Psychologie antivaxerů: Jsme hustý, inteligentní a myslíme nezávisle!

Demonstrace hnutí Otevřeme Česko-Chcípl pes na Staroměstském náměstí v Praze (17. 11. 2021) (ČTK/Deml Ondřej)

Demonstrace hnutí Otevřeme Česko-Chcípl pes na Staroměstském náměstí v Praze (17. 11. 2021) | FOTO: ČTK/Deml Ondřej

Název článku je překladem titulu jedné impaktované studie. Byla napsána ještě před koronavirovou epidemií, protože antivaxerství je jednou z konspiračních teorií už dlouhá léta. Epidemie a očkování však antivaxery nyní zviditelnila a jejich iracionální bludy ovlivnily dle BIS širší vrstvy než obvyklou konspirační scénu. Uvěřili jim lidé, kteří si neumějí dohledat pravdivé informace, nedokážou rozeznat věrohodnost zdroje, nechápou význam vakcinace ani mechanismus mRNA vakcíny a čerpají informace o pandemii z facebooku. Ve zkratce – obyčejný antivaxer je osobnost podobná hrdinům filmu Věry Chytilové Kurvahošigutntág. Epidemie je zviditelnila, a zviditelnila tím jeden z hlavních problémů budoucnosti: Řada z těch, co nechápou význam a potřebnost očkování, se ve složité, náročné a čím dál víc robotizované Evropě už brzy neuživí.

Do tohoto textu jsem samozřejmě chtěl i rozhovor s nějakým alespoň trochu vzdělaným antivaxerem. Přestože se mi jich přihlásilo několik, brzy po zahájení komunikace se ukázalo, že to nemá cenu. (Více v příloze Příklad komunikace s antivaxery). Takže jsem se musel spolehnout výhradně na vědecké informace, totiž vědecké studie o psychologii antivaxerů.

Plakát zvoucí na antivaxerskou demonstraci

Antivakcinační konspirace nepřišla s covidem, je stará jak vakcíny samy. Už před rokem proběhl výzkum publikovaný pod názvem „We are fierce, independent thinkers and intelligent“ (zpracovala socioložka Jennifer Anne Reichová, 2020). V průzkumu bylo zjištěno, že matek odmítajících očkovat děti přibývá. Jsou často propojené sociálními sítěmi, které jim slouží k poskytování informací, emocionální podpory a vzájemného potvrzení. Matky, které odmítají vakcíny, v běžném životě čelí nesouhlasu ze strany ostatních, negativním interakcím s poskytovateli zdravotní péče a konflikty se svými známými. To vede k jejich stigmatizaci. I když jsou tyto aktivistky vnímány jako pozitivní, aktivně podkopávají zdraví své komunity, zejména u těch nejchudších, bydlících v hygienicky nejhorších podmínkách.

Jedna z metaanalýz (Yaqub et al., 2014) přináší přehled vědecké literatury k tématu v angličtině po roce 2009 a analýzu z průzkumu trhu vakcín od členů Vaccines Europe. Váhavé postoje k očkování rostou, a od chřipkové pandemie v roce 2009 narůstají rychle. „Váhavost“ autoři definují jako obavy nebo pochybnosti o významu nebo bezpečnosti očkování. Pro mnoho lidí jsou postoje k očkování formovány nejen zdravotníky, ale také online zdroji a informacemi ze sociálních sítí. Zdravotníci hlásí stále větší problémy s budováním důvěryhodného vztahu s pacienty, při kterém by mohli zmírnit obavy z očkování. A jen některé důvody antivaxerů souvisí s nedostatečnou informovaností nebo dezinformacemi. Jde spíše o „nastavení“ jedince.

Banner Nová Orientace

Jeden z předních antivax lékařů nestíhá…

Další metaanalýza (de Figueiredo et al., 2020) zmapovala důvěru ve vakcíny ve 149 zemích. Bylo zpracováno 290 průzkumů dohromady zkoumajících 284 381 jedinců. Od listopadu 2015 do prosince 2019 poklesla důvěra v důležitost očkování a bezpečnost i účinnost vakcín v Afghánistánu, Indonésii, Pákistánu, na Filipínách a v Jižní Koreji. Navíc došlo k výraznému nárůstu počtu respondentů, kteří zásadně nesouhlasí s tím, že vakcíny jsou bezpečné, především v Afghánistánu, Ázerbájdžánu, Indonésii, Nigérii, Pákistánu a Srbsku. Důvěra v očkování mezi lety 2018 a 2019 poklesla i v některých členských státech EU, včetně Finska, Francie, Irska, Itálie a Polska. Byla nalezena souvislost mezi náboženskou vírou jednotlivců a jejich přijímáním vakcín. Menšinové náboženské skupiny měly menší ochotu se nechat očkovat.

