Putinova válka, pardon, speciální operace, pokud tomu můžeme věřit, jde prý podle plánu. Jaký je to plán, jaké jsou jeho cíle a ukazatele, nikdo neví. Zdá se však, že tento plán byl vypracován na základě (velmi mírně řečeno) nepřesných údajů. Obětní beránci se však našli okamžitě. Byli to samozřejmě generálové, protože je jasné, že jimi nemohou být plukovníci, či dokonce kapitáni. Je ovšem zvláštní, že tato nevděčná role nebyla přidělena armádním generálům, z nichž tři už na Ukrajině zemřeli, ale generálům FSB (ruská kontrarozvědka, nástupkyně KGB).
Je poměrně známo, jak podobný plán vypadal před 81 lety v roce 1941 a jak dopadl. Tenkrát podle něj zastřelili velitele Západního frontu generála Pavlova, kterému kladli za vinu, že nezabránil v postupu německé armádě. Těžko mohl, když od samotného Stalina dostal rozkaz, aby nečinil žádná opatření proti hrozícímu nepřátelskému vpádu. Jeho jednotky zůstaly v klidu a zbytečně Němce neprovokovaly. Háček však byl v tom, za co jej potrestat. Nejprve měl být generál Pavlov prohlášen za zrádce. Pak si ale sám vůdce uvědomil, že z toho by mohl být obviněn i on sám, a udělal z něj proto zbabělce. Hlavní viník Stalin však zůstal nepotrestán.
A jak se říká, historie se opakuje. Akorát podmínky už nejsou tak drsné, a tak generálové z Lubjanky (sídlo FSB) dostali jenom domácí vězení. A nebyli obviněni ze zrady či zbabělosti, ale ze zpronevěry finančních prostředků určených k podplacení rezidentů atd. I když pravdou je, že očividně „trochu“ kradli.
Je naprosto jasné, že Putinův strategický plán selhal. Osobně žádného z těchto generálů neznám, ale protože si myslím, že FSB sedí status zločinecké organizace, mohu si klidně dovolit napsat cokoli. Tyto Putinovy loutky mají na svědomí podvody prostřednictvím takzvaných vymyšlených agentů, krádeže, nedbalost a další podlosti. Ovšem přičítat jim neúspěch celého ukrajinského dobrodružství je nejen nelogické, ale také absolutně neprofesionální ze strany samotného prezidenta Vladimira Putina.
Je zde několik aspektů. Tito generálové se dříve zabývali politickým zpravodajstvím. V této funkci měli informovat „Putinova kmotra“ V. Medvedčuka, který má zajištěný přístup do Kremlu, že Ukrajina touží po osvobození od „nacistů“. Ostatně Putin a jeho okolí s tím celých osm let od okupace Krymu počítali. Já to vím nikoliv z médií, ale od svého zdroje, který měl vliv na ruskou zahraniční politiku.
Za další, rozhodnutí na nejvyšší úrovni nejsou nikdy učiněna na základě informací z jednoho zdroje, ale bývají založena na analýze a vyhodnocení všech ověřitelných údajů. Jejím zdroji jsou minimálně ministerstvo zahraničí, výzvědná zpravodajská služba, hlavní velení generálního štábu ruské armády a ministerstvo vnitra. Jednou z důležitých zásad zpravodajství je ověřování informací z více nezávislých zdrojů. Toto vím nikoliv z internetu, ale ze studií na vojenské akademii. Jak tohle mohl Putin, absolvent Institutu Rudého praporu KGB, totálně ignorovat, si nedovedu představit.
Nejzávažnějším problémem současnosti z hlediska Kremlu není ani tak všem normálně uvažujícím lidem předem jasný negativní postoj obyvatel Ukrajiny k ruským okupantům, ale nesprávné hodnocení potenciálu ozbrojených sil Ukrajiny a stavu ruské armády. To však není v kompetenci páté služby FSB a jejího příslušného oddělení, ale spadá to pod vojenské zpravodajství a ruské ministerstvo obrany jako celku.
Při vzniku dokumentů tohoto druhu určených pro zprávy prezidentovi existuje ve FSB jasně stanovený postup pro jejich přípravu a ověřování analytiky, protože zpráva určená hlavě státu musí pocházet přímo od ředitele FSB A. Bortnikova.
V prezidentské administrativě jsou také oddělení, která jsou zodpovědná za kontrolu toho, co se dává na prezidentův stůl, a jsou většinou tvořena důstojníky FSB. Nepravdivé informace by se tedy neměly dostat k prezidentovi.
Existují jen dvě vysvětlení, proč se tak v tomto případě nestalo. Buď Putin nechce znát pravdivé informace, nebo z hlediska svých psychologických kvalit není schopen je adekvátně vnímat, analyzovat a hodnotit. Proto lze logicky předpokládat, že započaté represe ve FSB nejsou ničím jiným než přesunem Putinovy odpovědnosti za selhání na podřízené. Zejména těch, kteří se v maximální míře zapojili do rozhodovacího procesu a jsou si hluboce vědomi všech detailů. A přesně do tohoto schématu zapadají generálplukovník S. Beseda a jeho podřízení.
Vezmeme-li v úvahu současnou situaci v zemi a specifika Putinova vládnutí, založeného na bezpečnostních složkách, tak pokus vládce Kremlu o přenesení odpovědnosti za vlastní chyby na FSB povede nevyhnutelně ke zvýšení napětí v zemi.
Mocenský blok, který těžil z Putinovy vlády a v důsledku jeho dobrodružství přišel o své výsady, se může pokusit chránit své zájmy před prezidentem a zajistit si vlastní bezpečnost. Má totiž klíčové informace o hloubce krize a míře Putinovy příčetnosti.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.