Detail z výroby zlatého prstenu v rodinné dílně na Ostravsku FOTO: archiv zlatnictví
FOTO: archiv zlatnictví
Seriál kolabujících vládních systémů má zřejmě neomezený počet dílů. Svědčí o tom čerstvá zkušenost jedné malé rodinné zlatnické dílny z Ostravska, jejíž majitelé strávili jen podáváním žádosti o příspěvek na nájemné pro svou provozovnu celý den a noc.
Majitel firmy, jehož totožnost redakce zná, ale vyhovuje jeho pochopitelné žádosti zůstat v anonymitě, deníku FORUM 24 popsal anabázi, jakou spolu s otcem prošli ve snaze učinit jeden banální úkon – přihlásit se v systému Covid Nájemné o příspěvek na svou přechodně zavřenou prodejnu.
Výroba zlatých šperků kvůli zavřenému obchodu a zrušeným svatbám stojí, nájemné za prodejnu ale musí platit dál. Kvůli špatné informaci od účetní, že na příspěvek z uvedeného programu nemá nárok, žádost původně nepodal, nyní tak nicméně učinil, což byl zážitek sám o sobě. Úkolu se zhostil otec majitele, který v minulosti dlouhá léta programoval řídicí počítače, což činil do roku 2012, ani se svými expertními zkušenostmi ale neměl možnost firmu běžným způsobem do systému přihlásit.
Vytvořil si účet u aplikace eIdentita, jehož prostřednictvím se následně pokoušel zaregistrovat firmu, což je nutné pro to, aby vůbec mohl podat žádost o předmětný příspěvek. Kvůli končící lhůtě se ale asi sešlo více žadatelů a nebylo možné se přihlásit. „Zřejmě neměli s mobilními operátory vyjednanou dostatečnou kapacitu odesílání sms,“ dohaduje se otec majitele. To je problém, protože k přihlášení je potřeba kód z potvrzující sms. „Začal jsem s tím kolem 11. hodiny dopoledne, ale až do večera se mi to nepodařilo a po 9. hodině večerní ten systém úplně zkolaboval a hlásil „service is unavailable“. V noci jsem to průběžně zkoušel, až do 4. hodiny nad ránem, ani tehdy se to nepodařilo, pak jsem usnul a před 6. hodinou už ten systém byl nastartovaný, už to jelo,“ popisuje programátor. „Tam se mi to dařilo, ale ty sms, které jsme při vyplňování jednotlivých políček čekali kolem 13. hodiny, začaly chodit synovi mezi 17. a 20. hodinou, a pak opět přestaly, a ty z večerních pokusů o registraci chodily synovi až ráno.“
V dalším kroku zvolil registraci prostřednictvím datové schránky. „Načetlo to synovo jméno, ale nikoli už IČO firmy (identifikace je na fyzickou osobu). To IČO ale systém nedovolil doplnit. Napsal jsem tam tedy DIČ, zaregistroval jsem se a vyplnil žádost. Teprve při jejím podávání to zhavarovalo na tom, že u provozovny chybí IČO – nepustilo mě to dál,“ popisuje muž z Ostravska. Na řadu přišla improvizace. „Začal jsem s tím dělat nějaká kouzla a zjistil jsem, že z toho není úniku. Jedině, kdybych podnikal podle jiného zákona než paragrafu 7, což už ale v této fázi nešlo zadat a ani by to nebyla pravda. Takže jsem tu žádost zrušil, ale, jak se ukázalo, doplnit IČO do té registrace samozřejmě nešlo,“ líčí zdánlivě nekončící anabázi otec majitele firmy, který se rozhodl zrušit i onu původní registraci s tím, že následně provede novou. „Ani to se mi nepovedlo kvůli tomu, že jsem tam měl už jednou vyplněné to DIČ. Na technickou podporu se nedalo dovolat, a na té všeobecné mi doporučili volat na jiné číslo, kam se ovšem rovněž nedalo dovolat, a odpověděli mi až na mail, jenže obecnou formulací, že je systém přetížený. Já se ale v mailu ptal i na to, zda budou posouvat termín na podání žádosti, když systém nefunguje, což jsem se dozvěděl až následujícího dne poté, když už jsem žádost podal.“
V jednu chvíli, kdy během výše popsaného procesu trpělivý programátor vyčerpal všechny oficiální možnosti, se v systému nemohl už ani pohnout. „Abych se z něj vůbec dostal, udělal jsem takový malý podfuk,“ popisuje. „Do synovy registrace jsem dal svoje DIČ, tím pádem mi to dovolilo vymazat původní registraci a následně zadat novou registraci – a pak už to prošlo,“ vzpomíná na vítězný okamžik, jehož se ovšem dobral i díky tomu, že zanevřel na datovou schránku.
Předmětná rodinná firma, která je na trhu už třetí desetiletí, se kvůli kovidové krizi zjevně vyhrocené i přístupem tohoto státu k podnikatelům dostává do vážných potíží. Firma dnes už jen o pěti lidech loni na jaře propustila několik zaměstnanců a rezervu, kterou měla na investice do technologií, během roku rozpustila ve mzdách a dalších nutných výdajích. Ani v čase, kdy vláda odvolala restriktivní opatření, se zákazníci nehrnuli. „Nechtějí mít svatbu v rouškách, navíc nechtějí riskovat, když ani nemají jistotu, že termín na úřadě bude platit, zamluvená restaurace bude otevřená a svatba klapne,“ popsal deníku FORUM 24 majitel firmy s tím, že část zákazníků odložila svatbu na další rok, přičemž v dílně po nich zůstaly rozpracované prsteny, což je s ohedem na cenu materiálu zádrhel. Jindy se zakázky pro změnu nakumulovaly a zlatnictví nestíhalo vyrábět. „Část zakázek vám tak uteče, protože najednou nestíháte,“ popisuje střídání extrémů, které firmu ohrožuje.