V roce 2020 – ještě před širokou dostupností vakcíny – dvě studie (Bertin, Nera, Delouvée, 2020) zkoumaly vztah mezi konspiračními názory na covid, postoje k očkování a záměr nechat se očkovat proti covidu, až vakcína bude dostupná. A ptali se lidí i na to, zda pijí Savo, léčiteli užívanou dezinfekci . Oblíbená léčitelská metoda. Vědci měli ve vzorku 409 osob. Konspirační přesvědčení směrem ke covidu bylo spojeno s negativním postojem k medicíně založené na důkazech. Konspirační teorie o covidu, víra v účinnost léčby pitím dezinfekce Savo a celkově konspirační mentalita se pojily s neochotou nechat se očkovat, až bude vakcína k dispozici. Zato tito lidé věřili, že Savem půjde léčit i covid.

Další studie (Nazlı et al., 2021) posuzovala váhavost k vakcinaci proti covidu ve vztahu ke „zvládání nejistoty“, „víry v konspirační teorie“ a „fobie z covidu“. Celkem 467 účastníků ve věku od 18 do 65 let. Zjistili pozitivní korelaci mezi vírou v konspirační teorie a váhavostí k očkování. A také váhali jedinci, co se covidu nebáli.

Americký výzkum (Martinez-Berman, McCutcheon, Huynh, 2021) nalezl významnou pozitivní korelaci mezi antivakcinačními postoji a zájmem o celebrity a obdivem k nim. Tito lidé věřili jak v konspirační teorie obecně, tak v konkrétní covidovou konspiraci, že někdo skrytý v pozadí má finanční prospěch z vakcinace. Vzorek 320 účastníků. (Ten výzkum je velice cenný, protože z něj můžeme jasně vidět, jak zhoubný vliv mají antivakcinační celebrity. A především ty, které se nezviditelnily až epidemií. Ti, kteří byli celebritami už před koronavirem, jako pánové Landa a Pollert. Kombinace publika, které má tendenci obdivovat autority a odmítat očkování, s celebritou, která to očkování odmítá velmi hlučně taky, je pro obyčejného antivakcinátora obrovská vzpruha. Kurva, hoši, když to říká i Dan Landa, tak to musí být pravda. Gutntág. Pozn. jxd)

Další studie (Huynh, Senger, 2021) zkoumala (n = 351), jak spolu souvisí „intelektuální pokora“ a postoje k očkování. Vlastnost, kterou nazvali vědci okouzlujícím názvem „intelektuální pokora“, znamená schopnost změnit názor, vidí-li jedinec fakta, která jeho původní názor vyvracejí. Dle očekávání intelektuální pokora negativně koreluje s antivakcinačními postoji. Čím méně je člověk ochoten celým nastavením své osobnosti měnit svůj názor, i když realita ukazuje, že je chybný, tím více odmítá očkování. Naopak pozitivně intelektuální pokora koreluje s ochotou očkovat se proti covidu.

Sonda do hlubin duše českého antivaxera (1)

Antivax na sítích

Na twitteru výzkum (Mitra, Counts, Pennebaker, 2021) rozdělil uživatele, kteří trvale měli „pro“ a „antivax“ postoje.  Počítače zpracovaly více než 3 miliony tweetů a zjistily rozdíly v jednotlivých narativech napříč uživateli. S dlouhodobým odporem k očkování se pojí konspirační postoje, nedůvěra ve vládu, verbální rozhodnost a důsledné užívání jazyka skupiny. Studie zjistila, že antivax postoje stojí na pevném základu dlouhodobého konspirativního myšlení a nastavení jedince.  (Tato studie je ovšem diverze. Spoluautorem je přece Scott Counts z Microsoft Research, od Gatese. Pozn. jxd)

Také na twitteru (Germani, Biller-Andorno, 2021) vědci zjišťovali, že odpůrci očkování ve srovnání s příznivci více sdíleli konspirační teorie a používali emocionální jazyk. Úspěch antivax hnutí závisí na silném smyslu pro komunitu, založeném na obsahu vytvořeném malou částí profilů. (Slovy Daniela Landy je on, potažmo antivax komunita, jen „zesilovač“ hlasu kompetentních antivaxerů, pozn. jxd.) Komunita jako celek slouží jako „ozvučení“ pro antivax diskurs obíhající online. Výzkum ukázal, že – než byl jeho profil pozastaven – hlavním motorem dezinformací o vakcínách na twitteru byl Donald Trump.

