Komunistická strana Číny se dnes prezentuje jako monolit a za Si Ťin-pchinga je jakýkoliv projev odlišného názoru zadupán. Protesty ho ale staví do negativního světla, protože k takovým mítinkům nedošlo desítky let, říká analytik zaměřený na Čínu Filip Šebok. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mimo jiné popisuje, čím jsou aktuální protesty výjimečné a proč Čína nezvládla pandemii koronaviru.

Od soboty lidé v Číně protestují proti politice nulového covidu. Objevují se také slogany, které cílí na komunistickou stranu a prezidenta Si Ťin-pchinga. Jedná se o největší protesty od roku 1989, kdy Číňané požadovali demokratizaci společnosti?

Určitě se nejedná o největší protesty jako takové. Například v 90. letech nebo na začátku nového milénia byly v Číně protesty, kterých se zúčastnily desetitisíce lidí kvůli propouštění ve státních firmách. V Číně se každý rok odehrává hodně protestů a jsou větší než ty, ke kterým došlo teď a které byly relativně omezené. Důvodem typických protestů jsou ale často nějaké pracovní problémy, nevyplacené mzdy, špatné zacházení se zaměstnanci, takže jsou to často protesty vůči firmám nebo místním vládám.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Když mluvíme o tom, že jsou tyto protesty významné, tak je to proto, že mají politický podtext. To jsme skutečně s nějakými omezenými výjimkami od roku 1989 neviděli a hlavně jsme neviděli nějaké takové hnutí, i když bych to tak úplně ještě nenazýval, které je aktivní prakticky po celé Číně, protestů se účastní studenti, ale i lidé z jiných vrstev. V tomto je ta odlišnost, významnost toho, co se teď děje.

Kromě politického podtextu je ještě něco, čím jsou aktuální demonstrace významné? Odlišné od těch předcházejících?

Klíčový je politický podtext, ale i fakt, že nejsou omezené pouze na dílčí otázky. Původní příčina je nespokojenost s politikou nulového covidu. Nedá se říct, že by všichni lidé, kteří se tam sejdou, měli stejné motivace a požadavky. Bezprostředně je motivuje hněv vůči opatřením, volají po tom, aby byla zrušena, omezena a tak dále. Při některých protestech, které jsme viděli, to ale také přešlo do všeobecné roviny, kdy se mluví o obecných společenských a politických problémech, které vycházejí z povahy režimu komunistické strany. Byly tam slogany o potřebě svobody slova, svobody projevu, svobody médií.

Zatímco běžné protesty jsou velmi často zaměřené na místní vlády, tentokrát  byly jednoznačně zaměřené na centrální vládu a konkrétně i na generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. To je další rozdíl.

V říjnu se odehrál 20. sjezd Komunistické strany Číny a už před ním jsme mohli podobný protest v širším centru Pekingu vidět. Jsou ty dnešní demonstrace jeho pokračováním?

Není tam vidět jednoznačná linka, ale je pravda, že některé slogany, které se tehdy objevily na transparentu na mostu v Pekingu, tak se objevují i na těchto protestech. Je zajímavé, že i když to byl ojedinělý protest, nečekaný a netypický, tak to nějakým způsobem v čínské společnosti zarezonovalo a dostalo se to k většímu počtu lidí, než bychom čekali. Nehledal bych tam nějakou přímou linku, ale dá se říct, že všechny protesty reflektují celkovou společenskou nespokojenost, která v Číně momentálně je.

Reagoval na ty protesty nějakým způsobem generální tajemník Si Ťin-pching, nebo je běžné, že podobné události nechává bez komentáře?

Vychází z logiky fungování čínského režimu, že se lídři nevyjadřují ke každodennímu dění. Není to něco netypického. Lídři nemají pravidelné tiskové konference a podobně, takže jsme ani nemohli čekat, že by došlo k nějakému vyjádření z nejvyšších míst. V čínských médiích se také přímo o protestech nemluví.

Nějakým způsobem se k tomu ale čínské úřady již postavily a nepřímo přiznaly, že k protestům dochází. Například čínská zdravotnická komise, která má na starosti boj proti pandemii, na tiskové konferenci zmínila určité obavy občanů a nespokojenost s protipandemickou politikou. Také zasedání politického a právního výboru komunistické strany, což je vrchní orgán, který má na starosti vnitřní bezpečnost, odkazovalo na nutnost nějakým způsobem vyřešit protiklady ve společnosti a problémy, kterým lidé čelí, zároveň mluví o nutnosti zasáhnout proti protiprávnímu chování a zahraničnímu zasahování. To byl nepřímý odkaz na to, že za protesty čínské vedení hledá zahraniční síly a snahu o barevnou revoluci ze strany Západu a že je strana nebude tolerovat.

