Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Bývalý prezident a favorit na zisk republikánské nominace do souboje o Bílý dům v tomto roce byl vyřazen z primárek v Coloradu a Maine. Stalo se tak na základě 14. dodatku americké ústavy, který byl přijat po občanské válce, aby zabránil bývalým představitelům Konfederace vrátit se k moci. O Trumpově osudu rozhodne Nejvyšší soud Spojených států, který má možnost rozhodnutí Coloradského nejvyššího soudu zvrátit. Důvody pro to se dají najít, ale stejně tak je i možné, že nakonec jeho vyřazení potvrdí. Pak by takové rozhodnutí bylo závazné i pro další žaloby v dalších státech, a Trump by se tak prezidentem nemohl stát. Předjímat rozhodnutí soudu je těžké, ale je možné alespoň nastínit, jaké právní otázky bude muset vyřešit.
Předně je třeba odmítnout úvahy o tom, že by Trumpovi šel soud automaticky na ruku, protože třetinu jeho soudců a soudkyň nominoval do funkce právě on. Už v několika případech soud buď odmítl argumenty exprezidentových právníků, nebo se případem odmítl zabývat úplně. Asi největším zklamáním v tomto případě byly pro Trumpa volby v roce 2020. On sice loajalitu očekával, ale „jeho“ soud ho zklamal, což od té doby několikrát zmínil. Počkejme tedy na rozhodnutí a jeho zdůvodnění a nevynášejme apriorní soudy.
Co je to vzpoura?
První problém, který bude muset Nejvyšší soud rozlousknout, je, co znamená slovo vzpoura použité ve 14. dodatku. Kongres totiž zákon, který by to upřesňoval, nevydal. Někteří z těch, kteří Kapitol před dvěma lety napadli, byli odsouzeni za přečin spolčení za účelem vzpoury dle zákona 2384, ale Trump sám z ničeho takového obviněn nebyl. Jeho právníci budou jistě argumentovat tím, že zákonodárce měl na mysli otevřenou ozbrojenou vzpouru v podobě občanské války, na kterou dodatek bezprostředně reaguje. To je argument, který by mohl Nejvyšší soud přesvědčit.
I pokud by uznal, že se text ústavy vztahuje také na útok na Kapitol, zůstává pořád ještě úkol vyřešit otázku, zda má trest stihnout i Trumpa, a to navíc v situaci, kdy ještě nebyl odsouzen v případě, který se voleb týká. Lze si docela dobře představit, že by soud podmínil vyškrtnutí z kandidátní listiny právě odsouzením za přečin, který spadá do kategorie vzpoury proti vládě. I to je argument, který je nutné brát vážně, byť je samozřejmě možné, aby Nejvyšší soud rozhodl o Trumpově vině sám, a ani to by nebylo protiústavní.
Prezident a představitel
Dalším podstatným problémem je, zda se dodatek vůbec vztahuje na prezidenta. Ten totiž v textu na rozdíl od senátorů, členů sněmovny reprezentantů a sboru volitelů výslovně zmíněn není. Nejvyšší soud státu Colorado jej vyložil tak, že prezident je představitelem USA. Ty totiž ustanovení jasně jmenuje. Jenže třeba i nižší soud v Coloradu předtím došel k závěru, že Trump se sice podílel na vzpouře či ji podporoval, ale 14. dodatek se na něj nevztahuje, protože kdyby to tak zákonodárce chtěl, tak by tam úřad prezidenta specificky vyjmenoval, stejně jako to učinil u ostatních vysokých volených úřadů.
Pokud by se k takovému výkladu připojil i federální Nejvyšší soud, pak by Trump nadále mohl kandidovat a s největší pravděpodobností by i získal republikánskou nominaci. Nejsilnější protikandidátka Nikky Haileyová by musela zvítězit v New Hampshire, aby měla vůbec nějakou šanci. Nejvyšší soud tak významně ovlivní volby, ať už rozhodne jakkoliv. Není to ale vůbec v rozporu s demokracií. Naopak, soudní soustava a její role jsou její významnou součástí.