Sonda do hlubin duše českého antivaxera (2)

Dvě podobné studie (Martin, Petrie, 2017) – v prvním případě 409 a v druhém 92 lidí – zkoumaly postoje k vakcínám, předchozí a očekávané budoucí očkovací chování, vnímání citlivosti na léky, online chování a základní demografické údaje. Vyjevily se čtyři postoje, které se vyskytovaly společně: Nedůvěra v přínos vakcíny, obavy z nepředvídaných budoucích účinků, obavy z komerčních prospěchářství farmabyznysu, „Big Pharma“ (či obecněji „mocných“), a upřednostňování „přirozené imunity.“

Studie (Murphy et al. 2021) z Irska (n = 1041) a Spojeného království (n = 2025), zjistili jsme, že váhavost/odmítání vakcíny byla evidentní u 35 %, respektive 31 % populace. V obou zemích tyto skupiny získávaly jen málo informací o epidemii od tradičních autorit. Neměly k nim důvěru.

Rozsáhlá mezinárodní studie (Hornsey et al., 2018) říká, že zesílení antivakcinačních hnutí v posledních desetiletích přineslo nebývalý nárůst výskytu některých přenosných nemocí. Intervence zaměřené na vyvracení antivax mýtů se však ukázaly jako neproduktivní, nebo dokonce kontraproduktivní. Vzorek 5323 osob ve 24 zemích byl prozkoumán stran vakcinačních postojů a víry v konspirační teorie, reaktanci (tendenci lidí mít nízkou toleranci k zásahům do jejich svobod, na zásahy do života), behaviorální imunitu – „štítění se“, znechucení z jehel a krve, a individualistickém versus hierarchickém světonázoru. To jest názory lidí na to, jak moc by společnost měla kontrolovat jednotlivce a zda jsou žádoucí hierarchie. Antivakcinační postoje byly nejvyšší u těch, kteří měli silné konspirativní myšlení, vysokou reaktanci a vysokou míru štítivosti k jehlám a krvi. Demografické proměnné včetně vzdělání představovaly jen nevýznamný vliv.

Vědci zkoumali (Stasiuk et al. 2021), zda náchylnost k protivakcinačním argumentům může souviset s osobní zkušeností s očkováním a intenzitou antivakcinačních postojů. Studie zkoumala vztah mezi osobní zkušeností s postvakcinačními vedlejšími účinky a akceptací vybraných kategorií protivakcinačních argumentů. Druhým cílem bylo porovnat, jakou mají odpůrci očkování náchylnost těmto argumentům uvěřit. Online průzkum (n = 492) ukázal, že ti, kteří deklarovali negativní zkušenost s očkováním, byli snadněji než kontrolní skupina přesvědčeni všemi typy protivakcinačních argumentů. Navíc již existující skepticismus vůči vakcínám způsobuje, že si jednotlivci vykládají jakékoliv negativní zdravotní symptomy jako důsledky očkování, což dále posiluje jejich negativní postoj k vakcínám. (Je to zachyceno i v příloze Příklad komunikace s antivaxery, pozn. jxd) Navíc se ukázalo, že váhající věří ve vážné negativní vedlejší účinky očkování a postranní úmysly farmaceutických společností, ale nevěří, že vakcíny jsou neúčinné.

V Itálii antivakcinační hnutí (Engin, Vezzoni, 2020) v posledních letech výrazně nabralo na tempu. S využitím dat z roku 2016 a dat současných výzkum ukázal, že patnáct procent italské veřejnosti striktně a dlouhodobě zastává antivax postoje. Nejčastěji je nalezli u lidí s nižším vzděláním a ve věku od 25 do 34 let. Zatímco religiozita a politický konzervatismus neměly vliv na antivakcinační přesvědčení, studie prokázala silnou pozitivní vazbu mezi antivakcinačními postoji a nedůvěrou ve zdravotnický systém a politické instituce země.

