O ruské propagandě se mluví často, ale to, co vidíme, je část toho všeho. Pod vrstvou toho, co ještě rozlišujeme, se ukrývá ohromné množství operací, jejichž cílem je zničit naše kognitivní schopnosti a schopností institucionální obrany proti ruskému pronikání do našich institucí.
Cílem je – jednoduše řečeno – zlikvidovat demokracii, donutit voliče k volbě proruských stran, obsadit kontrolní silové body státu a ušetřit náklady nejen za armádu, ale i za tyto operace. Často jde o práci místních sympatizantů nebo lidí v exekuci, kteří to dělají na našem území jen za právní poradu, přímluvu u exekutora nebo dobré slovo a lidský přístup. Dopad je pak nedozírný.
Poznat nepravdu je ve skutečnosti obtížné
Rozeznat pravdu je přitom pro neprofesionála v té spleti informací prakticky nemožné. Potřebovali bychom profesionální novináře, jenže právě takoví jsou dnes napadáni, špiněni, osočováni a v Rusku – jak vidíme – i vražděni. Tamní moci překážejí v jejích plánech.
Česko se stalo jakousi „dezinformační laboratoří“, kde si Rusko může ověřovt své postupy. Důvod je celkem jasný, jsme blízko, členem EU a NATO, máme strategickou polohu vůči logistice do ostatních států a přátelský vztah k ruským bankám, laxní vztah k ruské ambasádě a lze tu nalézt velké množství spřátelených spolupracovníků. Česká populace je podobná populaci Západu a Spojených států, pokud jde o hodnoty, pouze jsme poněkud rasističtější a ustrašenější. Jako vzorek jsme tedy výhodní. Ten vliv u nás je už tak velký, že si třeba vliv Ruska na české volby v poslanecké sněmovně nikdo netroufne vyšetřit. Společnost Cambridge Analytica sbírající a analyzující data přitom přiznala i práci na volbách v Česku.
Že se nestřílí, neznamená, že není válka
Generál Karel Řehka píše ve své knize Informační válka o metodologii tohoto nového způsobu vedení války. Armádní elity a analytikové už vědí, že se o válku jedná a že je mimořádně účinná, ale je téměř nemožné dovést k tomuto prokázanému zjištění obyčejné lidi. Pro ně válka znamená střelbu a vojáky. Tady jde ale o výsledek a tím má být proměna území demokratických států na území, která plní pokyny Kremlu. Na to už tento moderní druh válčení zaměřený na zmatení populace bohatě stačí. Už nepotřebujete kupovat vojákům boty a střelivo, ale potřebujete platit programátory sociálních sítí, hackery a trolly.
Bohužel u nás existuje vrstva lidí, které bychom mohli nazvat „vystrašení ignoranti“ a je jich tolik, kolik jich produkuje vzdělávací systém. Jestliže se neučíme cizí jazyky, nejsme schopni porozumět správně psanému textu, nevíme, jak rozeznat zpravodajství od internetového bulváru, neučíme se ve školách o studené válce, máme na krajích komunisty, kteří řídí školství, naše děti až na výjimky necestují a my sami jsme zbytkovými produkty socialistické propagandy a školství, nemůžeme se divit, že je tak lehké si s námi pohrávat.
Vzorem mohou být Finové
Příkladem by nám mělo být Finsko, kde mají jeden z nejlepších vzdělávacích systémů na světe. Jejich děti mluví dvěma a více jazyky a vykazují vynikající výsledky v matematice a jiných oborech ve srovnávacích testech. Finům funguje státní správa a pochopili obor strategická komunikace, což je jedna z moderních forem obrany proti informační válce. Školí státní správu, politiky a voliče proti šíření fake news a mají vypracované obranné strategie na toto téma. My nic takového nemáme a neděláme, proto prohráváme.
Nejde primárně o šíření lží, ale o šíření narativu, to jest hodnot, o kterých si myslíme, že tvoří pravdivý výklad světa. V tom jsou Rusové napřed. Jejich narativ zní: nikomu nevěř, pravda neexistuje, každý má tu svou. Neangažuj se, nedělej nic, nemá to cenu. Jsi slabý a zmatený, narušitelé tvých hodnot a pravd přicházejí ze Západu, potřebuješ jistoty a ochránce. Máš strach, vetřelci divokých mravů usilují o tvou půdu, nepotřebuješ svobodu, potřebuješ ochránit.
Jak se ruská kampaň organizuje
Ruská kampaň v Česku není organizována a řízena vertikálně, jde o malé horizontálně organizované buňky několika lidí. Větší část českých dobrovolníků, kteří Rusům a šíření jejich narativů slouží, o tom vůbec neví. Nejnebezpečnější ze všech trollů je troll analytik. Zúčastňuje se debat, umí pracovat s nástroji pro měření engagementu a emocionálních vazeb k různým tématům. Najdete ho všude, pobývá především mezi demokraty. Často zakládá sám skupiny, aby pochopil, co lidi trápí, a které argumenty mají úspěch. Bez jeho analytického intelektu by neměla informační válka úspěch. Sám jen tak pinká balonky témat nejrůznějšího druhu, zkouší, co zabírá na kavárnu, na vlastence, na lidi v exekuci, na pejskaře, na maminy, na venkovany. On nenávist nešíří, on ji objevuje a těží.
