Profesor Jaromír Krško FOTO: Jaromír Krško / se souhlasem
FOTO: Jaromír Krško / se souhlasem
ROZHOVOR / „Polarizace slovenské společnosti se zvýšila v posledních letech, když došlo ke změně politické orientace strany Směr-SD,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Jaromír Krško, vysokoškolský profesor a člen vědecké rady Filozofické fakulty Univerzity Mateje Bela v Banské Bystrici. Problémem je podle něj vnášení nesnášenlivosti mezi lidi a tolerance radikálních názorů ze strany Ficovy vlády.
Podle otevřeného dopisu pedagogických pracovníků ovlivňuje společenský vývoj negativně klima na školách i jejich práci. Vyjádřili jste dokonce vážné obavy z ohrožení demokracie na Slovensku. V čem spatřujete největší hrozbu? A proč?
Ohrožení demokracie vnímáme ve všech směrech, nejen ve školství. Jak bylo napsáno v otevřeném dopise pracovníků školství, ale i akademické obce vysokých škol, politici neustále překračují politickou kulturu a pomyslné hranice slušného a korektního chování. Z velké části by takové chování bylo těsně po roce 1989 nepřípustné. Politická nekultura stále posouvá hranice a vypadá to, že velké části společnosti to zřejmě nevadí. Základním problémem je polarizace společnosti, vnášení nesnášenlivosti mezi lidi a radikalizující se projevy, které jsou ze strany vlády tolerovány, pokud jsou pro ni výhodné.
Byla poslední kapkou k sepsání tohoto dopisu událost, při které student napadl a zabil učitelku na gymnáziu ve Spišské Staré Vsi, nebo jde o celkové současné politické klima na Slovensku?
Těch událostí bylo více – v roce 2022 došlo k vraždě před LGBT podnikem Tepláreň, přičemž vrah (student gymnázia) se otevřeně hlásil ke krajní pravici. Novějším impulsem proti vládě bylo odmítnutí oceněného studenta podat si ruku s prezidentem republiky. Tragický případ ve Spišské Staré Vsi z ledna letošního roku, kdy byla zavražděna zástupkyně ředitele školy a jedna studentka, s předchozím případem nesouvisí, ale mnohé verbální útoky proti učitelům ze strany žáků a rodičů souvisí s celkovou společenskou frustrací, sociálním napětím a zhoršujícím se sociálním postavením učitelů ve společnosti. Školství se ocitá na okraji zájmu vlády, v průběhu desetiletí po roce 1989 byla sice zahájena řada reforem školství, které však nebyly dokončeny, pouze nahrazeny jinou reformou.
Proč je slovenská společnost tak tvrdě polarizována? Kde leží hlavní důvody?
Polarizovaná společnost je na Slovensku, ale i v jiných evropských státech, již desítky let. Polarizace se však zvýšila zejména v posledních letech, kdy došlo ke změně politické orientace strany Směr-SD. Slova o sociální demokracii a pomoci nejslabším skupinám obyvatelstva ve zhoršující se ekonomické situaci přestala být účinná, mnohé strany začaly oslovovat voliče radikálně pravicovými tématy, strach z ohrožení vlastní existence je totiž psychologicky nejúčinnějším sjednocujícím faktorem. Hrozili třeba ohrožením státu ze strany migrantů, ve volbách 2020 tak použili televizní záběry z Makedonie, protože v té době migranti překračovali slovenské hranice jen v malém počtu.
Polarizace společnosti se prohloubila po loňském atentátu na premiéra Fica, který z toho později obvinil opozici, že ona radikalizuje a rozděluje společnost. Vláda přijala řadu zákonů omezujících veřejná shromáždění a možnosti občanského odporu. V době, kdy byly současné vládní strany v opozici během globální pandemie, využívaly všech možných projevů nespokojenosti obyvatelstva k radikalizaci proti tehdejší vládě a prezidentce. Po nástupu k moci v roce 2023 uvolnily cestu mnoha dezinformačním a konspiračním webovým stránkám a médiím, které názorové rozdíly ještě více prohloubily. Vládní představitelé se otevřeně hlásí k četným konspiracím o spiknutí proti vládě, placených agentech a vystupují v konspiračních, především proruských médiích.