Brutální antivax vizuální mem z internetu

Polská studie (Raciborski et al. 2021) obsáhla vzorek 1131 lidí ve věku 18 a více let. Téměř jedna třetina dospělých deklarovala neochotu očkovat se proti covidu. S vyšší pravděpodobností odmítaly očkování ženy a lidé bez vysokoškolského vzdělání. Lidé žijící na venkově měli dokonce třikrát vyšší pravděpodobnost, že očkování odmítnou. Respondenti připravení volit některou z polských pravicových politických stran veřejně podporujících antivakcinační hnutí měli osmkrát vyšší pravděpodobnost odmítnutí covid vakcinace ve srovnání s ostatními skupinami.

Britská studie (Paul, Steptoe, Fancourt, 2021) obsáhla data od 32 361 dospělých. Zjistila čtyři typy negativních postojů k očkování: nedůvěru v přínos vakcíny, obavy z nepředvídaných vedlejších účinků, obavy z komerčního prospěchářství Big Pharma a preferenci přirozené imunity. 16 % respondentů projevovalo vysokou míru nedůvěry k vakcínám. Nedůvěřivý postoj k očkování byl vyšší u jedinců z etnických menšin, s nižší úrovní vzdělání, nižším ročním příjmem, špatnou znalostí problematiky covidu a epidemie, a laxním dodržováním vládních protiepidemických předpisů. Celkově 14 % respondentů uvedlo neochotu očkovat se proti covidu, 23 % váhalo. Největší výskyt odmítání vakcíny měly nízkopříjmové skupiny, ženy a lidé žijící s dětmi. Informování o veřejném zdraví by podle studie mělo být srozumitelnější ženám, etnickým menšinám a lidem s nižší úrovní vzdělání a příjmů.

Jedním z potenciálních faktorů antivax postojů je (LaCour, Davis, 2020), jak lidé zpracovávají frekvence událostí, jako jsou vzácné nežádoucí reakce na vakcíny. Nesprávné odhady mohou zkreslit vnímaná rizika očkování. Jedna ze studií zkoumala, jak skepticismus ohledně vakcín souvisí s přesností zpracování frekvence událostí. V prvním experimentu účastníci (n = 158) odhadli četnost několika zásadních statistik (např. „Kolik lidí ročně zemře v USA na rozedmu plic?“). Vyšší míra skepse vůči očkování byla spojena s nižší přesností v odhadu frekvence výskytu nemoci, a nadhodnocením vzácných událostí. V druhém experimentu (n = 109) vědci zjistili, že skepticismus vůči očkování byl negativně spojen s přesností zásadních statistických odhadů, ale u emocionálně neutrálních nebo pozitivních událostí nikoliv. Tyto výsledky naznačují, že skepticismus vůči vakcíně může vycházet ze základních individuálních rozdílů ve zpracovávání negativně vnímaných událostí spojených s úmrtností nebo zdravotními riziky.

Jiný výzkum (Motta, Callaghan, Sylvester, 2018) zjišťoval, zda může pomoci vysvětlit antivax postoje Dunning-Krugerův efekt. Lidé s nízkým povědomím o autismu by si měli s největší pravděpodobností myslet, že jsou o příčinách autismu informováni lépe než lékařští odborníci (Dunning-Krugerův efekt). Tato „přehnaná sebedůvěra“ by měla být spojena se sníženou podporou povinného očkování a skepticismem ohledně role, kterou hrají zdravotníci. V průzkumu v USA (n = 1310) si více než třetina respondentů myslela, že ví o příčinách autismu stejně nebo více než lékaři (36 %) a vědci (34 %). Analýza ukazuje, že tato nadměrná sebedůvěra je nejvyšší mezi těmi, kdo mají nízkou úroveň znalostí o příčinách autismu, a těmi, kteří mají vysokou znalost dezinformací. Výsledky ukázaly, že toto přehnané sebevědomí souvisí i s odporem k politice povinného očkování. Odpor veřejnosti vůči očkování lze tedy vysvětlit Dunning-Krugerovým efektem. (Tento efekt se mezi psychology nazývá „zákon zachování blbosti“ a mimo jiné se projevuje tím, že držitel nepravdivého přesvědčení je nezmění, ani když je s nepravdivostí toho přesvědčení přímo konfrontován – jako popírání počtu lidí zemřelých na covid. Pozn. jxd)

Z nabídky serveru nastub.cz (antivaxerská alternativa k YouTube)

Průzkum (Kreps et al., 2021) názorů 1096 dospělých Američanů zjistil, že vysoká účinnost vakcíny by významně zvýšila ochotu k očkování, zatímco vysoký výskyt menších vedlejších účinků, finanční spoluúčast a (dnes již neplatný, Pfizer vakcína je zcela regulérně schválená, pozn. jxd) experimentální režim k nouzovému použití vakcíny ochotu snížily. Konkrétní výrobce vakcíny neměl žádný vliv na ochotu veřejnosti k očkování.

