Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Thomas Friedman, trojnásobný držitel Pulitzerovy ceny, ve svém sloupku v The New York Times píše, že ruský diktátor nikdy neměl pro válku na Ukrajině připravený plán B pro případ prohry. A teď neví, jak ze současné situace vybruslit, aby před svými lidmi neztratil tvář.
Podle Friedmana Putin počítal s rychlým dobytím Kyjeva, a tak neměl žádný záložní plán pro případ, že by se operace zadrhla. A pak „uvízl ve válce“ a dostal se do bezvýchodné situace, kdy ji nemůže vyhrát, prohrát, ale ani zastavit. Ví, že se mu nepodaří ovládnout celou Ukrajinu, ale zároveň si nemůže dovolit být poražen kvůli tomu, kolik lidských životů a peněz jeho dobrodružství stálo. A proto ho nemůže zastavit.
To, že ruský válečný zločinec nikdy neměl žádný záložní plán, naznačuje podle Friedmana současná „vyčerpávající opotřebovací válka“, jež je založena na raketových útocích na civilní cíle v ukrajinských městech. Tyto údery mají vykrvácet Ukrajince a vyčerpat západní spojence tak, aby Putinovi „poskytli dostatečně velký kus rusky mluvící východní Ukrajiny, který by mohl prodat ruskému lidu jako velké vítězství“.
V současné době je jediným Putinovým plánem B snaha zakrýt, že plán A totálně selhal. „Pokud by tato vojenská operace měla název, jmenovala by se Operace Save My Face,“ píše Friedman o Putinově snaze „zachránit si tvář“ před obyvateli Ruska. To z celé války dělá „jednu z nejnesmyslnějších válek moderní doby“.
„Vůdce jedné země ničí civilní infrastrukturu jiné země, dokud mu to neposkytne dostatečné krytí, aby zakryl skutečnost, že byl velký hlupák,“ natvrdo popisuje realitu Thomas Friedman a dodává, že podle Putinova projevu na přehlídce ke Dni vítězství 9. května ruský diktátor nyní lpí na „jakémkoli vysvětlení k ospravedlnění války, kterou si zcela vymyslel ve své hlavě“. Proto prohlásil, že ruskou invazi vyprovokovaly „západní elity, které staví lidi proti sobě a rozdělují společnost, rozsévají rusofobii, agresivní nacionalismus, ničí tradiční hodnoty, které dělají člověka člověkem“.
Americký novinář tak s neskrývanou ironií konstatuje, že Putin vlastně napadl Ukrajinu, aby „zachoval ruské rodinné hodnoty“.
Podle Friedmana teď Putina nejvíc děsí dvě věci: prostá matematika a ruská historie. „Ví, že i kdyby získal ještě pár kilometrů východní Ukrajiny a udržel si Krym, v okamžiku, kdy zastaví válku, jeho lidé začnou počítat. A je to spousta obětí, dokonce i pro velkou zemi. Můžete vidět, jak Putina znepokojuje, co o tom lidé říkají,“ domnívá se laureát Pulitzerovy ceny.
„Bohové ruských dějin neodpouštějí vojenské porážky,“ cituje novinář svého kolegu Leona Arona, profesora moderních ruských dějin na American Enterprise Institute. Ten jasně na základě zkušeností s ruskou historií napsal, že ve chvíli, kdy ruský vůdce ukončí válku s jasnou porážkou nebo bez vítězství, obvykle dojde ke změně režimu. Tak jak tomu bylo po první krymské válce, po rusko-japonské válce, po ruských neúspěších v první světové válce, po Chruščovově ústupu z Kuby v roce 1962 či po Brežněvově afghánském tažení, které urychlilo Gorbačovovu perestrojku. „Ruský lid při vší své pověstné trpělivosti odpustí mnohé, ale ne vojenskou porážku,“ cituje Friedman svého kolegu.
Putin má tedy podle amerického novináře jen dvě možnosti, jak současnou krvavou válku ukončit. První je pokračovat, dokud Ukrajina nevykrvácí, druhá je vyčkat, až se její západní spojenci unaví a přestanou ji podporovat. Druhá možnost je mnohem nebezpečnější. Putin úmyslně vyvolá „přímou konfrontaci se Spojenými státy, aby svět přivedl k vzájemnému použití jaderných zbraní, a pak ustoupí a nabídne vyděšenému Západu urovnání, ve kterém se Ukrajina stane neutrální a odzbrojí se a Rusko si ponechá Krym a Donbas“.
„Je nemožné dostat se Putinovi do hlavy a předpovědět jeho další krok, ale znepokojuje mě to. Protože selhal jeho plán A, bude muset najít omluvu pro hrozné ztráty v zemi, kde poražení vůdci pokojně neodcházejí do důchodu,“ uzavírá svůj text Thomas Friedman.
