Ilustrační foto FOTO: rk.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: rk.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Kulturní rysy ruské společnosti se proměnily v základ ideologie současného Putinova režimu, kritizuje ruský autor Alexandr Adelfinskij ve svém textu zveřejněném na webu Kasparov.ru. To, co lidé v zahraničí zatím pozorovali na chování ruských turistů, vnesl současný režim do chování k jiným zemím.
„Dnes svět vidí, jak se na mezinárodní úrovni projevuje to, co se v ruštině nazývá škaredým, ale výstižným slovem ‚vypendrjož‘ (v ruštině slangový výraz, který zhruba znamená drsné, okázalé a vychloubačné chování, které chce upoutat pozornost. Je to synonymum pro slova jako snobství, pozérství. Pozn. red.). Jenže zatímco dříve se projevovalo snad jen ve velmi specifické ‚selské‘ kultuře uvnitř země, nyní se zhmotňuje v mezinárodních zločinech Putinových okupantů,“ píše autor.
Adelfinskij připomíná, že projevy tohoto chování byly patrné už dlouho, například v arogantním vystupování ruských turistů na zahraničních dovolených. Podle něj se v okamžiku, kdy „okovy“ slušnosti z opilých Rusů spadly, začala projevovat „antiestetika, agresivita a hloupost“. Domnívá se, že je to následek dlouhodobých, „otroctvím pokřivených vztahů“ v Rusku.
„Jakmile se typický Rus uvolní, doslova z něj prýští antiestetika. Stává se agresivním, krutým a přehnaně sebevědomým,“ píše Adelfinskij a dodává, že právě z těchto psychologických vrstev čerpá Putinova propaganda. „Putin a jeho souputníci vytáhli z kulturní vrstvy ty nejhorší prvky, a sice to, že otrok sní, že bude mít svého vlastního otroka.“
Autor přirovnává současnou ideologii k patologickým projevům. „Ruské impérium se pouze snaží prezentovat jako velkolepý a zářivý jev, ale pekelná praxe zvěrstev v Buči a stovkách podobných míst na současné Ukrajině se ukazuje jako patologický projev ďábelských komplexů válečných zločinců se zvrácenými ‚lidovými tradicemi‘. Lstiví ruští diktátoři, sami pocházející z takových psychiatrických hlubin, že se do nich bojíte nahlédnout, vědí z vlastní zkušenosti, jaké nejhorší komplexy je třeba oslavovat, za jaké páchnoucí nitky tahat, aby jen lehce zakryté vlastnosti dobytka vyšly na povrch ke slávě brutálního pseudoimpéria.“
Podle Adelfinského je nutné se s tímto kulturním typem vyrovnat i po skončení války. „S takovým typem kultury je nutné pravidelně dělat to, čemu se říká srazit hřebínek,“ konstatuje. Bez toho se bude tato zhoubná nadutost přetvářet do nových, stále nebezpečnějších podob. Proto je podle něj potřeba, aby z tohoto pekelného systému pýchy v budoucnu nezůstal „kámen na kameni“.
„Je třeba promyslet a přeformátovat, jak se ‚masám‘ podává toto historicko-kulturní dědictví, které dnes vedlo k mezinárodnímu zločinu a hrozí zabít lidstvo. Agresora je nutné zbavit pýchy nejen na bojišti, ale i na jemné vzdělávací úrovni, a to každý den. V budoucnu je nutné jasně říci: v ruské kultuře existují nebezpečné tendence, které nelze ignorovat, protože viry je třeba studovat, znát a vyvíjet proti nim léky. To znamená najít všechny metody boje proti pokřivenému imperiálnímu, tedy otrockému vědomí obyvatelstva,“ uzavírá ruský autor.