KOMENTÁŘ / Covidová pandemie odstartovala široký trend deglobalizace. Stalo se tak mimo jiné proto, že se prokázala nevýhodnost některých do té doby široce preferovaných globalistických řešení. Ta sice v dobách klidného hospodářského soupeření zaručovala nízké ceny – avšak skutečné náklady dočasných cenových výhod unikaly pozornosti. Dnes už si nikdo nemyslí, že by bylo zvlášť výhodné v globální epidemiologické krizi spoléhat na dodávky respirátorů z Číny nebo základních léků produkovaných v Indii. 

Jednou z klíčových zásad postcovidového světa se stala „kontrola dodavatelských řetězců“. Asi nejhmatatelněji se projevila v úsilí Pentagonu zbavit se závislosti na čínských technologiích a subdodávkách, případně subdodávkách ze zemí, které se mohou během bezpečnostních krizí ukázat jako politicky nespolehlivé. 

Jak to vypadá, pokud kontrola dodavatelských řetězců nefunguje? Například tak, že velká většina evropské produkce střelného prachu závisí na dodávkách čínské suroviny, která jednoho krásného dne už nemusí být prodána a dodána. Nebo že se české automobilky zapřísahají absolutní nezbytností dovozu ruské oceli. 

Dále čtěte

78 dní do voleb: Hrozí nám obnova Československa jako společného prostoru tuposti a amorálnosti

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Už jsme si zvykli, že se jednou za čas objeví nějaký blázen, který by chtěl obnovit Československo.

Ovšem jak pravděpodobné je, že si Číňané budou přát, aby na ně západní bojová plavidla střílela s pomocí střelného prachu vyrobeného z jejich bavlny? A jak moc by si asi Rusové přáli v případě širšího evropského konfliktu udržovat v provozu produkci automobilek s potenciálně masivním vojenským významem? 

Jistěže v malé otevřené ekonomice českého typu nelze znovu usilovat o autarkické pojetí národního hospodářství, jak se je snažilo uplatňovat předválečné i komunistické Československo. „Vyrábět si všechno sami“ dává u nás zhruba stejný smysl jako plán pěstovat stoprocentně česká manga nebo ananasy. Pro některé produkční procesy u nás prostě nejsou a nebudou dostatečně vhodné podmínky a dává dobrý smysl bez narušení obchodovat s přátelskými zeměmi, které na našem území nepáchají teroristické útoky nebo neplánují degradaci demokratického politického systému. 

Obtíže, které nezbytně nastávají při zabezpečování dodavatelských řetězců, však nemohou být výmluvou pro to, abychom v dané věci nedělali nic. 

Kauza British Steel

V dubnu letošního roku britská vláda na základě mimořádných pravomocí převzala kontrolu nad ocelárnami British Steel vlastněnými čínskou firmou Ťing-jie. Ačkoliv převzetí kontroly není totožné se znárodněním podniku, ani tato varianta není zcela vyloučena. 

Kromě potřeby udržet pracovní místa britský kabinet argumentuje také nezbytností zajistit vlastní zdroj oceli pro infrastrukturní projekty, plánovaný rozvoj obranného průmyslu a znovuvyzbrojení Británie tváří v tvář ruské imperiální expanzi v Evropě.

Dále čtěte

Experti ve službách Okamury: Anticovidista, libertarián i prorok apokalypsy 

ANALÝZA / SPD v poslední době představilo několik odborníků, kteří mu mají dodat punc seriózní politické síly. Motivací je patrně…

Kritici tvrdí, že logika Starmerovy vlády je údajně pochybná a že lze „snadno“ dovážet ocel z jiných zemí. Tím se však míjí s podstatou snah o kontrolu dodavatelských řetězců. Jestliže zatím v době napjatého míru není problém dovézt ocel řekněme z Francie, kde je záruka, že totéž bude platit nadále i v době, kdy se Paříž snaží masivně navýšit vlastní obrannou výrobu? 

