Když vidíme rostoucí čísla nakažených, hospitalizovaných v nemocnicích, vysoký počet nevakcinovaných a vakcinaci odmítajících, musíme konstatovat zásadní skutečnost: po prohře v umístění protiraketového radaru, po výbuchu ve Vrběticích a rozpadu našeho úsilí něco s tím po usvědčení Kremlu dále udělat, prohráváme třetí hybridní útok. Tentokrát platíme tisíci mrtvých.
Prohráváme nejen ve vztahu k nepřátelským útokům, ale především v naší (ne)schopnosti se účinně bránit.
Kampaň o důsledcích odmítání vakcíny, kterou se značným zpožděním rozjela vláda, mluví o smrtelných důsledcích porážky, nikoli však o výhodách včasné obrany. Komunikuje strach ze smrti, nikoli schopnost bránit se a přežít jako jednotlivci i jako stát. Žádnou obranu jsme totiž neměli, žádnou jsme nevypracovali a o žádnou jsme se nesnažili.
Obranu proti nepřátelskému hybridnímu útoku dezinformacemi jsme ponechali na osobním pochopení každého z nás. Osamocený občan stojí proti nepřátelské mocnosti, která cílí na jeho laickou nejistotu, odrazuje ho od důvěry a má k dispozici arzenál desítek českojazyčných webů, roje řetězových mailů a užitečné slouhy z odborného prostředí. Nejlépe obvykle slouží ti, kdo neví, že slouží. Ať už z touhy po pozornosti, z blbosti či pocitu odbornosti i při nedostatečném vzdělání ve statistice a datech.
Vláda to zcela vzdala
Občan České republiky zůstává proti masivním antivakcinačním útočným dezinformacím bez obranné podpory státu. Vláda se soustředí na sčítání ztrát, tlumení důsledků, záchranu nemocných, pohřbívání mrtvých, tlumení hospodářských škod; tolerovala kvůli tomu i šmelinu se zdravotními pomůckami.
Připomínat je nutné i politickou servilnost ministrů postávajících u letadel „s pomocí“ od země, která ve skutečnosti pandemii rozpoutala. Nelicencované vakcíně útočícího Kremlu pak otevřeně přisluhoval český prezident a jeho nohsledi, vědomě a proti vlastním občanům; opět namísto jejich obrany.
Od vypuknutí pandemie se vláda Andreje Babiše stavěla k vakcínám nepochopitelně laxně, problematickými pokyny k hlasování našeho zástupce v unijní zdravotní agentuře, nedostatečným nákupem vakcín, a poté dokonce obviňováním EU za vlastní chyby.
Zdravotní výbor poslanecké sněmovny se ani nepokusil do věci zasáhnout. Od léta 2020 bylo zřejmé, že vakcína bude k dispozici do několika měsíců a půjde o hlavní nástroj odvrácení pandemie. Přesto jsme nezahájili přípravy nejen z hlediska logistiky vakcinace samé, ale především v posilování důvěry veřejnosti, že nejde o improvizovanou nebo kvapně vyvinutou vakcínu, ale o produkt mnohaletého výzkumu, který se dokončuje masivními investicemi USA a EU.
Jakmile bylo zřejmé, že vakcíny západních amerických, britských a německých firem budou k dispozici, okamžitě se ve spektru kremelských dezinformací obviňujících Západ z šíření pandemie začala prosazovat diskreditace vakcín a snaha je diskvalifikovat jako rychlokvašené nebo jako byznysovou kapitalizaci „uměle“ vyvolané pandemie.
Dezinformace o vedlejších účincích a škodlivých dopadech vakcinace, pokud ne o její zbytečnosti, se rozjely okamžitě. Každý měsíc to prokazovala statistika a analýza dezinformací, kterou zpracovávají Čeští elfové. Jakkoli tyto poznatky dostávalo i ministerstvo zdravotnictví, premiér a vláda, neudělali opět nic pro adekvátní obranu občanů.
Zranitelnost, neschopnost a babráctví
Možné bylo udělat leccos, jak z našich vlastních kapacit, tak například na základě izraelských zkušeností, jejichž nabídka pomoci zůstala nezodpovědně nevyužita. Vláda mohla snadno komunikovat celý mechanismus testování, verifikace a kontroly účinnosti a bezpečnosti vakcín agenturou EU i USA.
S dominantní pozicí v největší pojišťovně VZP mohla vláda coby hlavní plátce vakcinace vyzvat zdravotní pojišťovny, aby oslovily své klienty s doporučením očkování s důrazem na význam pro prevenci nemoci. Nekonala ani včas, ani pozdě, prostě nekonala.
