Předseda ODS Petr Fiala otevřel diskuzi k prosazení  mimořádné schůze sněmovny o situaci vlády tímto projevem, který přinášíme v plném znění.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Chtěl jsem se vyjádřit stručně k tomu, co nás vedlo ke svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny s těmi třemi navrhovanými body tak, jak o nich budeme postupně mluvit.

Nicméně musím na začátek říct, že považuji za neuvěřitelné, že se jednání této mimořádné schůze neúčastní předseda vlády, kterého se, ať už odpovědností, nebo osobními problémy, ty body, o kterých tu budeme mluvit, bytostně týkají. Nedovedu si vysvětlit, proč byla ta schůze svolána na datum, kdy má být, údajně tedy, dlouhodobě dopředu omluven pan předseda vlády, protože je na nějakém jednání V4. Proč se nenašel nějaký termín, kdy tady může být předseda vlády. Považuji to za výraz pohrdání opozičními stranami. A myslím si, že něco takového je opravdu neobvyklé a neuvěřitelné.

Ale dobře, není tu předseda vlády, není tu ani moc členů vlády, přitom se budeme dotýkat otázek, které jsou velmi závažné pro Českou republiku a jdou napříč rezorty. I to je výraz toho, co si vláda myslí o našich návrzích a jak podceňuje současnou vážnou situaci, které Česká republika čelí.

Když jsem tuto schůzi navrhovali, tak jsem ji označil za cvičný poplach. Cvičný poplach proto, že se seběhlo několik varovných signálů, které by měly vyvolat poplach především v řadách vlády. Jenže vláda má očividně záměr – a ukazuje to i ta dnešní přítomnost tady – záměr tvářit se, že se nic neděje, že je všechno v pořádku. Ale ono se děje. A věci v pořádku nejsou a Česká republika začíná mít vážné problémy. A má vážné problémy díky tomu, jak postupuje vláda Andreje Babiše.

A řeknu vám úplně přesně okamžik, kdy jsem nabyl přesvědčení, že musíme přenést signály o výsledcích vládní politiky na půdu Poslanecké sněmovny. Nebo spíš, kdy musíme přenést signály o výsledcích vládní nepolitiky na půdu Poslanecké sněmovny. Bylo to tehdy, když jsem slyšel reakci předsedy vlády Andreje Babiše na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018. Toto je, dámy a pánové, tato zpráva (ukazuje zprávu) Nejvyššího kontrolního úřadu. Má zhruba sto stran. A pan předseda vlády tuto podrobnou zprávu odbyl slovy, že on ji vlastně nečetl, ale i když ji nečetl, tak ví, že ta zpráva není v pořádku.

Pak se snažil znevěrohodnit předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu, že pochází z ČSSD. No, tak mimochodem ČSSD je koaliční partner hnutí ANO ve vládě – podotýkám. No a za třetí, že NKÚ předložil analýzu vládních politik, a že do toho NKÚ nic není. A že vláda zprávu NKÚ odbude tak, že jim vytkne, že jim do toho nic není. Tak tak se k této zprávě postavil Andrej Babiš. Suma sumárum, stará oblíbená finta. Zpochybnit, zaútočit, odbýt, ale vůbec se nevyjádřit k meritu věci. A nevyjádřit se k tomu, co je na této zprávě podstatné.

A já vám řeknu, že je mi upřímně jedno, jestli Nejvyšší kontrolní úřad rozšířil výklad svých úkolů nebo ne. Je mi úplně jedno, z jaké strany pochází předseda Nejvyššího kontrolního úřadu. Ale jedna věc je jasná. Nejvyšší kontrolní úřad je oficiální státní instituce, mají tam analytiky, mají tam pravomoci získat požadované údaje. A podstatné je v tomto případě, co tam píší, co tam píší. A to předseda vlády, když jsem ho poslouchal, ani jedním slovem nezpochybnil. Zpochybnil politické zaměření předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu, rozsah pravomocí, ale nezpochybnil ani slovem to, co se píše ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu.

