Leninova busta v Barentsburgu na Špicberkách FOTO: Wikimedia Commons / Svein-Magne Tunli / CC BY-SA 3.0
FOTO: Wikimedia Commons / Svein-Magne Tunli / CC BY-SA 3.0
Do ruské osady Barentsburg na Špicberkách lze nově připlout lodí z Murmanska na poloostrově Kola v Rusku. Jak již deník FORUM 24 informoval, ruští podnikatelé v cestovním ruchu si dělají naděje, že o výpravy do arktického souostroví bude zájem a že se z tamního turismu stane výnosný byznys.
Reportáž z historicky první cesty osobní lodí přinesl web The Barents Observer, který uvedl, že na palubě bylo jen málo platících turistů. „Většinu těch, kteří se v ruské osadě vylodili, tvořili rodinní příslušníci tam žijících lidí a novináři, kteří byli pozváni, aby se připojili k přelomové plavbě přes Barentsovo moře.“
Až dosud museli všichni ruští občané mířící na Špicberky přiletět přes norská letiště v Tromsø nebo Oslu. K tomu potřebují platné schengenské vízum a musí projít norskou pasovou kontrolou. Protože však Norsko přestalo Rusům vydávat turistická víza, dostali víza k průjezdu přes pevninu pouze ti, kteří jsou spojeni s tamní ruskou těžební společností Arktikugol.
Využívat norské Špicberky k podnikání Rusku umožňuje smlouva, k níž se připojilo v roce 1935 a jejímiž signatáři je dalších několik desítek zemí včetně Česka. Problém je, že se jedná o území NATO, takže zdejší ruské aktivity v napjaté atmosféře posledních let vzbuzují podezření. Deník FORUM 24 už psal o provokacích ze strany Ruska, jako je například stržení norské a vyvěšení sovětské vlajky.
Při vylodění zněla ruská hymna
Při vyloďování cestujících z Murmanska zazněla ruská hymna. Nejdříve se v uniformě objevil nejvyšší šéf Arktikugolu Ildar Něvěrov, horlivý propagátor přímých turistických plaveb z pevninského Ruska na norské arktické souostroví. Loni jeho žádost o přímé lety turistů z Moskvy do Longyearbyenu Oslo zamítlo. Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 mají všechna ruská letadla z evropského vzdušného prostoru na Špicberky zakázaný přístup.
V přístavu se Něvěrov bratrsky objal s Andrejem Čemerilem, generálním konzulem v Barentsburgu, který je napojen na ruskou tajnou službu GRU. Oba byli na Špicberky vysláni v roce 2022. „Od té doby oba rozdmýchávají napětí tím, že zahajují vojenské stylové přehlídky, vyvěšují sovětské vlajky, vztyčují kříž oslavující válku, mávají vlajkou separatistů z takzvané Doněcké lidové republiky, slaví vojenský Den námořnictva a pořádají propagandistické vzpomínkové válečné akce,“ napsal reportér The Barents Observer.
Druhá plavba s turisty zamíří na sever opět 13. června. Vzhledem k tomu, že těžba uhlí na Špicberkách pomalu končí, ruské ministerstvo odpovědné za rozvoj Arktidy vytyčilo tři hlavní pilíře rozvoje Arktikugolu na Špicberkách v příštích šesti letech, přičemž cestovní ruch je jedním z nich. Dalšími dvěma jsou mezinárodní výzkum a obsluha ruských lodí plujících Barentsovým mořem.
Zvýšená aktivita Rusů v oblasti znepokojuje norské obyvatele souostroví i experty. Například Andreas Østhagen, odborník na bezpečnostní politiku v Arktidě z Institutu Fridtjofa Nansena, se domnívá, že Rusko a jeho těžební společnost Arktikugol se snaží zpochybnit status Špicberků a norskou svrchovanost nad souostrovím.
Za hodně peněz nekvalitní služby
Timofěj Rogožin, bývalý šéf turistické pobočky Arktikugolu, který Barentsburg opustil po vypuknutí války na Ukrajině, má silné pochybnosti o tom, že podobné plavby mohou být komerčně udržitelné. Myšlenka je podle něj dobrá, ale k tomu je potřeba skutečná turistická loď pro 120 až 200 cestujících. Rusko podle něj takové plavidlo nemá.
Za komplikaci považuje také pouhý fakt, že „fašistický režim v Rusku vede válku proti Ukrajině. To je naprosto neslučitelné s možností rozvíjet turistiku na Špicberkách“.
Dalšími argumenty, proč je projekt výletních plaveb odsouzen k neúspěchu, je podle něj nízký počet movitých ruských turistů milujících výlety do Arktidy a absence kvalitních služeb, které by odpovídaly vysoké ceně zájezdu. Plavba s Profesorem Molčanovem, jak se 42 let stará bývalá oceánografická loď jmenuje, byla nejprve vyčíslena na 570 000 rublů (asi 155 tisíc korun, pozn. red)., ale krátce před vyplutím byly poskytnuty slevy.
Podle Rogožina jsou plavby spíše propagandistickým nástrojem ruské vlády a ministerstva zahraničních věcí než ekonomicky udržitelným projektem. „Místo normální a systematické práce vytváří zdání činnosti, která ve skutečnosti neexistuje, protože nejsou peníze v potřebném objemu a nejsou odborníci,“ vysvětlil.
„Neustále se vytváří obraz nové staré reality. Obraz Sovětského svazu. Proto se vytahují hymny, pompézní projevy do mikrofonu, sovětské vlajky, plstěné boty, hornické uniformy, samovary a všechny další atributy SSSR,“ dodal Rogožin pro The Barents Observer.