Dezorganizace, nedostatek přípravy a informací o vakcínách znemožnil i včasné zapojení obvodních lékařů do komunikace se svými klienty a pacienty. Místo toho se registrace centralizovala, odrazovala tím řadu zájemců, zejména těch nejstarších a nemocných, které bylo nutné očkovat prioritně. Vypadá to sice na sabotáž, ale byla to jen sociální ignorance a nekoordinovanost procesu v rukou „jediného“ manažera.
Přizvání armády bylo pozdní a už jen hasilo problém. Armáda sama nemohla zajistit zdravotní a lékařskou důvěryhodnost vakcín a vakcinace. Změnila sice významně atmosféru organizace, ale nedokázala změnit nedůvěru již pevně zasetou dezinformacemi, neschopností vlády a ignorancí zdravotních pojišťoven.
Čísla nasvědčují tomu, že jsme i tuto třetí hybridní válku o včasnou a dostatečnou vakcinaci s Kremlem opět prohráli. Jak ve statistice, v tempu a struktuře vakcinace, tak v počtech zemřelých, nakažených a v rozleptání důvěry ve vědu, vakcínu i stát všemi spikleneckými a konstruovanými nepravdami.
Přestože jsme informace o útoku a nástroje k obraně měli včas, nebránili jsme se a teď platíme zdravím, životy, obrovskými prostředky i zahlcením správních a exekutivních institucí pandemickou agendou. Navíc i vědomím našich nepřátel o naší zranitelnosti, neschopnosti a babráctví.
Podceňujeme sílu páté kolony
Dávám ke zvážení alespoň několik kroků s cílem poučit se z chyb:
1. Zpracování věcné a kvalifikované analýzy celého vývoje a kořenů selhání naší obrany, která před dezinformacemi prakticky kapitulovala bez boje.
2. Je ke zvážení, kdo a kdy měl odpovídající informace a nekonal nebo obranu zanedbal a zda není na místě vyvození odpovědnosti těchto aktérů.
3. Naše obrana byla zřetelně narušována a podrývána domácími aktéry dezinformací a je otázka, zda si situace nezaslouží posouzení možných právních a justičních kroků. Přes 30 tisíc spoluobčanů zaplatilo životem, mnozí zbytečně, ať již vědomě, anebo svým zmatením a oklamáním.
4. Za obranu země je odpovědná vláda, která sice vyhlásila nouzový stav zaměřený na řešení samotné pandemie, hybridní útok však vyžadoval zpřesnění nebo rozšíření klasifikace povahy ohrožení, a to na úrovni ohrožení státu a jeho schopnosti obrany.
Zde byla na místě podle Ústavního zákona o bezpečnosti země z roku 1998 jiná klasifikace, kterou mohla udělat poslanecká sněmovna nebo senát v synergii s vládou, což se nestalo:
Článek sedm říká:
(1) Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
(2) K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.
5. Není pochyb, odkud a kým byla dezinformační ofenziva vedena, jakkoli se k ní Kreml a jeho domácí nohsledové neznají. Je na místě aktualizace našich strategických a obranných dokumentů. Musíme vzít na vědomí, že dlouhodobá a zesilující domácí rétorika Kremlu o přípravě na válečný střet se Západem míří na nás mezi prvními a nabyla věcné a materiální podoby.
Dosud jsme to díky různým domácím okolnostem prostě nevnímali. Jak forma obrany, tak forma odvety by měla být součástí našeho domácího bezpečnostního diskurzu. Rizika i dopady hybridních útoků máme nadále tendenci podceňovat, nově i ve spojitosti s rozbitím zpravodajského centra na ruské ambasádě v Praze.
Jako již tolikrát v naší historii podceňujeme reálnou sílu nepřátelské páté kolony v našich vlastních řadách. Vzhledem k velikosti ztrát již u dezinformací nelze mluvit o ochraně otevřenosti a demokracie, ale o systematickém úsilí nás zevnitř rozvrátit a o nezbytnosti se tomu aktivně bránit.
6. Nechávám stranou, zda by se celá kritická reflexe neměla posunout do vyšetřování parlamentní komisí nebo zda nalezne státní zastupitelství dost matérie k vlastní aktivitě. Je dost indicií, že došlo k zanedbání obrany a k jejímu rozvratu, a to jak v důsledku vnitropolitického ignorování nepřátelské aktivity exekutivou a parlamentem, tak v důsledku nepřátelských operací v našem vlastním prostředí, sociálních vztazích, ve veřejném diskurzu a v rozhodovacích procesech. Je čas tyto závažné nedostatky naší bezpečnosti a obranyschopnosti reflektovat, řešit a překonat.
Bude mít nová koalice k takovým krokům vůli? Máme ještě instituce právního státu schopné postihovat potenciálně protiústavní a protiprávní jednání? Doufejme, že máme.
Text publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.