Z toho usuzuji, že i předseda vlády ví, že je to pravda. A poslouchejte pozorně pár vět, co se píše v té zprávě. Že v klíčových oblastech přešlapujeme na místě. Že namísto reforem zakládáme problémy do budoucna. Že projídáme ekonomický růst. Že sestavujeme deficitní rozpočty v období hospodářského růstu a máme nízkou kvalitu rozpočtového procesu při sestavování státního rozpočtu. Že máme výrazný růst běžných výdajů státu a související riziko neudržitelnosti veřejných financí v budoucnu. Že nedostatečně snižujeme administrativní zátěže a nezjednodušujeme daně poplatníkům. Že v roce 2018 na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí upozornila vládu také Národní rozpočtová rada, která za hlavní riziko považuje nesoulad mezi nastavením legislativy, budoucím demografickým vývojem a oddalováním důchodové reformy.

Že podporujeme velké potravinářské firmy na úkor malých a středních zemědělských podniků. No tak tato věta nepochybně pana předsedu vlády osobně rozčílila, a to jsme, dámy a pánové, teprve na straně čtrnáct této více než sto stránkové zprávy. A už na následující straně patnáct (ukazuje zprávu) si mohl pan předseda vlády přečíst to, že si Nejvyššího kontrolní úřad dovolil korigovat řeči, fráze, grafy, fantazie pana předsedy vlády v poměrně citlivé oblasti, když o úspěších vlády při budování dálnice tam na té straně patnáct píše. V oblasti dopravní infrastruktury se síť dálnic v roce 2018 rozšířila jen o necelé čtyři kilometry.

Dámy a pánové, toto jsou všechno fakta obsažená ve zprávě (opět ukazuje zprávu) Nejvyššího kontrolního úřadu. Vážená sněmovno, rozumní lidé vědí, že mnohem podstatnější než momentální stav je trend. A předseda vlády tady napadá zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za to, že řeší, co nemá. V pořádku. To ať si s Nejvyšším kontrolním úřadem vyřídí on. Pro mě je naopak podstatné, že ta zpráva obsahuje popis trendu, směru, kterým jde Česká republika. Popisuje ho věrně, a že ten trend není dobrý. Ten trend je takový, že přešlapujeme na místě. Ten trend je takový, že neslyšíme zvonit na poplach. Ten trend je takový, že jsme skoro v polovině funkčního volebního období a koncepční práce vlády by v podstatě měla být v těch základních věcech dávno ukončena a měli bychom vidět první reformní kroky.

Ale mně se naopak zdá, a nejenom že se mně to zdá, ono se o tom píše i v té zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, že se vlastně s ničím pořádným ani nezačalo. A já myslím, že v tomto sále všichni dokážeme dobře rozlišit, co je kampaň, co je účelovka, a co je téma rozhovoru. A jaká jsou autentická svědectví zevnitř úřadu, ministerstev, institucí, kde vám řeknou, co se opravdu děje. A ono to mnohdy o realitě vypovídá víc, než ty sny, marketingové triky a řeči, kterými nás zásobuje předseda vlády a jeho tým.

A abych to na něčem dokumentoval, tak vám tady odcituji svědectví člověka, který vidí do střev vlády, který teď nedělá kampaně po republice, který nemá své mágy na sociálních sítích, který byl na Ministerstvu financí ministrem – mimochodem za hnutí ANO, a který je dnes náměstkem na Ministerstvu průmyslu a obchodu. A ten zcela nenápadně před dvěma týdny v České televizi v debatě o rozpočtových problémech, a zda je reálné, že vláda udrží aspoň 40 mld. deficit, tak tento člověk řekl toto. Cituji: „Příští rok to bude daleko problematičtější než letos a určitě se musí hledat nějaké cesty jak to změnit. Ale pokud nedojde k nějakým drastickým škrtům a šetřit rozhodně nemůžeme tak, že se zbavíme deseti procent státních úředníků. To bychom nejdřív museli začít redukovat všechny zákony a my máme 136 strategií. Těch 136 strategií přináší několik set priorit, to znamená, že nemáme žádnou. Všechny tyto strategie se pravidelně reportují, jsou na to navýšeni nějací úředníci atd.“ Konec citátu. Slov člověka, který je náměstek na Ministerstvu průmyslu, který byl ministr financí, a který vidí do toho, co se ve vládě děje.