Chudé země

Akceptaci vakcíny zkoumali (Solís Arce et al. 2021) v deseti zemích s nízkými a středními příjmy (LMIC) v Asii, Africe a Jižní Americe, Rusku (země s vyššími středními příjmy) a Spojených státech, n = 44 260. V chudých zemích zjistila analýza výrazně vyšší ochotu k očkování (průměr 80 %) ve srovnání se Spojenými státy (průměr 64 %) a Ruskem (průměr 30 %). Přijetí vakcíny v zemích s nízkými a středními příjmy je primárně vysvětlováno zájmem o osobní ochranu, zatímco nejčastějším důvodem váhání jsou obavy z vedlejších účinků.  Nejdůvěryhodnějším zdrojem covid informací jsou v chudých zemích zdravotníci.

Lékař v Indii podporující očkování (Foto: Cornelia Pal)

Výzkum (Danabal et al. 2021) v městských a venkovských komunitách v Támil Nandu (n = 564): starší jedinci s vyšším vzděláním a povoláním s větší pravděpodobností patřili do skupiny s vysokou důvěrou ve vakcinaci. Mladší lidé, ženy, venkované a nízkopříjmové skupina dělníků byli k očkování velmi nedůvěřiví. Váhání s očkováním zaznamenali vědci u 41 % účastníků, 20 % respondentů patřilo dokonce k odmítačům očkování. I v Támil Nandu byla vyšší ochota k očkování ve městech.

V Pákistánu (n = 883) se většina (71 %) respondentů výzkumu (Tahir et al., 2021) nechá očkovat, pokud jim bude vakcína dostupná, a 67 % respondentů projevilo kladný vztah k očkování. Klíčovými faktory pro ochotu očkovat se byly příjem rodiny, úroveň vzdělání a vlastní zkušenost s covidem (ať už vlastní onemocnění, nebo onemocnění někoho známého). Klíčovým důvodem pro odmítnutí vakcíny byla víra v přirozenou imunitu proti covidu. Méně než polovina (48 %) těch, kteří odmítají, se nechá očkovat, pokud to vláda zavede povinně. Třetina (34 %) účastníků byla ochotna zaplatit za vakcínu až 7 amerických dolarů.

Váhání s očkováním (Simas, Larson, 2021) existuje v bohatých i chudých regionech a lze je nalézt mezi jednotlivci různého socioekonomického, kulturního, etnického a náboženského původu. Váhavost může pramenit z marginalizace a sociálního vyloučení, negativních zkušeností se zdravotnictvím, dezinformací o vakcínách šířených na neregulovaných platformách sociálních médií nebo nedostatku důvěry v úřady a instituce. V zemích s nízkými příjmy a středními příjmy (LMIC) je očkování obecně přijímáno. V roce 2018 více než 90 % populace v jižní Asii a východní Africe vnímalo očkování jako účinné a bezpečné. V posledních letech i v zemích s nízkými a středními příjmy však vzrostl skepticismus a obavy z vakcín, což způsobilo, že celá populace je náchylná k onemocnění. Pandemie covidu tuto situaci zhoršila zvýšeným šířením dezinformací o bezpečnosti a účinnosti vakcín. V roce 2020 studie v 15 zemích, kterou provedlo Africké centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, ukázala velké rozdíly v podílu populace, která uvedla, že by byla ochotna se očkovat proti covidu, v rozmezí od 94 % v Etiopii po pouhých 59 % v Demokratické republice Kongo. V Latinské Americe a Karibiku jsou negativní postoje k očkování způsobeny především nedostatkem informací poskytovaných zdravotnickými pracovníky a úřady, což vede k šíření fám a hoaxů.

Antivax video na internetu

Postoje menšin

Další studie (Momplaisir et al., 2021) byla provedena v listopadu a prosinci 2020 mezi zdravotnickými pracovníky ze dvou velkých akademických nemocnic, kteří se s covidem setkávají v práci. 10871 jednotlivců průzkum „vydrželo“ až do konce a uvedli svou etnicitu. Váhání s vakcinací bylo nejvyšší mezi černošskými zdravotníky (83 %) a hispánskými nebo latinskoamerickými zdravotníky (64 %).

