Pod povrchem dochází v Rusku k nějakým změnám v mocenských elitách. Pro lidi stojící mimo to nemusí být moc zřetelné, protože se to dá rekonstruovat jen z kusých událostí, které lze vidět. Třeba z toho, jaké postavy se začínají jevit jako důležité. Vnější fasáda státní stavby zatím zůstává pořád stejná, ale jsou to už spíš jen kulisy.
Posuny jsou vidět například při sledování posledních prohlášení čečenského vládce Ramzana Kadyrova a Jevgenije Prigožina, velkopodnikatele blízkého Kremlu a zakladatele soukromé armády Vagnerova skupina. Co dělají, zdaleka přesahuje projev toho, co se běžně nazývá rozkol elit. Kadyrov a Prigožin si dovolují otevřeně kritizovat vedení armády a ministerstva obrany. Kadyrov si v Čečensku zřídil osobní diktaturu, u které si musíme stále znovu připomínat, že je to taky formální součást Ruské federace a ne pobočka Islámského státu. Prigožin beze studu verbuje do svých jednotek těžké zločince na ukrajinskou frontu a slibuje jim svobodu. Pokud přežijí. Obě tyto postavy na sobě ukazují, že ruský stát ve své funkčnosti poněkud chátrá.
Nový Týdeník FORUM startuje čtenářskou anketu Perly Česka!
číst článek »Opoziční politik Leonid Gozman na webu stanice Echo (obnovené v exilu po zákazu v Rusku) píše, že tento nový stát, který Putin vytvořil místo starého, už ohlašuje plány na rozšíření a pohlcení všeho, co bylo před ním.
„Putin jde ve stopách carů Ivana (Hrozného) a Petra (Velikého). Po Ivanově vzoru vytvořil opričninu – a to právě proto, aby nahradila staré státní struktury, které se mu kategoricky nelíbí. Jsou sice nesmyslné, stejně jako Federální shromáždění nebo Ústavní soud – pravda, nesmyslné hlavně kvůli Putinově vlastní politice –, ale on se nesnaží zlepšit jejich účinnost. Nepotřebuje je, jen je nechává tiše hnít a místo toho vytváří něco nového, ne zcela pochopeného, co dnes symbolizuje Rada bezpečnosti a jména Prigožin a Kadyrov,“ píše Gozman.
Pro české čtenáře je nejspíš dobré připomenout pojem opričnina, který u nás nemá žádný jazykový protějšek. Jako opričnina se v ruském státě v letech 1565-1572 označoval osobní majetek cara Ivana Hrozného. Bylo to zvláštní státní území s armádou a státním aparátem, jehož příjmy plynuly do státní pokladny. Znamená také součást ruské státní politiky v tomto období. Ta spočívala v realizaci mimořádných represivních opatření, konfiskaci majetku a půdy šlechty a církve ve prospěch státu, boji proti údajné zradě mezi bojarskou knížecí šlechtou, což znamenalo hromadné popravy. Fungování autokratické moci tehdy nabylo podoby teroristické despocie.
Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější
číst článek »Gozman používá tento pojem a říká, že po vzoru cara Petra Velikého jmenuje do odpovědných funkcí lidi ze své gardy, což je v tomto případě bezpečnostní služba FSB, nástupce KGB. Stejně jako Petrova garda, i FSB už dávno není jen mocenskou strukturou, ale i zdrojem kádrů pro nový stát.
„Není to jen autokracie, je to stát typu, který se snažili vybudovat Ivan a Petr – stát, v němž jsou všechny struktury a všechny postavy zcela závislé na vůli a výkyvech nálady první osoby. Je to stát, v němž jsou všichni, dokonce i ti nejvýše postavení páni, nevolníky (všichni jsme to viděli na takzvaném otevřeném zasedání Rady bezpečnosti v předvečer války),“ poznamenává Gozman. Cituje také výrok Ivana Hrozného: „A my můžeme své nevolníky omilostnit, ale také je můžeme popravit.“
Putinův „nový stát“ má samozřejmě blíže k Ivanu Hroznému než k Petru Velikému. Vede se zbytečná válka, provádí nesmyslná krutost, ale na rozdíl od cara Petra tu nejsou žádné myšlenky, žádné pohnutky, žádná vize budoucnosti. Podle Gozmana po tomto období zůstane jen zmatek a otázka, jak to všechno mohlo dlouho existovat.
