Epidemiolog profesor Jiří Beran je znám svými výstupy v médiích, kde se vyslovuje proti některým plošným opatřením. Pro Sputnik (23. 11.) třeba řekl: „Známe případy sražených seniorů, kteří chtěli přejít komunikaci. Když v jednu chvíli dálnici úplně uzavřete, senioři by ji mohli přecházet, nikdo z nich by tragicky nezahynul. Daleko lepší je nic neuzavírat a přes dálnici postavit nadchod v podobě mostu pro pěší a seniory převést. Stejně tak je dobré, aby se v rámci boje s covidem pracovalo s rizikovými skupinami (nežli vše zavírat).“ Kritizuje také protiepidemický systém PES. Proti tomu se ohradil jeden z tvůrců PSA Jan Kulveit.

Jan Kulveit na svém facebooku 11. ledna píše: „Bohužel, na to, aby se mediální působení prof. Berana dalo zařadit do kategorie ‚lokálních bizarností a kuriozit‘, má v Česku příliš velký vliv a děsivý impakt. S prof. Beranem se o zázračné léčbě radil premiér ČR o prázdninách. Nesmyslným grafem slábnutí viru od prof. Berana uklidňoval premiér ČR veřejnost a asi i sám sebe v době rychlého nástupu druhé vlny. Přestože se řada tvrzení prof. Berana z jara či podzimu ukázala zjevně mylná, prof. Beran poskytuje dál desítky dalších mediálních vystoupení, kde zpravidla chybí jakákoliv reflexe předchozích nesmyslů, naopak přicházejí nesmysly nové.“

Jan Kulveit reaguje na článek, který profesor Beran publikoval v Mladé frontě DNES 2. ledna. Tam Jiří Beran píše:

„Během Vánoc jsem si konečně našel čas, abych se pořádně podíval na tzv. PES, tedy protiepidemický systém, který byl představen veřejnosti 13. listopadu. A zjistil jsem, že jej vytvářelo široké portfolio odborníků, čtyři inženýři, čtyři magistři a pět doktorů přírodních věd. Tedy nikdo z nich není lékařem, natož pak epidemiologem. Zdálo se mi to podivné, a tak jsem si vyhledal v databázi publikační aktivitu autorů. Předpokládal jsem, že se široce věnovali medicínským problémům již dříve. Někteří měli první publikaci až z poloviny prosince 2020. Našel jsem ale, že se věnovali například Alleeho efektu, což je zjednodušeně efekt ve zvířecí říši, kdy s klesající hustotou populace roste průměrná zdatnost jejích členů, a to díky klesající intenzitě vnitrodruhové konkurence. Především mladí odborníci se pak věnovali efektivnímu altruismu, kdy se snažili vysvětlit altruistům, aby sledovali jejich nákladové modely, protože jen tak altruismus může být efektivní. Zkrátka nikdo z autorů systému PES nemá lékařské vzdělání a nikdy se nezabýval infekčními nemocemi. Přesto byl jejich systém v Česku zaveden.“

Na to Jan Kulveit odpovídá: Raději bych na prof. Berana vůbec nereagoval, ale vzhledem k tomu, že kromě vystupování např. na demonstraci za větší rozšíření covidu a více mrtvých, poradenství pro SPD či interview pro TV Sputnik je častým hostem i běžných médií včetně veřejnoprávních a zdrojem zmatení statisíců, možná i milionů lidí v Česku, je asi lepší něco napsat.

Vzal bych si k tomu text v deníku MF DNES, kde prof. Beran lže o vzniku systému PES a sám se vlastně distancuje od vědy. U vzniku systému PES jsem byl, nevycházím tedy ze zprostředkovaných informací…

O vzniku systému PES něco trochu vím, takže si jsem celkem jistý, že část textu, ze kterého MF vytvořila titulek textu, totiž že se na tvorbě PES nepodílel žádný lékař nebo epidemiolog, je prostě a jednoduše lež. Za ministerstvo zdravotnictví se na tvorbě PES podíleli především hlavní hygienička MUDr. Rážová a prof. Chlíbek, který má mimochodem profesuru v oboru hygieny, preventivního lékařství a epidemiologie. Spolu s nimi řada dalších odborníků a lékařů.

Obávám se, že podobnou úroveň lži většina čtenářů MF Dnes neočekává, takže si řekne „sice to není úplně pravda, ale přece by profesor Beran prostě takhle nepsal něco, co zjevně není pravda“.

Ne, fakt to jsou lži. Samozřejmě na matematičtější části PES, kterou je Index rizika, se podíleli převážně matematici a přírodovědci, ale samozřejmě i tato část vznikla s konzultacemi lékařů a epidemiologů. Naopak pod prakticky epidemiologickou částí, tj. tabulkou opatření, nejsou vůbec podepsaní matematici, ale ministerstvo zdravotnictví. Finální verze PES byla zcela v rukou ministra MUDr. Blatného.

Ono je to ale jedno – hlavně ta matematičtější část je veřejná, ověřitelná, a kdokoli se může podívat, jak dobře index koreluje s počtem lidí na JIP o několik týdnů později, mohl ji napsat kdokoli. Samozřejmě se dá kritizovat, ale na nějaké běžné odborné úrovni „západní vědy“ by argumentace stylem „vy nejste epidemiolog, takže nemáte pravdu, já skutečný epidemiolog jsem, takže pravdu mám“, nikoho asi nenapadla – kdyby takhle někdo osobně útočil na nějaké výsledky na odborné konferenci, tak bude spíš za blba.

Široká veřejnost může nabýt mylného dojmu, že je prof. Beran pro jaksi „disentní“ názory neprávem umlčován.

Myslím, že vůbec ne. V médiích je neustále. Kdyby prof. Beran říkal něco odborně zajímavého, tak si myslím, že by to nějaký odborný zájem budilo i přes šílenou prezentaci. Prakticky ale, když si vezmu návrhy prof. Berana obsahově, tak jeho nápady, co by se mělo uvažovat, jsou triviální. Samozřejmě při tvorbě Indexu rizika možnosti zahrnout různé jiné indikátory tým autorů zvažoval. Pokud čtenář MF DNES pochybuje, zda někoho napadlo, že by se mohl hodnotit třeba počet hospitalizovaných, tak – napadlo! Výhodou sledování údajů typu „počet prokázaných nákaz v kategorii nad 65 let“ oproti „počet právě přijatých do nemocnice“ je, že při dostatečně širokém testování poskytují pohled dopředu. Bohužel, za půl roku je naprosto jasné, že z pozitivně otestovaných seniorů určitá část skončí v nemocnici. Tedy pokud chceme index, který reaguje rychleji, je vhodnější použít incidenci. Podobně z incidencí a pozitivit vychází hodnocení situace např. ECDC, americké CDC, a řada států podle něj rozhoduje například o omezení cestování.

Nevím moc, co dodat. Akademické tituly jsou akademická hodnost, udělují se doživotně, ale nejsou doživotní zárukou, že někdo nezačne vyprávět do masových médií nesmysly.

Tolik polemika s Jiřím Beranem. Faktem je, že veřejnost podrážděná stálými změnami a dezorientovaná záplavou protichůdných informací a také dezinformací, už ztrácí jistotu, o co se vlastně opřít. K tomu přispívá i to, že vláda není schopna jasně zdůvodnit řadu opatření, která dělá, nebo naopak (nejspíš pod tlakem veřejnosti) zase radši nedělá.