Ano. A tak dále. Toto je autentické svědectví o reálném stavu věcí. A celá ta kampaň pana předsedy vlády ze začátku roku, jak se budou snižovat stavy úředníků o deset procent, to byly blafy. Tady to slyšíme od jeho vlastních lidí. A už to zaznělo i od pana ministra vnitra, že se na jeho rezortu v této věci nic dělat nebude. Tady jsme slyšeli, řekl bych obecnější svědectví a tohle dohromady nám vytváří nějaký názor o tom, jaká je atmosféra ve vládě, a co se reálně uvnitř vlády děje. No a to, co řekl pan Pilný, že neexistují žádné priority, žádné skutečné priority, to nemusí nikdo tajně z rezortu vynášet, to není žádné tajemství. To vidíme všichni, když se podíváme na to, co vláda vlastně dělá.

A to je důvod. I tohle je důvod, proč jsme požádali o svolání této schůze. Chceme dát vládě najevo, že ji ujíždí vlak, že České republice ujíždí vlak. Že je nejvyšší čas se probudit. A že je potřeba začít něco dělat. A já vám to tady dokazuji ne na nějakých názorech opozice, na zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu a na slovech člověka, který za vás sedí ve vládních funkcích.

K druhému bodu schůze, k tomu nebudu mluvit dlouho. Vyjádřím se jenom velmi krátce. Ale fakta jsou velmi jasná. A také nejsou příliš povzbudivá. A také bychom tady měli zvonit na poplach, protože se děje vážná věc. Ministerstvo financí neustále snižuje výhledy růstu HDP z původních 3,1 % jsme teď někde na 2,4 %. A růst ekonomiky má samozřejmě dopad na plnění státního rozpočtu. A když se podíváme na to, jak to vypadá, tak výsledek rozpočtu je oproti roku 2018 horší o 58 miliard korun. A to je teprve duben. Je teprve duben a už jsme v takto špatných číslech. A pokud vláda nic neudělá, a zatím to nevypadá, že by vláda něco dělala, a bude dál slibovat a ještě víc slibovat a rozdávat, no tak můžeme se na konci roku propadnout na nějakých 100 miliard korun.

A neslyšíme, nevidíme, že by někdo tuto sněmovnu, která by to logicky měla slyšet, že by někdo tuto sněmovnu informoval, jakou strategii chce vláda zvolit.

Co s tím hodlá dělat? Nic takového se nestalo. A my jsme prostě v situaci, že o to musíme požádat sami, protože nemůžeme přihlížet k tomu, abychom se řítili samospádem díky působení vlády, díky všem těm slibům, díky všem těm rozdaným penězům, abychom se řítili do problémů, které tady objektivně hrozí.

A pokud jde o třetí bod, kvůli kterému jsme svolali tuto schůzi, tedy konflikt zájmů předsedy vlády, zde se toho dotknu pouze telegraficky ve dvou základních okruzích. Za prvé bych tedy vytkl před závorku, že mít trestně stíhaného předsedu vlády je záležitost, na kterou budeme jednou všichni vzpomínat tak, že lidé budou hromadně kroutit hlavou a nebudou rozumět tomu, jak se to mohlo stát. Ale já, prosím pěkně, beru na vědomí, že jsme v této Sněmovně hlasovali o nedůvěře premiérovi, a že ten výsledek byl takový, že premiér jako osoba sice nemá v této Poslanecké sněmovně podporu většiny, nemá podporu většiny, ale není zde v tuto chvíli taková většina, dostatečná většina, která by ho chtěla nahradit. To je fakt, to já respektuji, tak to prostě je.

