Proběhl první pietní akt u řeporyjského pomníku k uctění památky vojáků Ruské osvobozenecké armády, tzv. vlasovců, kteří padli v květnu 1945 při osvobozování Prahy od nacistů. Sešli se u něj starosta zmíněné městské části Pavel Novotný se zástupci ruské menšiny včetně historika Alexeje Kelina, který se ovšem pro řeporyjský pomník příliš nenadchl, neboť mu dění kolem něj vadí jako příliš povrchní.

Starosta Pavel Novotný (ODS) využil příležitosti k tomu, aby poukázal na svébytnost městské části Praha-Řeporyje. „Jsem rád, že se to konečně podařilo, Řeporyje jsou nezávislá městská část,“ zdůraznil. „Pořád jsem myslel na to, že jestli to neuděláme my, tak už nikdo. A protože jsme to dokázali, dokončili jsme to, neměli by se už bát ani ostatní,“ prohlásil.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Zástupkyně ruské komunity v Radě vlády pro národnostní menšiny Eugenie Číhalová, která se zároveň angažuje ve Sdružení krajanů a přátel Ruské tradice v ČR, přednesla na shromáždění báseň. Historik Alexej Kelin, její předchůdce z Rady vlády, postrádal na pietním setkání a hlavně ve společenském diskursu podrobnější diskuzi o tzv. vlasovcích.

Deníku FORUM 24 si postěžoval, že mu dění kolem památníku připadá povrchní. „Ani jedna z těch stran, která je ‚pro‘, nebo ‚proti‘ ve vztahu k tomuto pomníku, nejde k podstatě věci, neboli k pochopení příčin toho, proč se několik milionů ruských občanů dostalo do zajetí a bylo nuceno bojovat proti Sovětskému svazu – proč se nepřipomíná Stalinova praxe považovat kohokoli, kdo padne do zajetí, za zrádce vlasti?“

Námitku, že zrovna tento projev Stalinovy brutality je poměrně známý, nepovažuje Kelin za pádný argument. Na to je podle něj příliš mnoho těch, kdo o lidech v bezvýchodné situaci neprávem mluví jako o zrádcích. „To, že se dostalo do zajetí tolik lidí, kteří se ani neměli čím zastřelit, bylo důsledkem zrady ze strany vlastního státu a jeho vojenské neschopnosti je řádně vyzbrojit. A za to, že se následně rozhodli přežít a nezakládali ilegální komunistické organizace v německém koncentráku a neslavili tam tajně Říjnovou revoluci, je očerňují jako zrádce…,“ upozorňuje na křivdu. Pomník ale nakonec přece jen vítá, jakkoliv se jen obtížně ztotožňuje s jeho poťouchlým ztvárněním.

„Jsem velice rád, že se našli stateční politici, kteří nepodléhají jakýmsi tlakům a projevují jasný a otevřený názor. Pokud to ale zůstává jen v rovině vzájemného dožírání, aniž by se šlo do hloubi problému, moc daleko se neposuneme. Dělat z toho, že jsou to zrádci, anebo hrdinové…, je to především tragédie, o níž by se měly učit děti ve školách, aby pochopily příčiny, které k ní vedly, a poučily se z historie,“ přál by si Kelin.

K tématu sleduje i polemiky na ruských sociálních sítích, které v něm vyvolávají značnou skepsi ohledně možné domluvy s Rusy. „Vůbec nechápou, o čem je řeč. Ten rozdíl v mentalitě, historické zkušenosti a znalostech dějin je natolik propastný, že je to stejné, jako by se obyvatelé Marsu měli domluvit s obyvateli Venuše.“