V Británii (NHS Confederation, 2021) u několika starších vakcín Afričané a černí obyvatelé Karibiku měli nižší pravděpodobnost, že jsou očkováni (50 %) ve srovnání s bílými (70 %). Navíc u nových vakcín (po roce 2013) bylo u dospělých v menšinových etnických skupinách méně pravděpodobné, že jsou očkováni, než v bílých skupinách (o 10–20 %). Černošské skupiny odmítaly covid očkování nejčastěji, následovala je pákistánsko-bangladéšská skupina. Jiné bílé etnické skupiny (i východoevropské komunity) měly také vyšší váhavost než bílé britské/bílé/irské etnikum.

Ve Velké Británii (Woolf et al., 2021) analyzovali etnické rozdíly ve váhavosti k vakcíně proti covidu. Šlo o soubor 11 584 zdravotníků. Celých 23 % (2704) váhalo s očkováním. Z bílých britských zdravotníků váhalo 21 %, z černých zdravotníků z Karibiku 54 %, z mulatů z Karibiku 38 %, z černých Afričanů 34 %, z Číňanů 33 %, z Pákistánců 30 %, ostatní bílé etnické skupiny váhaly v 29 %. Dalšími nezávislými prediktory váhavosti byly mladší věk, ženské pohlaví, vyšší skóre na škále konspiračních přesvědčení o covidu, nižší důvěra v zaměstnavatele, neúčast v očkování proti chřipce v předchozí sezóně, předchozí onemocnění covidem a těhotenství. Faktory, které přispěly k váhání: nedostatek důvěry ve vládu a zaměstnavatele, obavy o bezpečnost kvůli rychlosti vývoje vakcíny, nedostatek etnické rozmanitosti ve studiích vakcín a matoucí a protichůdné informace.

Kombinace antivakcinačních a antisemitských postojů z internetu

Průzkum dospělých (Kricorian, Turner, 2021) v USA (n = 1 950) ukázal, že černí a hispánští respondenti byli méně ochotni k očkování než běloši. Američtí černoši a Hispánci také plánovali odložit očkování proti covidu na delší dobu než běloši. U černých respondentů byla menší pravděpodobnost, že se budou vůbec chtít očkovat (ve srovnání s bělochy a Hispánci). Nedůvěra k vakcíně mezi černými respondenty byla výrazně vyšší než u jiných etnických skupin.

V Los Angeles v Kalifornii (Carson et al., 2021) jako faktory ovlivňující rozhodování k očkování (n = 70) lidí z etnických menšin identifikovali dezinformace a politizaci očkování, hluboké obavy související s historickou nespravedlností a špatným zacházením, a bariéry související se sociálním znevýhodněním. Celkem 39 účastníků (56 %) byli obyvatelé ze sociálně vyloučených lokalit.

V naší zemi je podobná situace, jakou řeší v USA s Američany tmavé pleti a v Británii s celou řadou přistěhovaleckých menšin, u romské menšiny. Vakcínu vymysleli k likvidaci lidí“, je přesvědčena padesátiletá Věra Horváthová (Motýl, 2021). Neumřu po očkování? Na Slovensku nám zemřeli dva bratranci a jednomu zesnula i manželka, tak nevím, co mám dělat. Co myslíte, mám si píchnout toho Johnsona?“, sdělila CNN Prima čtyřicet šest let stará paní Maria Demeterová z Ostravy: Lidé po očkování umírají, mám docela strach.“ Celá pandemie je podle ní podvod, byznys plán. Jednou jsem přišla za doktorkou, že mě bolí na plicích. Poslala mě na testy a v nemocnici mi řekli, že mám covid a musí mě hospitalizovat. Žádný covid to ale nebyl, jen zápal plic. A ten jsem si vyléčila sama. Pila jsem hodně vody a také studenou Pepsi-Colu, ta je na plíce nejlepší. V ostravské čtvrti Vítkovice se v té době dle CNN Prima říkalo: Babiš chce zlikvidovat všechny Romy, aby jim nemusel platit sociální dávky.“