Centrální vláda se zároveň nyní očividně pokouší najít nějakého obětního beránka a mluví o tom, že za problémy protipandemické politiky můžou místní vlády a nedostatečná implementace politiky z Pekingu. V posledních dnech se například terčem kritiky stávají firmy, které provozují testování. Očividně se hledá oběť, na kterou by se hodily tyto problémy, potom vláda řekne, že situaci řeší a že se něco děje. Zároveň ale nebude přímo říkat, že tak dělá v reakci na protesty.

Protesty se původně rozhořely ve městě Urumči v západočínské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde při požáru výškové budovy zemřelo asi deset lidí. Proč zrovna tato událost spustila protesty na několika místech po celé Číně?

Nebyla to jednoznačně první taková událost. V září došlo k nehodě v provincii Kuei-čou, kde při převozu lidí do centralizované karantény zemřelo 27 lidí. Tehdy došlo k dost silné reakci, na čínském internetu se objevovala kritika a zvedla se velká vlna nevole spojená s tím, že protipandemická opatření můžou ve výsledku i za ztrátu životů.

Dále čtěte

Rozšířené vydání knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží rychle mizí. Ve skladu už jich máme jen pár, neváhejte

Češi mezi pravdou a lží. Tak se jmenuje kniha Pavla Šafra, které se prodalo více než pět tisíc kusů. I…

Počet takových podobných případů, kdy se lidem nedostalo lékařské pomoci, nemohli najít doktora, nedostaly se k nim záchranné složky, protože byla nějaká karanténní opatření, se postupně zvyšoval. Říct, proč tento konkrétní incident v Urumči vedl k protestům, s určitostí nemůžeme.

Myslím si ale, že tam hraje roli i to, že ve společnosti bylo očekávání, že dojde k nějaké velké změně politiky na centrální úrovni a celkové strategie v boji proti pandemii. Očekávalo se to od právě toho komunistického sjezdu minulý měsíc. Centrální úřady na začátku tohoto měsíce pak skutečně oznámily částečné změny v protipandemické strategii, ale zdá se, že společnost toho očekávala víc. Celkově bych řekl, že za vypuknutím protestů stojí blbá nálada ve společnosti a žádná vize, že se Čína z nekonečného boje proti pandemii nějak dostane.

Dalo by se tedy říct, že Číňanům s komunistickou stranou nějakým způsobem dochází trpělivost?

Takto bych to určitě negeneralizoval. Opakuji, že je pozoruhodné, že k těmto protestům vůbec došlo. V Číně za jakýkoliv politický aktivismus hrozí dlouhé roky vězení, prakticky si tím můžou mladí lidé pokazit celý život a myslím si, že si toho jsou vědomi. Nechci význam protestů znevažovat, ale neviděl bych tam nějaký potenciál širšího hnutí, které by volalo po svržení strany.

To, že jsme ty slogany na protestech slyšeli, je něco nevídaného, ale nečekejme hned revoluci. Vidíme i, že reakce úřadů byla prozatím úspěšná a vypadá to, že protesty prozatím ustaly. Byla přijata větší bezpečnostní opatření, bezpečnostní složky si postupně vytipovaly lidi, kteří se protestů zúčastnili. Je otázkou, jestli budou vůbec protesty pokračovat.

Na demonstrace nereagovaly bezpečnostní složky tak tvrdě, jak by se asi dalo očekávat. Čím si to vysvětlujete?

V Číně existuje obrovský aparát, který má za úkol dodržování takzvané společenské stability. V jeho zájmu ale není, aby vytvářel potenciálními incidenty příliš velkou represí. Čínská komunistická strana má dnes k dispozici různé nástroje, které může využít a zasáhnout proti protestům sofistikovanějším způsobem než jen tvrdým potlačením.

Momentální protesty navíc nepřerostly do takového rozsahu, aby bezpečnostní aparát zhodnotil, že by taková reakce byla nutná. Z jejich pohledu dávalo větší smysl přistoupit k nim mírně, zabránit, aby se něco takového opakovalo, najít si lidi, kteří se demonstrací zúčastnili, a tímto způsobem zadupat protesty v zárodku, než reagovat drastickými prostředky, které by situaci mohly ještě zhoršit.

Vy jste už zmiňoval, že spojujícím prvkem protestů jsou opatření proti šíření koronaviru. O víkendu přibylo v Číně doposud nejvíce nových případů nákazy koronavirem za jeden den od začátku pandemie. Čím to je? Proč Čína pandemii nezvládá?

