o seniory, potřebujeme více individuální péče. V našem ideálním světě by to bylo tak, že drtivá většina lidí si všechno vyřídí online, úplně stejně, jako to dělají třeba u banky. Běžné případy, kde jde o záležitost razítka, vyřídí na dálku a nebudou brát zdroje lidí, kteří mohou mít možnost větší individuální péče v případech komplikovaných podání anebo těžkých životních situací.
Budu si moci zažádat o občanský průkaz online, podat daňové přiznání?
Určitě. Z našeho pohledu existuje jen pár nedigitalizovatelných úkonů, typickým případem je svatba, ke kterým je potřeba obřad nebo převzetí něčeho fyzického.
Naopak je ale v tom zákonu i ukotveno právo nebýt digitální. Aby občané, kteří si nepřejí využívat digitálních služeb, měli možnost to řešit postaru, a právě tam by měly být posíleny služby, aby to bylo pohodlnější.
