NÁZOR / Zbytečná a dětinská válka vlády s prezidentem je zřejmě, alespoň na čas, uzavřena. A postupně se skládá obraz toho, jaké kroky a manévry ji provázely. Nabízí se závěr, že pan premiér byl oním hlasem rozumu, který se snažil krizi deeskalovat, ale zbývající aktéři mu to neumožnili. Byl tedy „dospělým v místnosti“, který budí sympatie.

Při bližším pohledu se ale tento obraz rozpadá. Dostupná fakta naopak vykreslují premiéra jako poněkud zmateného a názorově nepevného člověka, který se vyhýbá přijetí rozhodnutí. Občas se navíc uchyluje ke krokům, které nejsou důstojné jeho úřadu (například když neodpoví na oficiální dopis prezidenta).

Dále čtěte

Babiš to dopustil, to je ten skutečný skandál. Evropská strana se pustila do českého premiéra kvůli Motoristům

Evropská demokratická strana (EDP) z frakce Renew se v neděli na svém Instagramu ostře…

A nabízí se i třetí interpretace: že hlavním viníkem celé situace je právě premiér. Poté, co potřeboval vytvořit „vládní koalici pro (jeho) nevydání“, což je samo o sobě dost smutné, se nedokázal postavit do role člověka, který vládu skutečně řídí. V té či oné kauze se tak stává – možná ne ochotným, ale zcela zjevným a za výsledek plně odpovědným – vykonavatelem toho, co si přejí jeho dva vládní partneři. Ti mu místo prostoru pro „vládnutí, které se bude (jeho) lidem líbit“, vytvářejí jednu politickou komplikaci za druhou.

To mimochodem otevírá možná ještě důležitější otázku než tu, která ze tří tváří pana premiéra je ta pravá. Totiž zda to, co z hlediska naší polistopadové historie představuje tak neobvyklý způsob vládnutí, je výsledkem sofistikovaného plánu, nebo bezbřehého chaosu.

K první možnosti se kloní řada politických praktiků. Ti situaci čtou tak, že nikdy nekončící sled skandálních výroků, vyvolávání konfliktů či hledání stále nových terčů odvádí pozornost od toho, co vláda ve skutečnosti dělá a co je doopravdy nebezpečné, nikoliv jen nechutné. Vzhledem k tomu, že její rozhodnutí do značné míry přepisují fungování našeho státu i jeho institucí, nejde o nereálnou interpretaci. A zároveň je poměrně děsivá. V takovém scénáři totiž zásadní a nebezpečné změny snadno zaniknou v záplavě kroků, které jsou jen ošklivé, provokativní či zlé. A právě proto se mohou prosazovat mnohem snáz.

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

Existuje ale i alternativní výklad, který také nelze snadno odmítnout. Podle něj je podivné fungování dnešní vládní koalice především důsledkem slabého premiéra a absence skutečného „plánu vládnutí“ na straně hlavní vládní strany. To se kombinuje se silnou politickou agendou některých představitelů koaličních partnerů, kterou prosazují s neobvyklou razancí a bez respektu k „limitům“, jež v české politice dlouhá léta platily.

Hypotézu o absenci skutečného plánu na straně hnutí ANO podporuje i skutečnost, že jeho vlajkové lodě se pod tlakem nepříznivého, byť nepřekvapivého stavu veřejných financí, jehož kořeny sahají do minulého vládnutí Andreje Babiše, jedna po druhé potápějí (penze, slevy). A současně na stole chybějí smysluplná ekonomická opatření, která by podpořila hospodářský růst a usnadnila vládnutí v dalších letech.

Ani jedna z těchto alternativ nezní dobře. A ani jedna neusnadňuje hledání cest, jak prostřednictvím politických či občanských iniciativ omezit škody, které toto vládnutí způsobuje. Časem se zřejmě ukáže, zda realitě více odpovídá scénář „skvělého plánu“, nebo spíše „chaosu spojeného s absencí plánu“. Účet za jedno i druhé ale bude, jak se dnes zdá, opravdu vysoký. A zaplatíme ho všichni.