Putinova „částečná mobilizace“ v Rusku pokračuje. Podle oficiálních prohlášení bude na ukrajinskou frontu vysláno asi 300 000 Rusů. V řadě ruských regionů, zejména na vesnicích, však mobilizace vůbec nevypadá jako „částečná“, ale jako totální. Krátce po jejím začátku se Dagestán vzbouřil, přičemž téměř 300 tamních obyvatel už bylo ve válce zabito.
V neděli vyšly do ulic malé dagestánské vesnice Endirej desítky lidí, kteří požadovali ukončení posílání svých příbuzných do války. Protiválečné shromáždění se poté rozšířilo do Machačkaly, kde protestující dokonce zablokovali federální dálnici.
Podle zpráv listu Novaja Gazeta Europe Dagestán na mobilizační vyhlášku reagoval okamžitě. Již druhý den po Putinově oznámení zablokovaly desítky mužů z vesnice Babajurt v Babajurtském okrese, který hraničí s Čečenskem, federální dálnici; muži přišli k místnímu úřadu pro vojenskou registraci a odvody, aby protestovali proti odvodu. Šíří se zprávy o předvoláních, která Dagestánci dostávají.
List podává svědectví čtyřiadvacetiletého rodáka z Dagestánu, absolventa žurnalistiky na jedné z moskevských univerzit, kterého nazývají změněným jménem Achmet. Ten uvedl, že 22. září obdržel předvolání na místo registrace, ačkoliv nikdy předtím nesloužil v armádě. Absolvoval pouze dvouletý výcvikový kurz na univerzitní vojenské katedře se specializací pro vojenské průzkumné pozemní jednotky.
„Nejprve se na Telegramu objevila zpráva, že bude vyhlášena mobilizace,“ říká. „Pak jsem dostal od svých přátel na úřadech tip, že jako první budou povoláni lidé z Kavkazu a vzdálených regionů. Když jsem si to přečetl, vyrazil jsem: aniž bych čekal na předvolání, odjel jsem do Baku (Ázerbájdžán).“
Dále mladý muž sdělil, že v Dagestánu odvážejí lidi houfně, bez nějakých formalit, jako je podpis na předvolání. V Kašpijsku odvedli na odvodní úřad a policii všechny muže, kteří se v tu chvíli ocitli na ulici, a pak se teprve na vojenském odvodním úřadě rozhodlo, kdo může být odveden a kdo ne.
„Teoreticky jsem neměl být předvolán,“ tvrdí Achmet. „Nesloužil jsem v armádě a nemám žádné zkušenosti. Neměli by brát jen tak někoho, jaký můžu být rozvědčík? Jednoduše bych všechny zabil a vyzradil všechna zpravodajská data.“ Podle něj není pravděpodobné, že by mu předvolání poslali omylem. Ministr Šojgu prohlásil, že pokud budou muži některých specializací chybět, přivedou další personál ze záloh. Proto také Achmet po tomto prohlášení hned uprchnul.
Dagestánské televizní stanice bedlivě sledují počet lidí povolaných do mobilizační armády. Například z osmitisícové vesnice Endirej bylo odvedeno 110 mužů. 25. září uspořádali obyvatelé Endireje spontánní protest proti mobilizaci. Protestující zablokovali dálnici Chasavjurt-Machačkala a požadovali, aby „přestali posílat muže na jatka“. Téměř okamžitě přijela policie, aby lidi rozehnala: střetla se s místními obyvateli a střílela do vzduchu, přestože mezi protestujícími byli starší lidé, ženy a děti.
V Machačkale se ve stejný den měly konat oslavy 165. výročí založení města. Během dne proudily do centra dagestánského hlavního města desítky protestujících, většinou žen. Téměř okamžitě vypukly střety mezi protestujícími a strážci zákona. Policie bila muže i ženy a protestující skandovali „Ne válce!“, „Jsme pro mír!“, „Naši synové nejsou potrava pro děla“.
Oficiální muslimští dagestánští náboženští představitelé ale stojí za vládou a tvrdí, že kdo zahyne ve válce, je mučedník. Místní představitelé zase ujišťují, že v počátcích mobilizace došlo k chybám, ale vše se napraví.
Zprávy o podivných postupech při mobilizaci se ale hromadí. I vojenský korespondent Komsomolské pravdy a stoupenec války Alexandr Koc píše: „Další nesloužící lékař, onkologický chirurg, který na své placené klinice nabízel našim vojákům ze speciální vojenské operace bezplatné zákroky, je mobilizován.“ Pak cituje, co napsala jeho žena: „V pátek dostal povolávací rozkaz a v pondělí se jako správný občan dostavil na vojenskou správu. Dnes byl odveden k 27. motostřelecké divizi jako vojín. Muž bez služebního poměru, s 18 lety chirurgické praxe. V nemocnici nebo ve své profesi mohl vykonat mnoho dobrého. Dlouho jsme se snažili vojenskému komisaři vysvětlit, že je lékař a neodmítá mobilizaci. A že je mu již více než 35 let a jako řadový voják nemůže být podle zákona povolán. Napsali jsme vojenské prokuratuře, ale bezvýsledně.“
Je patrné, že místní úřady, na které byl uvalen úkol opatřit co nejvíce mužů, dávají přednost splnění úkolu před jakoukoli smysluplností toho, co dělají.