
Setkání Vladimira Putina a Donalda Trumpa v roce 2017. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru

KOMENTÁŘ / Nový americký prezident Donald Trump vzkázal ruskému diktátorovi, že pokračováním války ničí svou vlastní zemi. Zároveň vyjádřil pochybnosti, zda je Vladimír Putin ochoten v současné situaci jednat. Vyplývá z toho, že v současné situaci považuje právě kremelského vládce za překážku příměří a mírových rozhovorů. To by byl ohromný úspěch ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který právě na tomhle usilovně pracoval již minimálně od Trumpova zvolení.
Říká se, že Donald Trump je nepředvídatelný. To je pravda jen částečně. Základní cíle naopak říká často velice otevřeně. Nevyzpytatelným většinou zůstává v tom, jak konkrétně chce těchto cílů dosáhnout. V případě Ukrajiny bylo zřejmé, a prezident to dával najevo i v kampani, že si přeje co nejdřívější klid zbraní. Staronový prezident přitom především chce být úspěšný, nebo aspoň vypadat, že úspěšný je.
Zelenského geniální otočka
Volodymyr Zelenskyj to dobře pochopil. Jeho země potřebuje americkou pomoc, pokud má mít naději, že se Rusku ubrání. Bidenova administrativa přes veškeré výtky směřující ke zbytečné opatrnosti při poskytování různých typů zbraní pomoc Kyjevu nikdy nepodmiňovala zahájením jednání, či dokonce vzdáním se území. Donald Trump má jiný přístup. Z jeho okolí zaznívalo, že pokud bude Ukrajina jednání odmítat, může dojít k omezení, či dokonce ukončení vojenské pomoci.
Ukrajinský prezident proto najednou dával najevo ochotu vzdát se území výměnou za mír, i když to pořád podporuje pouze třetina samotných Ukrajinců. Z tohoto pohledu by taková mírová dohoda nemusela mít podporu doma, ale Zelenskyj zjevně vsadil na to, že Moskva nebude ochotna se lehce vzdát svých maximálních cílů. Stačilo mu tedy, aby Trump nevnímal jako překážku jednání Kyjev.
Mír jedině z pozice síly
Ruský diktátor, který na vítězství ve válce vsadil naprosto vše, sice může před svými lidmi za vítězství prohlásit, v podstatě cokoliv si zamane. Zároveň je ale otázka, jestli ohromné náklady a oběti tří let bojů ospravedlní pouhým zmrazením konfliktu na současných liniích. Potřebuje minimálně vypadat, že vyhrál. Potřebuje vypadat, že k jednání a míru nebyl donucen, ale že jej Rusko uzavřelo z pozice síly.
To je alespoň pravděpodobně kalkul ukrajinské strany. Ta teď může doufat, že Trumpova administrativa bude tlačit na Rusko a že tento tlak povede k takovým problémům, které mohou vést v ideálním případě až k postupnému zhroucení ruské schopnosti vést válku.
Sankce na ruskou ropu
Odcházející Bidenova administrativa zavedla sankce na ruskou stínovou flotilu tankerů, s jejíž pomocí země obcházela cenový strop. To samo o sobě zvyšuje tlak na ruské příjmy, bez nichž ve válce Moskva nebude schopna pokračovat. Podle agentury Bloomberg hodlá právě ropu využít jako nátlakový prostředek.
V případě, že Rusko k jednání svolí, mohlo by dojít ke zvýšení cenového stropu nad současných 60 dolarů za barel. Naopak při pokračující neochotě by mohlo dojít k zavedení druhotných sankcí vůči firmám v Indii a Číně, které ruskou ropu ve velkém nakupují.
Víme stále málo
Ve věci celkové americké strategie je pořád ještě příliš neznámých. Pokud by třeba došlo k uvolnění sankcí, a to nejenom na ropu, už výměnou za příměří, bylo by to výhodnější pro Rusko, které by tak mohlo získat nejenom oddechový čas, ale i prostředky pro obnovení a posílení ozbrojených sil. Podmínky ukončení či zmírnění sankcí přitom neznáme.
Zelenskyj ale vsadil na to, že ruská neochota bude nějakou dobu trvat. Do zahájení jednání by tak měly platit všechny sankce, což bude ruskou pozici dále oslabovat. Pokud by zároveň došlo k navýšení vojenské pomoci Ukrajině, tím lépe pro Zelenského. Faktem ale je, že slova o této formě nátlaku na Rusko slyšíme z Trumpova okolí čím dál tím méně. Nevíme tedy, zda k tomu dojde, či zda budou Spojené státy alespoň dál dodávat zbraně ve stávajících objemech.