Zároveň bychom se ale nechtěli vzdát úsilí, abychom minimalizovali škody nebo hrozby, které svým působením představuje pro Českou republiku. A teď zase objektivně a fakta. Objektivně je to například tak a je to fakt, že Evropská unie v důsledku problémů předsedy vlády zastavila dotace pro firmy Agrofertu. To je fakt. Ale Agrofert ty dotace dostává. Tyto firmy dnes dotují čeští daňoví poplatníci v řádech miliard korun a neexistuje žádná záruka, že tyto peníze budou českým daňovým poplatníkům vráceny. To je, dámy a pánové, fakt. První fakt.

A druhý fakt je, že expresní výměna na postu ministra spravedlnosti v době, kdy se rozhoduje na státním zastupitelství o obžalobě premiéra a jeho rodiny, že tato výměna, to je krok, který zpochybňuje právní stát u velké většiny občanů České republiky a v očích zahraničí taky. A proto jsem přesvědčen, že by tady měl předseda vlády přehodnotit své rozhodnutí a měl by řešit tuto citlivou situaci, citlivou situaci, prostě jinak, ve prospěch České republiky, a nikoliv podle své vlastní úvahy. Mohl by to řešit jinak, nechci mu napovídat, ale například tak, že by přenechal tu nominaci svému koaličnímu partnerovi nebo by hledal širší shodu napříč politickým spektrem o tom, kdo má vykonávat tuto funkci právě v době, kdy premiérovi hrozí obžaloba. To jsou všechno důvody, proč jsme navrhli, dámy a pánové, tuto schůzi, abychom si popovídali, jak s tím naložíme, abychom slyšeli od vlády, co chce dělat, aby se mohli všichni poslanci k této vážné situaci vyjádřit. A také bych rád, abychom na závěr po té debatě, a doufám, že ta debata bude umožněna, přijali jako Poslanecká sněmovna nějaká usnesení, která by tu situaci posunula dál.

Mám tady návrh osmi usnesení, která bychom jako Poslanecká sněmovna mohli přijmout. Nyní vám řeknu aspoň rámcově, kterým směrem by ta usnesení podle našeho názoru měla jít. Ke střetu zájmů bychom mohli přijmout tři usnesení. První usnesení, ve kterém vyzveme vládu, aby pozastavila vyplácení dotací firmám Agrofertu z českého národního rozpočtu, dokud si předseda vlády nevyřeší své osobní a podnikatelské problémy, s nimiž je spojeno pozastavení evropských dotací pro firmy Agrofertu. Usnesení číslo 2, které bychom mohli přijmout, je takové, ve kterém vyzveme předsedu vlády, aby se zdržel verbálních útoků vůči orgánům policie a justice v souvislosti se závěry vyšetřování jeho osoby a jeho rodiny. To je věc, která je jasná, tu snad nemusím vysvětlovat. A usnesení číslo 3, ve kterém vyzveme předsedu vlády k takovému politickému řešení při obsazení postu ministra spravedlnosti, které nebude narušovat důvěru veřejnosti v právní stát. To jsou první tři usnesení, která se týkají střetu zájmů.

Pokud jde o otázky rozpočtu, tak se domníváme, že by Sněmovna měla přijmou dvě usnesení: Usnesení číslo 4, v němž zavážeme vládu, aby do 30. května 2019 předložila plán korekce státního rozpočtu na rok 2019 a do 30. června 2019 předložila plán na redukci mandatorních výdajů státního rozpočtu. A usnesení číslo 5, ve kterém požádáme předsedu vlády, aby zveřejnil takzvaný investiční plán vlády za 3,5 bilionu korun, protože takovýto plán přesahuje funkční období vlády, protože takovýto plán pan předseda vlády odmítl ukázat na naši žádost v Poslanecké sněmovně, a myslím, že je na místě, aby Poslanecká sněmovna k tomu předsedu vlády vyzvala. Tak to bylo usnesení číslo 5.

