Mnozí se ptají, proč to celé Vladimir Putin dělá. Pokud čtete sovětské zpravodajské myšlení, uvažujme chvíli v kontextu operací reflexní kontroly (reflexive control). Tedy soupeř udělá nějaký krok právě proto, že si je téměř jistý vaší reakcí, kterou si přeje.
Co Putin získal:
1) Vyděsil budoucí defektory – tedy ty, kteří by chtěli z jeho služeb sběhnout na Západ. Podobně jako to Kreml udělal v roce 2006 se svým bývalým zaměstnancem Litviněnkem, tentokrát je to jen násobně brutálnější provedení.
2) Většina unijních států vyhostila jen 1–4 ruské zpravodajce. Přestože pro nás v Evropě je to důležitý symbol jednoty mezi skupinou spojenců, prakticky to nemá reálný dopad na ruské zpravodajské sítě. Tam téměř o nic nepřišel. Jiné je to v USA (60) a Velké Británii (23), kde došlo k důraznému zásahu. Jenže kontinentální Evropa je až na pár výjimek měkká a téměř se odmítá reálně bránit.
3) Putin tlačí různé oligarchy, aby sebe a svůj majetek přesunuli ze Západu domů do Ruska – aby je Kreml mohl kontrolovat a okrást, jako to už udělal v minulosti. Tato chemická operace zákonitě vyvolá britský protitlak. Britové už začínají vyšetřovat rozsah špinavých ruských peněz v Británii. Výsledkem určitě bude, že část z nich bude z Británie vytlačena. Někteří určitě utečou jinam, ale Putin třeba některé z nich získá zpět do Ruska, což chce.
4) Kreml získal další mobilizační potenciál pro domácí publikum. Ruská komunikační mašinérie (cíleně jim neříkejme média, když s žurnalistikou nemají nic společného) nyní vykresluje další konspiraci a „agresi“ Západu proti ufňukanému Rusku. K tomu také poslouží někteří užiteční idioti na Západě – jako český prezident, který Kremlu pomáhá vytvořit dojem, že chemická zbraň hromadného ničení mohla pocházet z Česka, takže je v tom Rusko nevinně a Západ ho prý zase nespravedlivě trestá.
5) Putin opět ukázal, které státy prakticky stojí na jeho straně. Jedenáct unijních států se ke společné odpovědi nepřipojilo. I to je důležité pro další ruské kroky, ať už jde o snahu rozbíjet sankce, nebo podporovat různé proputinovské síly v Evropě.
Celkově lze říct, že společné vyhošťování ruských zpravodajců – byť většinou ve velmi symbolickém počtu – bylo určitě dobrým krokem, byť symbolickým. To, co by putinovskou diktaturu skutečně bolelo, by bylo:
a) Parlamentní vyšetřovací komise zmapují nástroje a zůsoby ruského vlivu v každé zemi. Už to dělají Američané, nově s tím začali Britové. Takové komise mohou vyslýchat národní zpravodajské služby, mohou přinést velmi zájímavé informace o tom, jak se Rusové snaží ovládnout instituce v daných státech.
b) Izolace a silný politický protitlak vůči ruským užitečným idiotům, kteří Moskvě loajálně slouží navzdory bezpečnostním zájmům svých států. Začít můžeme detailním vyšetřováním aktivit pana Nejedlého v Kanceláři prezidenta republiky.
c) Pokud mají Rusové dvojnásobnou přesilovku (140 Rusů v Česku oproti 65 Čechům v Rusku), nemůžeme ničeho dosáhnout vyhošťováním po jednom. Můžeme vyhostit celé ruské diplomatické zastoupení, přijít o to české v Rusku a pak začít od nuly po jednom. Tím fakticky rozbijeme většinu ruských zpravdajských sítí v Česku a během několika let vybudujeme férově vyvážené diplomatické zastoupení na obou stranách.