Royal Navy již také dávno není vládkyní světových moří a přeprava objemných a těžkých materiálů v době konfliktu skýtá důvod snad k ještě většímu bolení hlavy než v dobách německé ponorkové války. 

Británie má konečně za sebou i nešťastné zkušenosti se zánikem vlastních výrobních kapacit a outsourcingem obranných výrob. Například munice pro tank Challenger 2 se v jistý okamžik stala nedostupnou a následné dodávky náhradních výmetných náplní z Belgie nebyly alespoň zpočátku prosty problémů. 

Jinak řečeno, na obchod s jinými zeměmi je třeba spoléhat v rozumné míře, nikoliv absolutně. Tomu odpovídá počínání britských úřadů v době, kterou francouzský prezident Macron nedávno charakterizoval jako „věk predátorů“. 

Přítulné kotě, které si z historických důvodů myslí, že zůstává českým lvem, je ovšem v řeči dětí ze školky, které jiráskovskému vyprávění ještě dokážou uvěřit, opravdu „stlašlivý pledátol“. 

Kdo nám bude prodávat českou ocel?

Britská vláda usiluje o kontrolu dodavatelských řetězců mimo jiné tím, že se snaží zabezpečit obrannému průmyslu vlastní zdroj oceli. V odůvodnění svého kroku uvedla, že se převzetím provozu ve Scunthorpe snaží čínskému vlastníkovi zabránit v ukončení primární produkce na britském území. 

Dále čtěte

Nechceme premiéra, co se bude plazit před Putinem. Pojďme tomu společně zabránit

Slovenský předseda vlády Robert Fico se poníženě klaní před masovým vrahem Vladimirem Putinem. Je to odporné a zvrácené, protože Putinova…

Ocel je mimo jiné od nástupu industrializace základem veškeré zbrojařské výroby – a i když její význam postupem času kvůli širokému použití plastů, titanu, karbidu wolframu nebo hliníkových slitin relativně klesal, dodnes neexistuje žádná jiná výchozí surovina podobného významu. 

Kroky britské vlády byly parlamentem projednány na mimořádném zasedání v době velikonočního volna, což je extrémně neobvyklý postup. Ve skutečnosti však jen podtrhuje význam tématu pro budoucnost Británie. Jediná námitka, kterou vznesla konzervativní opozice, tvrdila, že vláda měla do kauzy British Steel zasáhnout mnohem dříve.

Nyní srovnejme. Posledním výrobcem oceli v České republice zůstává ostravská huť Liberty Steel, která se poslední dva roky zmítala ve finančních problémech. Ve středu podnik za tři miliardy korun pro „tajemného investora“ koupil bývalý předseda strany Zemanovci Martin Pecina. Pracovník ostravského kulturního a vzdělávacího centra PANT Petr Pánek při této příležitosti napsal na Facebook:

„Majitelem zkrachovalé huti Liberty Ostrava bude sdružení společností SPV NH Ostrava s. r. o. (založeno letos v březnu a základní kapitál 20 000 Kč) a SPV NH Koksovna s. r. o. (založeno letos v dubnu a základní kapitál 20 000 Kč). Obě s. r. o. vlastní jedno další s. r. o. se základním kapitálem 100 000 Kč, to vlastní další s. r. o. se základním kapitálem 500 000 Kč, které vlastní ze 100 % Martin Pecina, na jehož celý podíl je zástavní právo.“

Těžko si představit větší kontrast, než jaký existuje mezi veřejnou debatou o záchraně průmyslové základny národní obranyschopnosti v Británii a prakticky úplnou absencí takové debaty v České republice. Těžko si představit větší protiklad, než jaký existuje mezi obavou, že čínská Ťing-jie uzavře ocelárnu ve Scunthorpe, a zarytým mlčením českých úřadů k Pecinově nákupu ostravské Liberty Steel kdo ví pro koho. 

Ale žádný strach. Až do září 2028 nám přece vydrží výjimka z evropských sankcí na dovoz oceli z Ruska…