Letecká společnost Smartwings není strategický podnik ani firma, která by nějak zásadně pomáhala českému cestovnímu ruchu, říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza v rozhovoru pro deník FORUM 24. Zdůrazňuje přitom, že ho překvapily i podmínky státní pomoci. Přejmenování mateřské společnosti na ČSA by podle něj poškodilo tuto relativně úspěšnou značku. Za lepší řešení považuje i krach firmy, kvalifikovaný personál by si rychle našel novou práci. Upozorňuje, že nesplněné vládní sliby pomoci mají už dnes za následek krach zhruba třetiny hotelů, naplno se dopady projeví v červenci. 

Zatímco si malí podnikatelé a firmy stěžují na nedostatečnou státní pomoc, vláda uvažuje o finančních zárukách pro Smartwings. Vidíte k tomu vy jako prezident Svazu obchodu a cestovního ruku nějaký podstatný důvod?

Myslím si, že by bylo správné, aby měly Smartwings přístup k podpůrným programům jako každý jiný. Ale nevidím žádný důvod, proč by měl vzniknout nějaký speciální program jenom pro Smartwings. To není strategický podnik ani firma, která by nějak zásadně pomáhala českému cestovnímu ruchu. Je to exportér českých turistů do zahraničí. Pokud někoho v cestovním ruchu podporovat, tak by to měli být ti, díky kterým zůstávají peníze v České republice, nikoli ti, kteří vyvážejí ty peníze do zahraničí.

Část opozice navíc poukazuje na to, že by se nemělo o tomto kroku uvažovat už z toho důvodu, že společnost patří do skupiny Unimex Group, kterou spoluvlastní přítel premiéra Andreje Babiše (ANO) podnikatel Jiří Šimáně. Váš pohled?  

Potvrzuje to ty neustálé konflikty zájmů, ale musím říct, že ještě víc mi na tom vadí, že když se podívám na tu vlastnickou strukturu, tak je to primárně podnik vlastněný bohatou čínskou firmou (téměř poloviční podíl v dopravci drží čínská investiční společnost Citic Europe – pozn. red.) a firmami z daňových rájů, a teprve potom dalšími subjekty. Takže pokud vláda vymýšlela určité podmínky, tak mě překvapilo, že vymysleli pouze to, že zničí stále ještě relativně hodnotnou značku ČSA tím, že ji nasadí na firmu, která má velmi špatnou pověst, což je jedna velmi zvláštní věc. A trochu překvapivé je i to, že druhou podmínkou má být zachování všech pracovních míst namísto toho, aby stát tlačil na restrukturalizaci firmy. Když se dívám na podobnou pomoc v zahraničí, tak pokaždé, když stát někam vstupoval, tak primárně tlačil na to, aby se ta firma zmodernizovala a zkvalitnila, nikoli že všechno poběží stejný způsobem jako v minulosti.

Jakou roli vlastně podle vás hraje zmiňovaná podmínka přejmenování mateřské společnosti Smartwings na ČSA? Obhajovalo by se následně před veřejností lépe, že se vlastně jedná o českého dopravce?

Myslím si, že je to opět něco, co má před veřejností vypadat hezky, ale žádný rozumný benefit to nemá. Naopak historicky dopadaly Smartwings ve všech zákaznických průzkumech velmi špatně. Ale stát naopak říká: „Vemte relativně hodnotnou značku ČSA a přemalujte tím výkladní štít firmy, se kterou jsou zákazníci často nespojeni,“ čímž tu značku pouze zničí namísto toho, aby jí pomohli.

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) argumentuje nyní tím, že podpora vyjde levněji, než kdyby stát nechal Smartwings zkrachovat. V případě krachu by podle něj totiž na různých dávkách či podporách vyplatil 1,2 miliardy korun. Váš názor?

Naprostá většina zaměstnanců, ať jde o piloty nebo palubní personál, jsou velmi kvalifikovaní lidé, kteří by rozhodně neměli problém nalézt si zaměstnání někde jinde. Koneckonců to bylo takto už v minulosti se řadou posádek Smartwings, kdy během letní sezony létali po České republice a během zimy se pronajímala letadla i s posádkami do zahraničí. Takže tvrdit, že by jim musel stát platit nějaké dávky v nezaměstnanosti, není a nebude pravda. Naprostá většina lidí by si našla nové místo bez problému.

Pan Hamáček se navíc stavěl od začátku proti zvláštnímu přístupu ke Smartwings. Jak si vysvětlujete tento jeho názorový posun?