Očkovat se nejdu! Když umřu, tak stářím. A že jsem nemocná! Když se nechám očkovat, tak si budu myslet, že moje smrt je tou injekcí. Nechala se tu minule očkovat mladá holka, pak měla čtyřicítky a přijela pro ni sanitka. My, Romové, máme strach“, sdělila reportérům iDnes v severních Čechách v lokalitě s převažujícím romským obyvatelstvem paní Marie (iDnes.cz, 2021). Bojím se, aby se mi nic nestalo. Lidi tady říkají, že když to uděláme, tak tu nemoc dostaneme a zkolabujeme. Tak nevím“, říkal pan Ondra. Je mi po tom očkování fakt špatně, protože asi nevím, co bude dál. Bílí prej sami nevědí, co ta vakcína udělá. Nám určitě ale dávají nějakou jinou, aby nás Cikány likvidovali. Mám strach. Ale jsem hodně alergická a nechci tu nemoc dostat“, sdělila paní Renata. Řada Romů se však po příjezdu antivakcinačního teamu do míst jejich bydliště dala zdravotníky k očkování přesvědčit racionální argumentací a vysvětlováním.

Co říci závěrem?

Studie (Adamus, Čavojová, Mikušková, 2021) – zatím preprint, neoponovaná – zkoumala vzorek 500 Slováků, z toho 250 žen. Studie ukázala, že nejdůležitějšími faktory odporu k očkování je neschopnost hodnotit účinnost vakcíny a strach z jejích potenciálních rizik.  Nejdůležitějším zjištěním tedy je, že strach z vakcíny převažuje nejen nad strachem z nemoci, ale také převáží kolektivistické a na budoucnost orientované tendence, které člověk může mít. Ačkoli vyšší proočkovanost přispívá k veřejnému dobru, kolektivní imunitě, rozhodnutí očkovat se je většinou řízeno vnitřními emocionálními reakcemi jednotlivce. Bezpečnost vakcíny dělá lidem větší starosti než jiné aspekty očkování. Data byla shromážděna poté, co Slovensko tvrdě zasáhla druhá vlna pandemie s více než 12 500 úmrtími nemocných s covidem. Přesto stále převažovaly v rozhodování emoční faktory nad racionalitou.

Skupina Francouzů (n = 5018) byla zkoumána (Ward et al., 2020) loni v době lockdownu, kdy denní počet úmrtí na covid dosáhl svého vrcholu. Výzkum zjistil, že pokud by byla k dispozici vakcína, téměř čtvrtina dotázaných by ji nepoužila. Postoje k vakcíně významně korelovaly s politickými sympatiemi, ale neřídily se tradiční levo-pravou osou. Rozdíl byl mezi lidmi, kteří se cítí blízko standardním proudům politiky (střed, levice a pravice) na jedné straně a na druhé straně lidmi, kteří se cítí blízcí krajní levici, krajní pravici, a lidem, kteří se necítí být blízcí žádné straně.

Aktuální mezinárodní metaanalýza (Cascini et al., 2021) zahrnula 209 studií. Celkově se míra přijetí vakcíny mezi zeměmi značně lišila, přičemž arabské země vykazovaly nejvyšší míru váhavosti ve srovnání s ostatními částmi světa. Ke zvýšené váhavosti přispěla řada různých faktorů, včetně negativního vnímání účinnosti vakcíny, její bezpečnosti, pohodlí při očkování a ceny. Některé z konzistentních sociodemografických skupin, které byly identifikovány jako spojené se zvýšenou váhavostí, zahrnovaly tyto kategorie: ženy, mladé lidi, méně vzdělané lidi, lidi s nižším příjem, kteří neměli žádné pojištění, žili na venkově a sami se identifikovali jako rasová/etnická menšina.

Zcela oficiální zdroj – česká tajná služba – říká, že v České republice tito lidé s charakteristikou hrdinů z filmu Kurvahošigutntág ohrožují bezpečnost země, protože jejich činnost posiluje zájmy Ruska, které je nepřátelskou velmocí. (Více v příloze BIS Výroční zpráva 2020)

Co s tím?

Na prahu 3. tisíciletí se v našem euroatlantickém, „západním“ světě vytvořila skupina asi třiceti procent zcela dezorientované populace. Tito lidé nemají kognitivní potenciál se v dnešním komplikovaném postmoderním světě orientovat, aby neškodili nejen sobě, ale i okolí jako nyní v případě pandemie. Škodí dvojmo: Díky zahlcení nemocnic neočkovanci je další krizový a mimořádný stav, a již bylo nutné přijmout velmi omezující opatření i pro očkované, aby nezkolabovalo zdravotnictví. Druhý rozměr jejich škodlivých postojů je posilování mocenského vlivu Ruska u nás. Pro Putina jsme pořád „blízké zahraničí,“ a čím větší chaos a nespokojenost u nás bude, tím snáze sem bude pronikat ruský vliv včetně ekonomického.