Teď jsme v situaci, že jsme prohráli už několik fází dezinformační války a jsme krůček od vytvoření simulované (potěmkinovské) demokracie, jaká panuje v Rusku. Všechny procesy na oko běží, volby, soudy, samospráva, ale hluboko pod nimi panují jiná pravidla, o kterých se nemluví. Rozhodování se netvoří v hlasováních, ale v úzkém kruhu poradců a oblíbenců Kremlu. Tato rozhodnutí jsou pak anticipována politiky, kteří pro Kreml pracují nebo se ho bojí. Vše vypadá demokraticky, ale peníze náhle tečou jinam, než by měly, vztah se Západem a obrana slábne, média začínají chrlit strach a zábavu a vyhýbají se informacím. To je finální stav. Když s tím něco neuděláme, dojdeme k němu.
Rusové používají celou škálu prostředků, kterými si udržují vliv. Politikové jsou stejní jako občané, to jest nepoučení. Malá část z nich to dělá proto, že pro Rusy pracuje, drtivá většina ovšem jen z nevědomosti – stejně jako ostatní lidé prostě spolkli návnadu. Hloupé je, že politici disponují rozhodovacími pravomocemi, které jsme na ně ve volbách delegovali, a ovlivňují osud naší země. To je fatální.
Zoufalí lidé snadno podléhají
Šíření propagandy pomáhá zoufalé postavení mnoha lidí. Třeba exekuce z vás udělá občana druhé kategorie. Exekutoři mají často chování řeznických psů, snaží se vás šikanovat, zastrašit. Zbaví vás základního práva nakládat se svým majetkem a penězi. Vaše peníze už má někdo jiný a vy jen do smrti přežíváte. Už nejste člověk, jste míň než to, jste bezprávná nula. Tenhle pocit totálního vyloučení ze společnosti lidí, který často končí rozpadem vztahů, ztrátou práce či bydlení a ztrátou vědomí vlastní lidské hodnoty, vytváří odhodlání žít mimo morálku, systém a společenství lidí. Pak přijde skupina lidí, která vám naslouchá, podkuřuje vám, občas vypomůže radou, půjčí trochu peněz a jen za to, že pro ně máte vůbec nějakou hodnotu, byste udělali cokoli. Takhle to funguje.
Lidé v exekuci se do HDP a exportních tabulek nevejdou. Jsou neviditelní. Světové ekonomické fórum v Davosu už v roce 2011 konstatovalo, že 95 procent světového majetku leží v rukou pěti procent lidí.
Tohle porušení vědomí rovnováhy má své důsledky v citové vazbě, kterou lidé pociťují k vlastním státům a vládám. Dnešní svět je ovládán miliardáři, kteří žijí také mimo systém a kteří často tento systém utvářejí nebo obcházejí, na ně se nevztahuje. Poslouchat a platit daně musejí jen ti uprostřed. To je situace před výbuchem. Loajalita a důvěra ve stát je klíč a ten klíč je v celém světě ohrožen, narušen nebo ztracen.
Co s tím můžeme dělat?
Co s tím vším můžeme dělat? Práce vyvracení hoaxů a lží musí být zachována, aby bylo možno udržovat zdroje pravdy a fakticity. Ale jako metoda boje neobstojí. Lidé nepoptávají pravdu jako hodnotu, poptávají zábavu. A pravda je příšerně nudná záležitost, tedy většinou. Proto se tak pomalu šíří. Lidé poptávají zábavnost, srozumitelnost, jednoduchost a bezpečí. Ve světě těchto hodnot se musíte umět pohybovat. Internet demokratizoval přenos informace a bezpečnostní hodnotu pravdivých informací bohužel chápou jen novináři, vojáci a humanitní vzdělanci. Obyčejný konzument médií netuší, k čemu je taková věc dobrá. Jenže obyčejný konzument představuje volební většinu. Dokud si tohle paradigma neuvědomíme, nebudeme schopni tuhle špinavou válku vyhrát.
Pravda má elementární bezpečnostní hodnotu, stejně tak spravedlnost, protože vytváří funkční pojivo mezi lidmi. Pokud nenajdeme jiný, kapacitně silný, asymetrický a zcela nový způsob, jak ruskou subverzi účinně odrazit zpět, prohrajeme a vyvracení hoaxů nám nepomůže.
Tomuto důležitému tématu se věnujeme v Revue FORUM, které vychází již 11. června.