Přiznám se, že téhle změně postoje naprosto nerozumím. Ten předchozí dával smysl, každá firma má mít nárok na stejnou pomoc jako všichni ostatní. A pokud by si někdo zasloužil speciální zacházení, tak jsou to podle mě drobní živnostníci nebo lidé, kteří fungují samostatně. Jenže toto je firma, která českému cestovnímu ruchu nic nepřináší a má vlastníky, jaké má, a sice hlavně v Číně a v daňových rájích, a až následně z malé části formálně české vlastníky.

Kdyby bylo cílem vlády pomoci cestovnímu ruchu v České republice, tak by mělo milionkrát větší smysl, kdyby vypsali dotaci na každého turistu přivezeného do Česka. A pokud by toho turistu dokázaly přivézt ČSA, ať tu dotaci dostanou, když ho však přiveze Lufthansa nebo KLM, tak to zkrátka dostane ten, který přiveze člověka, který tu bude utrácet a na daních to vlastně zaplatí zpátky. To by dávalo smysl. Ale zachraňovat někoho, kdo vlastně pouze vezme člověka, kterého někam odveze, a ten pak následně všechny peníze utratí tam, má naprosto nulový strategický význam.

Zde možná předbíháme, nicméně soudě podle aktuálních opatření, jaké budou podle vás dopady koronavirové krize na cestovní ruch v České republice?

Už dneska vidíme, že zhruba třetina hotelů v postižených oblastech, jako je Praha, Český Krumluv nebo lázeňství na severu Čech, je buď zavřená, nebo zavřou na začátku léta, protože vláda nesplnila pomoc, kterou slibovala. Například měly být poskytované určité vouchery, ale zatím se z toho nic nerealizuje. Takže schopnost ten byznys tu udržet je poměrně malá.

Zástupci podnikatelů apelovali na to, aby byla pomoc poskytnuta co nejrychleji. Selhala podle vás vláda?

Rozhodně se hrálo o čas. Řada provozovatelů nepropouštěla, protože věřili slibům vlády, která už od dubna říkala, že budou na letošní dovolenou vouchery a že se lidem vyplatí zůstat v Česku a cestovat zde. Firmy a hotely kvůli tomu nepropouštěly, ale když dnes vidí, že nic takového nebude a že se na to vláda vykašlala, tak nemají důvod takto nadále fungovat. V reálné praxi se to projeví v červenci. Dneska je řada zaměstnanců v cestovním ruchu, když mají malé děti, na ošetřovném a jiní si vzali zase nemocenskou. Ale v létě to bude jinak.

Dostalo se vám nějakého vysvětlení, proč nebyly zmiňované kroky přes počáteční sliby nakonec realizovány?

Vlastně oficiálně ne. To, co slyšíme, je, že je to složité a komplikované, ale nikdy vlastně nikdo nedokázal říct, proč se to takto změnilo.

V souvislosti s programy COVID I a II se často mluvilo o velké byrokratické zátěži s tím, že pomoc nahrávala hlavně větším firmám, které disponovaly týmy právníků a ekonomů. Váš pohled?

Bezpochyby byly programy COVID velké selhání. Na druhou stranu to, co dokázala ministryně financí (Alena Schillerová za ANO – pozn. red.) s programem Pětadvacítka pro živnostníky, kdy se vykašlali na jakoukoliv složitou byrokracii, a byl to jednoduchý formulář, který stačilo poslat e-mailem bez nutnosti datové schránky či podpisů, smysl mělo. Myslím si, že se to vlastně lámalo na tom, která část státní správy historicky funguje a která ne. Finanční správa byla vždycky velmi efektivní systém, zatímco mi nedávalo smysl, aby úředníci ministerstva průmyslu a obchodu schvalovali ošetřovné pro živnostníky. Ti měli vymýšlet, jak pomoci české ekonomice, nikoli razítkovat formuláře. 

Zpátky se sice nevrátíme, ale pokud jde tedy zejména o cestovní ruch, co by měla vláda podle vás nyní podniknout, aby se podařilo situaci alespoň částečně zlepšit?

Myslím si, že je potřeba udělat to, co udělala spousta jiných zemí, a sice nalít do toho sektoru hotovost, protože žádný podnikatel není zkrátka připravený na to, že ze dne na den přijde o veškeré příjmy. Třeba počítá s poklesem poptávky o dvacet, ale nikoli o sto procent, a to ještě na tak dlouho. Takže myslím, že je klíčové udržet cestovní ruch naživu, přijít alespoň s nějakou částečnou náhradou škody a následně přemýšlet, jak toto odvětví podpořit do budoucna. Dneska je největší riziko právě v tom, že se lidé bojí utrácet za dovolenou.