Obrázek jen ukazuje, jak by tu křivku mohl nakreslit grafik – já to hezky neumím (jxd)

Ale existence těch třiceti procent nás nutí k důkladnému zamyšlení. Například myšlenka, která se mi filosoficky, celému mému nastavení opravdu hnusí – nepodmíněný příjem – bude po pár dalších letech robotizace asi legitimní. Těch třicet procent lidí zleva Gaussovy křivky v rozložení inteligence se už totiž neuživí. Ze systémového hlediska by se neměli podílet na řízení jakékoliv mašinerie lidé, kteří nechápou její základní principy. Včetně mašinerie státu. Ti lidé totiž nemají potenciál sami zjistit, jak volit ve svém zájmu. A jak tohle vyřešit, nevím, a nechám na politolozích, ať to vymyslí oni. Jediné, co vím, je, že to téma je těžce tabuizované.

Proč existují výjimky?

Asi každý z nás ví alespoň o jednom člověku, který odmítá očkování, ale jinak hloupý, chudý či nevzdělaný není. Jedním možným důvodem takového postoje může být nějaká psychotická bublina či skrytá neuróza nebo fobie v jinak zdravé osobnosti. Příklad nejjednodušší – pán má fobii z jehel, od nejútlejšího dětství, ale je takový macho, že svůj strach z píchnutí prostě nesmí přiznat. Tak se dá k antivaxerům, a nikdo se mu za jeho strach nebude vysmívat.

Další možností je, že jde o formu machismu popsanou ve studiích odmítačů roušek (a kdysi před lety, po příchodu AIDS, i odmítačů prezervativů). Jde o vysoce narcistní jedince (a narcismus není jen mužská vlastnost), kteří mají takové podvědomé nastavení, že jim jejich frajerství nedovoluje se nějak chránit. Oni jsou totiž takoví frajeři, že si nemusí dávat na koronavirus pozor – spíš by si měl koronáč dát bacha na ně!

A protože jsme v Česku: I zpráva BIS (viz příloha) hovoří o tom, že někteří antivaxerští vůdci mají ze své angažovanosti přímý zisk. Jednou z nejslavnějších českých bojovnic, co rozhodně není hloupou hrdinkou filmu Kurvahošigutntág, je MUDr. Soňa Peková. Netrpí nouzí a nepatří k etnické či náboženské menšině. Má však aktuálně nepříjemnosti s úřady. A kdyby ji náhodou odsoudili, má díky svému hlasitému antivaxerství před celým světem i sama před sebou doživotní alibi, že ji vlastně zavřeli za Pravdu.

Mnozí z inteligentních a bohatých mediálních antivaxerů ani nemusí mít zrovna nepříjemnost. Všichni antivax vůdci totiž mají ze své činnosti psychologický zisk, obrovskou narcistní saturaci. Jsou v televizi, hovoří tam, cítí se důležitě a jejich ego se zlatavě blýská. Vystupují k očkování kriticky a zdůrazňují jeho rizika – ale oni sami si vakcínu dali. A mají připravené vysvětlení, že se nechali očkovat z nějakých objektivních důvodů. Třeba kvůli tomu, jakou dělají práci. Že se vlastně očkovat museli. Některé z nich při tom očkování ovšem zaskočila paréza.

PhDr. Jiří X. Doležal je novinář a sociální psycholog, v letech 1991–2019 působil jako redaktor týdeníku Reflex, aktuálně je spolupracovníkem deníku FORUM 24 a Týdeníku FORUM

Poznámka k literatuře:

Přímých zdrojů, na jejichž základě jsem zpracoval tento přehled, je přes čtyřicet. Jsou však mezi nimi hned tři metaanalýzy – studie, zpracovávající a sumarizující výsledky velkého množství výzkumů. První z nich obsáhla 1187 vědeckých publikací, druhá 290 a třetí 209. Některé studie samozřejmě mohou figurovat ve dvou či dokonce ve všech třech metaanalýzách, takže neznám přesný počet publikací, na kterých tento přehled stojí. Každopádně ale víme, že jde o výsledky nejméně jednoho tisíce publikovaných vědeckých výzkumů. Seznam použitých zdrojů najdete v příloze Použitá literatura.

Přílohy: BIS Výroční zpráva 2020Použitá literaturaPříklad komunikace s antivaxery

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]