A zbývají naše návrhy tří usnesení, která se týkají doporučení, analýzy, zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. V této souvislosti chceme navrhnout usnesení číslo 6, v němž zavážeme vládu, aby do 30. června 2019 předložila plán a termíny pro snížení byrokracie o 10 % do konce roku 2020 a o dalších 10 % do konce roku 2021, tedy de facto do konce volebního období. Usnesení číslo 7, ve kterém zavážeme vládu, aby do 30. června 2019 předložila plán, principy a termíny daňové reformy. Plán, principy a termíny daňové reformy. A konečně usnesení číslo 8, ve kterém zavážeme vládu, aby do 30. června předložila plán, principy a termíny důchodové reformy.

K tomu poslednímu balíčku chci upozornit vás všechny, kteří jste koaličními poslanci, že tady nejde o nic, co by bylo v rozporu s programovým prohlášením vlády. Ta usnesení, která my navrhujeme, nejsou v rozporu. A my vám dokonce těmito návrhy usnesení nepodsouváme žádné politické vidění toho, jak by to mělo vypadat, co by mělo být obsahem, jak se s těmi výzvami vypořádáte. My neříkáme, co má být obsahem, ale žádáme vládu, aby nějaké řešení předložila. Nějaké řešení předložila. Jak bude vypadat vaše daňová reforma, to je vaše věc, ale předložte Poslanecké sněmovně do 30. 6. 2019 plán, principy a termíny daňové reformy. To stejné s důchodovou reformou. To jsou věci, které jsou nesmírně závažné pro Českou republiku, a k tomu vás chceme vyzvat. To není zájem opozice, to je zájem České republiky, a to je prostor, kde by se mohly najít i ty kluby, které přímo nebo nepřímo podporují vládu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Chci vás na závěr vyzvat, abychom nemávli rukou nad těmi fakty, která jsem tady představil, která se tady nakupila. Opakuji, na stole jsou fakta, fakta, jsou zde jasně formulovaná rizika, vidí je nezávislé instituce, víme o nich my a je potřeba s tím něco dělat. A uvědomte si prosím, že uplyne pár měsíců a máme za sebou půlku volebního období. A všichni dobře víte, zvlášť vy, co jste nějakou chvíli v politice, jak to s tím volebním obdobím je a jak vypadá politický cyklus. V první polovině volebního období každá vláda prosím vašimi slovy maká, když to chcete tak slyšet, tedy samozřejmě maká podle svých schopností, ale něco dělá. V druhé polovině volebního období většinou vláda přemýšlí o tom, jak svou práci marketingově zúročí a co prodá. A v první polovině volebního cyklu se obvykle přijímají ta těžší politická rozhodnutí a v druhém se třeba spíš už připravují nějaká populární opatření.

A já se obávám, teď se tedy blížíme do půlky volebního období, když teď začne vláda přemýšlet, jak bude prodávat, co neudělala, tak se bojím, jak to pro Českou republiku dopadne. Protože když vláda ve skutečnosti nepřijala, nepřijala žádné těžší reformní rozhodnutí, tak jak budou vypadat ta prvoplánová opatření v druhé polovině volebního období? Úplně se toho bojím. Když jsme dosud měli namísto kompetence a řádného managementu vládu marketingu bez kompetence, tak jak to bude vypadat dál? Když nepřitlačíme, nezatáhneme za brzdu, nepostrčíme vládu, neřekneme nahlas: Tož to ne, takhle se nedá dál postupovat.

Je prostě čas, aby se vláda probudila, aby přestala snít, aby vyšla ze svého marketingového komfortu a začala řešit věci, a začala je řešit i tady v Poslanecké sněmovně. A řekla nám – a tím končím – aby nám vláda řekla, co uděláme s drolícím se rozpočtem, co uděláme s neudržitelně nastaveným rozpočtem, co uděláme s byrokracií, co uděláme s budoucími důchody pro čtyřicetileté a mladší, co uděláme s těmi všemi výzvami a nebezpečími a riziky, na které upozornil Nejvyšší kontrolní úřad a na které upozorňuje vývoj státního rozpočtu.

Tedy, dámy a pánové, dalo by se úplně jednoduše říci: Co tedy uděláme, co uděláte pro to, aby se situace v České republice změnila k lepšímu?