Prezident Petr Pavel a ministr dopravy Ivan Bednárik FOTO: Tomáš Fongus, Kancelář prezidenta republiky, se souhlasem
FOTO: Tomáš Fongus, Kancelář prezidenta republiky, se souhlasem
GLOSA / „Jsem předsedou výboru protidrogové obrany,“ šokoval novináře ministr dopravy Ivan Bednárik (za SPD) před Úřadem vlády. Velmi rychle se ale ukázalo, že není předsedou protidrogové obrany, ale obrany protidronové. Kdo by si ovšem tahle dvě podobná slova nespletl. U člověka, který ještě před dvěma dny neměl názor na základní bezpečnostní otázky, vyjde možná nastejno, jestli nás bude bránit před drony nebo drogami. Ostatně se ukazuje, že Česko musí být neuvěřitelně liberální země, když Slováka do vlády nominovala naše nejvíce „vlastenecká“ strana.
Ivan Bednárik sice na začátku svého povýšení do ministerské funkce slíbil, že se češtinu doučí, zatím ale bojuje i se základní terminologií. Zda plánuje drony léčit ze závislosti, nebo pašeráky sestřelovat lasery, to zůstalo nevyjasněno. Záměna pojmů není jen úsměvným přeřekem, je to diagnóza hnutí, které roky slibovalo vládu odborníků. Celé situaci dodal na bizarnosti fakt, že k takto zásadním tématům před média nepředstoupil nikdo jiný než právě zmatený ministr dopravy. Svůj komický výstup předvedl poté, co se účastnil zasedání Bezpečnostní rady státu.
Když přišla řeč na muniční iniciativu, ministr se stáhl do ulity s nápisem „bez komentáře“. Dodal, že nekomentuje něco, na co nemá názor. To je u člena Bezpečnostní rady státu skutečně smutné přiznání. Podobně „hlubokou“ analýzu nabídl i u letounů F-35, nad jejichž potřebností pro armádu se prý zatím vůbec nezamýšlel.
Jak SPD se svými ministry ve vládě komunikuje, prozradil Bednárik ve chvíli, kdy přiznal, že vlastně neví, jestli má o tomto klíčovém jednání hnutí informovat. Prý ho to ani nenapadlo. Pokud se ho někdo zeptá, je ochoten mu odpovědět. Opatrnosti ministra Bednárika se nedivme. Poté, co byl ministr obrany Zůna za projevení vlastního názoru okamžitě umravněn stranickými krotiteli, je Bednárikova mlčenlivost přímo výmluvná. Raději se dobrovolně přepnul do úsporného režimu. Mít jakýkoliv vlastní úsudek představuje pro ministry za SPD nepřípustné riziko.
Je to hořký paradox. Že by hnutí, které tak rádo kritizuje cenzuru u jiných, považovalo svobodu slova u svých ministrů za přežitek? Už to tak vypadá. Jakmile se totiž ukáže, že nominant narazí na ideologické mantinely, nastupuje strategie umlčení. Není to nic nového pod sluncem, že za hlučnou vlasteneckou fasádou se často skrývá přímo ohlušující ticho.