Jedním z hlavních důvodů polarizace je také hybridní informační válka ze strany Ruska, proti níž současná vláda nezasahuje ani ji neeliminuje. K nenávistným projevům a verbálním útokům přispívají i sociální sítě, kde frustrovaní jedinci zdánlivě pod rouškou anonymity ventilují své politické názory a nenávist vůči oponentům.
Zvenku to působí, jako by se Robert Fico bál, že znovu přijde o moc. Ale je to skutečně reálné?
Ficova rezignace po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně v roce 2018, která vyvolala masivní sociální nepokoje, nevedla k pádu vlády, ale pouze k její reformě a změně na postu premiéra. Fico se z tohoto vynuceného odchodu poučil, a tak nepředpokládám, že by v tuto chvíli sám odstoupil. Mnohem reálnější je, že nestabilita ve vládní koalici a ztráta parlamentní většiny, která omezí přijímání důležitých zákonů, povedou k předčasným volbám. Společenský tlak ze slovenských náměstí může tuto situaci urychlit.
Lze tedy doufat, že řešení leží v předčasných volbách?
Předčasné volby při současném rozložení politických sil bohužel nemusejí vést ke změně situace. Povolební koalice se může vytvářet velmi složitě a nemusí být stabilní. Pokud by se Fico a jeho strana ocitli v opozici, využil by každou příležitost k narušení vlády a vyvolání sociálních nepokojů a dalších voleb. Jazýčkem na pomyslných vahách mohou být nestandardní politické subjekty inklinující ke krajní pravici, což ale hraje v neprospěch demokratických stran současné opozice.
Jaká je vlastně nálada na Slovensku mezi lidmi poté, co proběhly demonstrace, ale Robert Fico prohlásil, že stejně neodstoupí?
Občanské iniciativy, které organizují protesty, se snaží aktivizovat lidi, aby protesty byly masové. Minulý čtvrtek a pátek se na Slovensku konaly protesty ve více než dvaceti městech a zúčastnilo se jich téměř 140 000 lidí. Fico počítá s tím, že účast nespokojených lidí bude postupně klesat, zatímco občanští aktivisté se je budou naopak snažit udržet v aktivním působení a účasti na protestech.
Nenabízí se v případě Roberta Fica paralela s Vladimírem Mečiarem?
Určitá paralela tu je, především ve snaze ovládnout všechny politické posty, justici a státní zastupitelství, což se současné vládě téměř beze zbytku podařilo. Obsadili pozice prezidenta, premiéra, ředitele tajné služby SIS, úřad generálního prokurátora, který za minulé vlády znemožnil trestní stíhání Roberta Fica, Tibora Gašpara, Roberta Kaliňáka a dalších představitelů současné vlády.
Dosud se však vládním stranám nepodařilo obsadit post předsedy parlamentu, což je důsledek neshod mezi stranami vládní koalice. Strach vládních politiků ze současné situace je evidentní. Odmítají odpovídat na otázky novinářů nezávislých médií, Robert Fico nechodí do diskusních pořadů s oponenty, k šíření svých názorů využívá sociální sítě, kde mu nikdo neoponuje, v rozhlase a televizi je to jen jeho monolog. Z toho všeho je vidět, jak se bojí, že přijde o moc.
Fico, Danko, Kaliňák, Šimkovičová. Proč se podobných lidí nedaří zbavit u vás, ale ani u nás? My máme Babiše, Konečnou, Okamuru a další. Vždyť už je 35 let od listopadu 1989.
Nástup sociálních sítí, globalizace světa umožnily zvýšit vliv dezinformací a polopravd. Strategie divide et impera (rozděl a panuj, pozn. red.), uplatňovaná ve starém Římě, je úspěšná i dnes. Mnoho lidí rezignovalo na boj za občanskou společnost a demokracii. Mnozí se nechali uchlácholit a mysleli si, že demokracie se vybuduje sama. Lidé podlehli představě, že ten, kdo nejhlasitěji křičí a nejhlasitěji bouchá do stolu, má pravdu.
Bohužel situace nejen na Slovensku, ale i v sousedních zemích nám ukazuje, že o demokracii je třeba bojovat neustále a přešlapy politiků je nutné odsuzovat a žádat nápravu. Je třeba hájit pravdu a trpělivě vysvětlovat lidem všechny lži politiků. Je to běh na velmi dlouhou trať, ale nesmíme se vzdát!