Dalo by se říct, že to byla otázka času. Politika nulového covidu Číně fungovala dost dlouho před tím, než se rozšířily nové varianty viru. Zároveň v praxi ta politika, kterou má Čína dnes, není stejná jako ta, kterou měla před rokem. Je tam nějaké uvolňování a teď už čínské úřady nepřistupují tak lehce k lockdownům, že by zavřely celá města. Snaží se to nějakým způsobem upravovat tak, aby byla opatření přesnější, víc zaměřená, aby jimi nebyly zasažené zbytečně velké části obyvatelstva. Případy i proto v posledních týdnech rostou a hrozí rozšíření nákazy do širší populace.

Otázka je, jestli je na to Čína připravená, a to je ten problém. I jiné státy, které se snažily úplně vymýtit nákazu – jako Nový Zéland, i když ta politika samozřejmě nebyla stejná – v nějakém momentu opatření zrušily. Problém v Číně je, že nevyužila ten čas posledních dvou a půl let, aby se připravila, že v nějakém momentě k tomuto dojde.

První problém je proočkovanost starší generace, která je relativně nízká. Tato skupina obyvatelstva bude velmi ohrožená v případě rozšíření nákazy. Druhý problém je, že Čína neinvestovala do rozvoje kapacit zdravotnictví, například lůžek jednotek intenzivní péče.

Dále čtěte

Nové číslo Týdeníku FORUM: Nerudová bude na Babiše platit

  Na prvních stránkách čísla přinášíme text Johany Hovorkové Danuše Nerudová v cílové rovince, který registruje stoupající předvolební preference bývalé rektorky…

Čínské úřady teď stojí před složitou situací, protože kdyby přistoupily k tomu, že by uvolnily opatření ze dne na den, tak by případy dramaticky narostly a nevyhnutelně by to bylo spojené s tím, že by došlo k velké vlně úmrtí. To je pro Čínu problém z praktického hlediska, protože by zdravotnický systém byl pod velkým tlakem, ale i z politického hlediska, protože čínská propaganda dva roky tvrdí, že je v boji proti covidu premiantem a vede si mnohem lépe než třeba západní státy. Bylo by těžké vysvětlovat čínskému obyvatelstvu, proč se najednou děje, co se děje.

Vy jste mluvil o tom, že protesty nemají nějaký velký potenciál na změnu režimu. Formuje se ale v Číně nějaká opozice vůči komunistické straně?

V Číně dnes nic jako koncept opozice neexistuje. Existují lidé, které bychom označili za disidenty, ale ti byli za posledních deset let potlačeni. Například lidé, kteří bojovali za práva dělníků a nižších sociálních vrstev, za dodržování čínského práva a proti svévoli úřadů, často skončili ve vězení, nebo jsou systematicky šikanovaní ze strany úřadů.

V Číně skutečně neexistuje žádná organizovaná opozice, existují jednotlivci, kteří kritizují politické a společenské problémy, ale jejich možnost vyjadřovat svůj odpor a vyvíjet konkrétní aktivity je velmi omezená. Neexistují žádné struktury mimo kontroly strany, které by dovolovaly těmto sociálním skupinám jakkoliv se politicky organizovat. Není tu proto existující společenská struktura, nějaká základna, aby z ní vznikla nějaká opozice. Proto jsou tyto protesty tak netypické.

Takže nějaká změna režimu podle vás nehrozí?

Pokud by k něčemu došlo, ale myslím si, že je to stále velmi nepravděpodobné, tak je to změna na nejvyšších postech. Otázka je, jestli například opozice vůči politice nulového covidu má nějakou podporu v rámci komunistické strany. Strana dnes navenek působí jako monolit a za Si Ťin-pchinga byl jakýkoliv projev odlišného názoru zadupán.

Protesty ale Si Ťin-pchinga staví do negativního světla, protože k něčemu takovému nedošlo desítky let. Ukazuje se, že velká část obyvatelstva je nespokojená s vývojem, kterým se Čína vydala, a tato nespokojenost vyplavala napovrch. Pokud by ještě v rámci strany existovala nějaká vnitrostranická opozice, tak by takovou situaci mohla využít proti Si Ťin-pchingovy. Ale vůči tomu jsem spíš skeptický.

Co bych viděl jako pravděpodobnější variantu vývoje, je, že reakcí strany na protesty bude další vlna utahování šroubů, včetně ideologických kampaní, jejichž cílem budou především univerzity.

Filip Šebok je analytikem zaměřujícím se na Čínu. Jako projektový manažer a analytik působí v Asociaci pro mezinárodní otázky a v mezinárodních projektech CHOICE (China Observers in Central and Eastern Europe) a MapInfluenCE. Magisterský titul získal na Renmin University of China v Pekingu v čínskojazyčném programu Mezinárodních vztahů. Zaměřuje se na čínskou domácí a zahraniční politiku, vztahy Číny se zeměmi střední a východní Evropy a na čínskou zahraničněpolitickou rétoriku.